Porovnání dlouhodobé terapie betablokátory s rozdílnou selektivitou u pacientů se srdečním selháním a obstrukční plicní nemoci

Betablokátory v léčbě pacientů s plicním onemocněním

Terapie betablokátory může u pacientů se srdečním selháním a plicním onemocněním snižovat mortalitu, nicméně méně selektivní betablokátory ovlivňující současně β₂-adrenergní receptory mohou způsobit bronchokonstrikci a exacerbaci astmatu nebo chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN). Mezi tyto léky se řadí neselektivní betablokátor karvedilol.

Aktuální doporučení proto preferují u těchto pacientů užití betablokátorů s větší selektivitou vůči β₁-adrenergním receptorům, například bisoprololu, metoprololu a nebivololu. Z důvodu nedostatku dat o klinických důsledcích dlouhodobé terapie selektivními a neselektivními betablokátory u pacientů s obstrukční plicní nemocí byla uskutečněna studie porovnávající 5leté podávání výše zmíněných betablokátorů.

Cíle studie a sledovaná populace

Do studie byla zařazena data celkem 51 214 pacientů z italského regionu Caserta. Zdrojem údajů byly lokální administrativní databáze pro proplácení zdravotní péče.

Karvedilol užívalo 11 844 pacientů (23,1 %) a jeden ze tří betablokátorů ve druhé skupině (bisoprolol, metoprolol, nebivolol) 39 370 pacientů (76,9 %). Doba sledování činila 60 měsíců a mezi sledované cíle patřilo riziko hospitalizace ze všech příčin, dále pro exacerbaci CHOPN a srdeční selhání a riziko přerušení terapie betablokátory.

Výsledky

U pacientů užívajících karvedilol bylo zaznamenáno vyšší riziko hospitalizace pro srdeční selhání (poměr rizik [HR] 1,29; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,18–1,40) se 106 (95% CI 76–134; p < 0,001) dodatečnými hospitalizacemi pro srdeční selhání na 10 000 pacientoroků v porovnání s terapií bisoprololem / metoprololem / nebivololem. Celkem 26,8 % (95% CI 22,5–30,9; p < 0,001) případů hospitalizace z důvodu srdečního selhání z celkového počtu bylo připisováno užívání karvedilolu. V rámci hospitalizace ze všech příčin a z důvodu exacerbace chronické obstrukční plicní nemoci nebyl mezi skupinami pozorován statisticky signifikantní rozdíl.

U pacientů užívajících karvedilol bylo současně pozorováno vyšší riziko přerušení terapie (HR 1,06; 95% CI 1,02–1,10) se 131 (95% CI 62–201; p < 0,001) dodatečnými případy přerušení terapie na 10 000 pacientoroků v porovnání s terapií bisoprololem / metoprololem / nebivololem.

Závěr

Z výsledků studie vyplývá, že dlouhodobá terapie karvedilolem je u pacientů se srdečním selháním a obstrukčním plicním onemocněním asociována s vyšším rizikem hospitalizace pro srdeční selhání a vyšším rizikem přerušení terapie v porovnání s terapií bisoprololem, metoprololem či nebivololem. I při preskripci těchto látek je však nutné mít na paměti, že kardioselektivita není absolutní; u jednotlivých molekul se liší a mění se i s dávkou – například bisoprolol vykazuje selektivitu 1 : 75, zatímco metoprolol pouze 1 : 20. Podávání bisoprololu je tak v porovnání s metoprololem spojeno s nižším rizikem nežádoucích kardiovaskulárních účinků.

(holi)

Zdroj: Sessa M., Mascolo A., Scavone C. et al. Comparison of long-term clinical implications of beta-blockade in patients with obstructive airway diseases exposed to beta-blockers with different β₁-adrenoreceptor selectivity: an Italian population-based cohort study. Front Pharmacol 2018; 9: 1212, doi: 10.3389/fphar.2018.01212.