Nemocní se stabilní anginou pectoris nebo po infarktu myokardu by měli užívat – a obvykle také užívají – beta-blokátory. Doporučené tepové frekvence, která by zlepšovala jejich prognózu, přesto mnozí nedosahují.
Zvýšená tepová frekvence (TF) zvyšuje výskyt myokardiální ischemie a je uznávaným rizikovým faktorem u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS). Vědecké studie prokazatelně hovoří o nižším výskytu kardiovaskulárních příhod u pacientů s TF < 70 tepů za minutu oproti těm s TF ≥ 70, a byla dokonce popsána úzká souvislost klinického přínosu s velikostí poklesu TF. Současná doporučení hovoří o 55–60 tepech za minutu jako o frekvenci ideální pro prevenci ischemie myokardu a pro zlepšení prognózy pacientů se stabilní (chronickou) ICHS.
Přes sílu těchto důkazů však pacienti se stabilní ICHS doporučenou TF často nesplňují. Důvodem může být nedostatečná preskripce beta-blokátorů nebo jejich poddávkování. Beta-blokátory jsou v současné době doporučovány jako léky první volby při stabilní angině pectoris (AP), běžně jsou používány také u pacientů s asymptomatickou ICHS, zejména u těch po infarktu myokardu nebo se srdečním selháním. V obou těchto skupinách byl zjištěn jejich vliv na snížení mortality, což je možno alespoň částečně přisoudit poklesu zvýšené TF. Co se konkrétní molekuly či její cílové dávky týče, oficiální doporučení však neexistují, používána je proto široká paleta typů i dávek beta-blokátorů.
Současnému stavu v preskripci beta-blokátorů a kontrole TF ve světě byla věnována rozsáhlá mezinárodní studie, v rámci které byla analyzována data o téměř 33 tisících pacientů s chronickou ICHS z celkem 45 zemí. Tři čtvrtiny z nich užívaly beta-blokátor. Nejčastěji užívaný byl bisoprolol (34 %), následovaný metoprolol-tartarátem či metoprolol-sukcinátem, atenololem a karvedilolem. Střední užívané dávky jednotlivých molekul tvořily 49, 76, 35, 53 a 45 % maximální dávky. Průměrná srdeční frekvence v celé skupině činila 68 ± 11 tepů za minutu, obdobná byla ve skupinách pacientů s AP (69 ± 12), s historií infarktu myokardu (68 ± 11) a se srdečním selháním (70 ± 12). Ze studie vyplynulo, že i přes poměrně široké užívání beta-blokátorů je u mnoha pacientů kontrola TF nedostatečná. Důvodem by mohlo být poddávkování beta-blokátorů.
Lékař pečující o pacienta s chronickou ICHS by měl mít na paměti, že beta-blokátory jsou u těchto pacientů indikované, a to nejen jako antihypertenziva či léky na snížení anginózních obtíží, ale i za účelem redukce tepové frekvence. Dosažení cílových hodnot TF může být zásadním krokem pro zlepšení prognózy pacienta.
(luko)
Zdroj:
1. Tendera M., Fox K., Ferrari R. et al.; CLARIFY Registry Investigators. Inadequate heart rate control despite widespread use of beta-blockers in outpatients with stable CAD: findings from the international prospective CLARIFY registry. Int J Cardiol 2014; 176 (1): 119−124, doi: 10.1016/j.ijcard.2014.06.052.
2. Želízko M., Toušek F., Skalická H. Summary of the 2013 ESC guidelines on the management of stable coronary artery disease: prepared by the Czech Society of Cardiology. Cor et Vasa 2014; 56: e259–e273.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
