Zvýšená srdeční frekvence je u léčených hypertoniků spojená s vyšším rizikem srdečních příhod. Vyvstává otázka, zda by mohla představovat významnější riziko, než je nedostatečně kontrolovaný krevní tlak.
Bylo opakovaně prokázáno, že chronicky zvýšená srdeční frekvence zvyšuje mortalitu (všeobecnou i kardiovaskulární), a to jak u kardiaků, tak v běžné populaci. Totéž platí pro vysoký krevní tlak. Co se však týče souvislosti tepové frekvence (TF) s krevním tlakem (TK) a jejich podílu na mortalitě, jsou výsledky studií doposud nejednoznačné a ponechávají prostor pro řadu otázek.
Studie publikovaná v roce 2012, která se věnovala specifikům tepové frekvence u pacientů s arteriální hypertenzí a vysokým kardiovaskulárním (KV) rizikem, přinesla zajímavý výsledek: Zvýšená TF by mohla být nebezpečnější než vysoký TK.
Rozsáhlá analýza čítala téměř 15 200 pacientů s hypertenzí sledovaných po dobu 5 let v rámci prospektivní randomizované studie VALUE (Valsartan Antihypertensive Long-term Use Evaluation). Z každoročně natáčených EKG záznamů byla zjišťována jejich TF v průběhu celého sledování. Primárním složeným cílem byla doba do vzniku kardiovaskulární příhody.
Bylo zaznamenáno významně vyšší riziko KV příhod při vyšších hodnotách bazální tepové frekvence, a to i po adjustaci na možné zkreslující faktory (poměr rizik [HR] 1,16 pro nárůst o 10 tepů/min; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,12–1,20). Při rozdělení studovaného souboru podle kvintilů vstupní tepové frekvence byl adjustovaný poměr rizik v nejnižším a nejvyšším kvintilu 1,73 (95% CI 1,46–2,04). Po obdobné analýze, ovšem s využitím tepové frekvence v roce 1 (po titraci antihypertenzní medikace) byl rozdíl rovněž významný (HR 1,53; 95% CI 1,26–1,85). Roční incidence KV příhod v nejvyšším kvintilu oproti 4 nižším stoupala s každým dalším rokem sledování (vždy p < 0,005).
Dále autoři přihlédli k tomu, zda pacienti po ustálení dávky antihypertenziv v roce 1 dosáhli či nedosáhli uspokojivé kontroly TK. Incidence KV příhod u pacientů v nejvyšším kvintilu TF v porovnání se čtyřmi nižšími kvintily byla o 53 % vyšší ve skupině s dobře kontrolovaným TK (p < 0,001) a o 34 % vyšší ve skupině s nekontrolovaným TK (p = 0,002). Mezi nejvyššími kvintily tepové frekvence ve skupinách s kontrolovaným a nekontrolovaným TK nebyl pozorován významný rozdíl ve výskytu KV příhod (p = 0,58).
Z uvedených zjištění vyplývá, že zvýšená tepová frekvence je dlouhodobým prediktorem kardiovaskulárních příhod u pacientů s arteriální hypertenzí a dalšími KV rizikovými faktory. Ani dobrá kontrola krevního tlaku tuto souvislost neovlivní. Na otázku, zda může terapeutické ovlivnění tepové frekvence pozitivně ovlivnit kardiovaskulární prognózu těchto pacientů, však zatím neznáme jednoznačnou odpověď.
(luko)
Zdroje:
1. Julius S., Palatini P., Kjeldsen S. E. et al. Usefulness of heart rate to predict cardiac events in treated patients with high-risk systemic hypertension. Am J Cardiol 2012; 109 (5): 685–692, doi: 10.1016/j.amjcard.2011.10.025.
2. Kannel W. B., Kannel C., Paffenbarger R. S. jr., Cupples L. A. Heart rate and cardiovascular mortality: the Framingham Study. Am Heart J 1987; 113 (6): 1489–1494.
