Vztahy mezi imunitním systémem hostitele a mikrobiomem jsou oboustranné. Stejně jako imunitní systém ovlivňuje složení a růst mikrobiomu, tak zároveň mikrobiom působí na imunitní systém. Toto působení mikrobiomu na imunitu se děje jak samotnou přítomností daného mikroorganismu, tak produkty jeho metabolismu, tak reakcemi těla hostitele na jeho přítomnost.
Typickým příkladem mohou být ústní záněty, zejména parodontitida (zánět závěsného aparátu zubu – lidově „paradentóza“) a periodontitida (zánět vzniklý na podkladě rozšíření zánětu zubní dřeně do tkání obklopujících kořen zubu, zpravidla lokalizovaný v okolí apexu). V důsledku imunitní reakce způsobující zánět dochází ke změně pH v dané oblasti, vzniku zánětlivých produktů a zvýšené přítomnosti makrofágů a dalších buněk imunitního systému a jejich produktů v daném místě, což dohromady může vést k další devastaci a ústupu tkání hostitele, dalším změnám složení mikrobiomu a vzniku dalších nik pro patogeny. Zároveň dochází k šíření produktů zánětu, zplodin metabolismu patogenů, produktů rozpadu tkání a produktů buněk imunitního systému – zejména zánětlivých cytokinů, do celého organismu. Toto šíření probíhá hlavně krevní cestou.
Zánětlivé produkty šířící se krevním oběhem mohou také prostupovat přes membrány (například přes hematoencefalickou bariéru) a měnit celkové nastavení imunitního systému směrem inflamogenním. Toto může vést k rychlejší či výraznější manifestaci systémových onemocnění se zánětlivou složkou. Samozřejmě velkou roli hraje i prostup samotných bakterií do krevního oběhu. Dobře známým a obávaným příkladem, kdy orální patogeny v krevním oběhu mohou mít závažné následky na celkové zdraví, je infekční endokarditida a myokarditida.
Dalším příkladem, kdy orální bakterie a s nimi související zánět byly spojeny se systémovým onemocněním, je diabetes, zejména II. typu, kdy prozánětlivé vlivy produktů orálního zánětu mohou zhoršovat jeho projevy, ale mohou ovlivnit i absorpci glukózy a vznik inzulinové rezistence.
Bylo prokázáno, že parodontální onemocnění predisponuje jednotlivce ke kardiovaskulárním chorobám díky své schopnosti vyvolat chronický zánět. Oxid dusný produkovaný některými bakteriemi může mít nežádoucí dysregulační vliv na kardiovaskulární systém.
Jsou uvažovány i spojitosti s rozvojem a potenciací autoimunitních onemocnění, například Crohnovy choroby. Alzheimerova choroba může být částečně způsobena periferními záněty, jako je parodontální onemocnění a přítomností patogenů schopných vyvolat celkový zánět, který vede k uvolňování prozánětlivých cytokinů, které procházejí hematoencefalickou bariérou.
Mnoho studií provedených po celém světě také obecně ukázalo, že špatné zdraví ústní dutiny a ztráta zubů zvyšují riziko rakoviny žaludku, slinivky břišní a dalších. Přibližně 15–20% lidských nádorů obsahuje patogenní látky pocházející ze zánětlivých infekcí.
Stejně tak alterace imunitního systému může vést ke změně orálního mikrobiomu. Protože imunitní systém reguluje interakce mezi mikrobiomem a hostitelem, narušený imunitní systém obvykle naruší vzájemné nebo komenzální vztahy. Přestože mikrobiální vztahy během chorobných stavů jsou parazitické, některé patogeny mohou také usnadnit růst jiných druhů patogenů.
Narušený imunitní systém může navíc bránit správnému toku slin nebo snižovat množství živin nebo imunoglobulinů přítomných ve slinách, což umožňuje hromadění zubního plaku. Například Sjögrenův syndrom je autoimunitní porucha, která napadá exokrinní žlázy a snižuje celkový tok slin ústní dutinou, což vede k suchu v ústech a dalším orálním komplikacím vyplývajícím se změněných podmínek a nedostatečného samoočišťování.
Dalším příkladem je diabetes, kde nejenže produkty orální dysmikrobie potencují některé jeho systémové projevy, ale zároveň změna celkové obranyschopnosti organismu, horší prokrvení a vyšší vylučování glukózy do slin (a tedy poskytování živného substrátu bakteriím) vede ke změně mikrobiomu a rychlejšímu postupu zánětů v dutině ústní.
Výrazná je i zánětlivá manifestace v dutině ústní u pacientů s leukémiemi, kdy je funkce imunitního systému zhoršena a vede to k velmi rychlému rozvoji výrazného zánětu. Tato manifestace může být jedním z prvních příznaků tohoto závažného onemocnění.
Vztah orálního mikrobiomu a lidské imunity je komplikovaný a oboustranný. Roli v něm hrají i genetické predispozice jedince. Patologické změny v orálním mikrobiomu a vznik zánětů v dutině ústní mohou vést k prozánětlivému nastavení imunitního systému a tím vést k rozvoji onemocnění na místech zdánlivě s dutinou ústní nesouvisejících. Zároveň imunitní systém hraje důležitou roli v regulaci orálního mikrobiomu a obranyschopnosti tkání dutiny ústní.
(norg)
Zdroje:
1. Krishnan K., Chen T., Paster B. J. A practical guide to the oral microbiome and its relation to health and disease. Oral Dis 2017; 23 (3): 276–286, doi: 10.1111/odi.12509.
2. Zarco M. F., Vess T. J., Ginsburg G. S. The oral microbiome in health and disease and the potential impact on personalized dental medicine. Oral Dis 2012; 18 (2): 109–120, doi: 10.1111/j.1601-0825.2011.01851.x.
3. Kleinstein S.E., Nelson K.E., Freire M. Inflammatory networks linking oral microbiome with systemic health and disease. J Dent Res 2020; 99 (10): 1131–1139, doi: 10.1177/0022034520926126.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
