Doporučení podávat betablokátory v léčbě HFrEF vycházejí z výsledků řady randomizovaných kontrolovaných studií, jež prokázaly jejich přínos v doporučených dávkách zejména z hlediska remodelace levé komory, míry hospitalizací a délky života. Cílem prezentovaného výzkumu bylo v této souvislosti zjistit podíl pacientů s HFrEF, kteří nedostávají optimální dávku BB, zhodnotit výsledky jejich léčby a pokusit se identifikovat hlavní důvody podávání nižší dávky.
Jednalo se o prospektivní kohortovou studii, v jejímž rámci byla analyzována data 390 ambulantních pacientů se srdečním selháním s ejekční frakcí levé komory (EF LK) ≤ 45 % vyšetřených v letech 2006–2009 v univerzitních nemocnicích v britském Leedsu. Ti podstoupili klinické a echokardiografické vyšetření při vstupu do studie a poté s odstupem 1 roku. Dále byli sledováni do roku 2018 nebo do své smrti, pokud nastala dříve.
Optimální dávku betablokátorů odpovídající ≥ 5 mg bisoprololu/den užívalo při kontrole po 1 roce 61 % pacientů. U dalších 18 % nemohla být dávka BB titrována vzhůru z důvodu nízké srdeční frekvence (< 60/min) nebo nízkého systolického laku krve (< 100 mmHg). Zbývajících 21 % neužívalo optimální dávku BB, přestože by mohlo.
Během průměrné délky sledování 7,6 roku zemřelo 59,3 % sledovaných pacientů. U sledovaných s optimální dávkou BB byla zjištěna nižší mortalita. Po úpravě na věk a pohlaví byla optimální dávka BB při kontrole po 1 roce spojena s významným snížením mortality o 5 % (p = 0,004) v porovnání s pacienty, kteří optimální dávku BB neužívali. Statisticky významný rozdíl přetrvával i v multivariační analýze po zohlednění dalších rozdílů mezi skupinami při vstupu do studie i při následném sledování a činil 4 % (p = 0,029). Vyšší mortalita byla zjištěna jak u pacientů, kteří optimální dávku BB užívat nemohli, tak u těch, u nichž optimální dávka BB vytitrována být mohla, ale nebyla.
V porovnání s pacienty s optimální dávkou BB byli pacienti, kteří nedostávali dostatečnou dávku BB, přestože mohli, starší a častěji trpěli ischemickou chorobou srdeční, poruchou funkce ledvin a 4× častěji chronickou obstrukční plicní nemocí.
I přes pečlivě prováděnou nemocniční a komunitní péči nedostává zhruba 40 % pacientů se srdečním selháním se sníženou EF LK optimální dávku betablokátorů a u více než poloviny z nich není důvodem bradykardie ani hypotenze. U pacientů s nedostatečnou dávkou BB je dosahováno horších výsledků nezávisle na tom, zda optimální dávku dostávat mohou, či nikoliv. U většiny z nich se mezi klinickými charakteristikami nepodařilo najít důvod suboptimálního dávkování BB. Zdá se tedy, že důvodem musejí být nehodnocené či nedostatečně prozkoumané faktory.
(zza)
Zdroj: McGinlay M., Straw S., Byrom-Goulthorp R. et al. Suboptimal dosing of β-blockers in chronic heart failure: a missed opportunity? J Cardiovasc Nurs 2021 Jul 26, doi: 10.1097/JCN.0000000000000847 [Epub ahead of print].
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
