Zvyšují betablokátory u pacientů s diabetem a aterosklerózou riziko hypoglykémií?
Vzhledem k tomu, že velká část pacientů s diabetem má zároveň prokázané kardiovaskulární onemocnění, se řada klinických studií nebo jejich následných analýz zabývá otázkou účinků betablokátorů u těchto pacientů. Jednou z nich byla i post-hoc analýza studie TECOS, která se mimo jiné pokusila vyhodnotit souvislost mezi použitím betablokátorů u diabetiků 2. typu s prokázaným aterosklerotickým kardiovaskulárním onemocněním a výskytem hypoglykemických příhod.
Léčba betablokátory a diabetes mellitus
Betablokátory patří k základním pilířům léčby řady kardiovaskulárních onemocnění, jako jsou arteriální hypertenze, angina pectoris nebo srdeční selhání. Jde o heterogenní skupinu léků, které se od sebe navzájem značně liší farmakokinetickými a farmakodynamickými vlastnostmi (např. lipofilitou a hydrofilitou, dobou působení nebo vnitřní sympatomimetickou aktivitou), celá skupina však má prokázané pozitivní účinky na kardiovaskulární morbiditu a mortalitu. U diabetiků nicméně někdy panují obavy z jejich použití kvůli hrozícím nežádoucím metabolickým účinkům – prohloubení inzulinové rezistence, zvýšení sklonu k dyslipidémii a maskování symptomů hypoglykémie.
Analýza dat ze studie TECOS
Do studie TECOS, jejímž primárním cílem bylo získat data o efektu sitagliptinu na kardiovaskulární příhody, bylo zařazeno 14 671 pacientů. Při vstupu do studie jich 9322 (64 %) užívalo betablokátory, tito pacienti měli častěji v anamnéze prodělaný infarkt myokardu nebo srdeční selhání.
Užívání betablokátorů nebylo v průběhu sledování (medián trvání 3 roky) spojeno s vyšším rizikem závažných hypoglykemických příhod (poměr rizik [HR] 1,14; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,88–1,48).
Co se týče kompozitního kardiovaskulárního výstupu (definovaného jako úmrtí z KV příčiny, nefatální infarkt myokardu, nefatální cévní mozková příhoda nebo hospitalizace pro nestabilní anginu pectoris), pacienti užívající betablokátor měli vyšší riziko než nemocní bez této léčby (4,5 oproti 3,4 příhody/100 pacientoroků; HR 1,17; 95% CI 1,05–1,29), a to bez závislosti na tom, zda měli anamnézu infarktu myokardu nebo srdečního selhání, či nikoliv.
Závěr
Co se týče rizika hypoglykémií, zjištění z této analýzy jsou v souladu s dřívějšími pracemi a podporují současný názor, že dnes užívané betablokátory, zejména β1-selektivní, mají neutrální metabolické působení, a tedy minimální vliv na vznik či prohloubení hypoglykémie. Měly by tak být předepisovány vždy, když je jejich použití namístě a jejich přínos převyšuje riziko, tedy i indikovaným pacientům s diabetem mellitem.
Betablokátory nebyly v této studii spojeny se snížením kardiovaskulárního rizika, což naznačuje potřebu provedení randomizované studie hodnotící chronickou terapii betablokátory ve skupině diabetických pacientů se známým aterosklerotickým kardiovaskulárním onemocněním.
(jvi)
Zdroj: Shavadia J. S., Zheng Y., Green J. B. et al. Associations between beta-blocker therapy and cardiovascular outcomes in patients with diabetes and established cardiovascular disease. Am Heart J 2019; 218: 92−99, doi: 10.1016/j.ahj.2019.09.013.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
