Pro léčbu hypertenze máme v současnosti k dispozici řadu efektivních léčiv, účinná terapie však často vyžaduje použití kombinace 2 a více účinných látek. Důležitým faktorem při volbě terapie vhodné pro konkrétního nemocného je i jeho adherence k předepsané léčbě. S narůstajícím počtem pilulek ke spolknutí se snižuje pravděpodobnost dodržování léčebného režimu. Ukazuje se, že efektivním nástrojem je fixní kombinace, tedy kombinace více účinných látek v jedné tabletě.
Kombinovaná léčba má oproti monoterapii řadu výhod: Pro dosažení terapeutického cíle je možno využít nižších dávek jednotlivých léčiv, což může snížit počet nežádoucích vedlejších účinků. Použití několika léčiv s odlišnými mechanismy účinku navíc účinněji působí na multifaktoriální onemocnění, jakým je právě hypertenze.
V léčbě hypertenze je účinná mimo jiné kombinace beta-blokátoru, jako je např. bisoprolol, s blokátorem kalciových kanálů, jako je např. amlodipin. Bisoprolol je selektivní inhibitor β1-adrenergních receptorů s dlouhodobým účinkem, jehož podávání vede ke snížení srdečního výdeje a tepové frekvence a také ke snížené sekreci reninu. Amlodipin je inhibitor influxu kalciových iontů dihydropyridinové skupiny, jehož antihypertenzní působení vyplývá z přímého relaxačního účinku na hladké svalstvo cévní stěny.
Bisoprolol a amlodipin dosahují podobných antihypertenzních účinků na podkladě odlišných mechanismů, což vede k aditivnímu snížení krevního tlaku za snížení vedlejších účinků, které jsou závislé na dávce léčiva. Nutnost užívat více než 1 lék však pro pacienty představuje značnou zátěž.
Analýza velké kohorty pacientů, kteří se účastnili programu Medicare v USA, ukázala, že adherence pacientů k léčbě byla nepřímo úměrná počtu podávaných antihypertenziv. Adherence pacientů na monoterapii dosahovala 77,2 %, zatímco u pacientů užívajících 2 různé léky to bylo 69,7 %, pro 3 léčiva pak 62,9 % a pouze 55,0 % pacientů se 4 různými léky bylo schopno dodržovat terapeutický režim.
Zjednodušením dávkování a snížením počtu tablet, které si pacient musí každý den brát, je možno adherenci k léčbě významně zlepšit. U nemocných s hypertenzí, kteří užívali fixní kombinaci bisoprololu s amlodipinem, vzrostla během studie adherence k léčbě 2,2× ve srovnání s volně dávkovanou kombinovanou léčbou.
Dobré adherence dosahovalo 12,5 % pacientů na fixní kombinaci (užili 76–90 % předepsaných tablet), 85,6 % hodnocených pacientů dokonce vykazovalo excelentní výsledky (užili > 90 % předepsaných tablet). Celkem tedy byla adherence k léčbě nejméně dobrá u 98,1 % pacientů užívajících fixní kombinaci bisoprololu s amlodipinem.
Klíčem k dosažení cíle terapie u pacientů s hypertenzí není jen dostupnost efektivní léčby, ale zejména schopnost motivovat pacienta k dobré adherenci k obvykle celoživotní léčbě. Odstranění překážek v terapii, např. v podobě poskytnutí veškeré nutné medikace ve formě 1 tablety k dennímu užití, může zlepšit klinické výsledky a snížit zátěž antihypertenzní léčby na zdravotnický systém.
(este)
Zdroje:
1. Gottwald-Hostalek U., Sun N., Barho C. et al. Management of hypertension with a fixed-dose (single-pill) combination of bisoprolol and amlodipine. Clin Pharmacol Drug Dev 2017; 6 : 9–18, doi: 10.1002/cpdd.309.
2. SPC Concor Combi. Dostupné na: www.sukl.cz
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
