Jak velká část pacientů se srdečním selháním neužívá dostatečnou dávku betablokátoru, přestože by mohla?

14. 3. 2022

Loni publikovaná britská práce zjišťovala, jak velký podíl pacientů se srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí (HFrEF) neužívá dostatečnou dávku betablokátoru (BB), přestože u nich nejsou žádné kontraindikace jejího podávání. Autoři analyzovali mortalitu těchto pacientů v průběhu 7,6 roku a hledali faktory spojené s preskripcí suboptimální dávky BB.

Metodika a cíle studie

Doporučení podávat betablokátory v léčbě HFrEF vycházejí z výsledků řady randomizovaných kontrolovaných studií, jež prokázaly jejich přínos v doporučených dávkách zejména z hlediska remodelace levé komory, míry hospitalizací a délky života. Cílem prezentovaného výzkumu bylo v této souvislosti zjistit podíl pacientů s HFrEF, kteří nedostávají optimální dávku BB, zhodnotit výsledky jejich léčby a pokusit se identifikovat hlavní důvody podávání nižší dávky.

Jednalo se o prospektivní kohortovou studii, v jejímž rámci byla analyzována data 390 ambulantních pacientů se srdečním selháním s ejekční frakcí levé komory (EF LK) ≤ 45 % vyšetřených v letech 2006–2009 v univerzitních nemocnicích v britském Leedsu. Ti podstoupili klinické a echokardiografické vyšetření při vstupu do studie a poté s odstupem 1 roku. Dále byli sledováni do roku 2018 nebo do své smrti, pokud nastala dříve.

Výsledná zjištění

Optimální dávku betablokátorů odpovídající ≥ 5 mg bisoprololu/den užívalo při kontrole po 1 roce 61 % pacientů. U dalších 18 % nemohla být dávka BB titrována vzhůru z důvodu nízké srdeční frekvence (< 60/min) nebo nízkého systolického laku krve (< 100 mmHg). Zbývajících 21 % neužívalo optimální dávku BB, přestože by mohlo.

Během průměrné délky sledování 7,6 roku zemřelo 59,3 % sledovaných pacientů. U sledovaných s optimální dávkou BB byla zjištěna nižší mortalita. Po úpravě na věk a pohlaví byla optimální dávka BB při kontrole po 1 roce spojena s významným snížením mortality o 5 % (p = 0,004) v porovnání s pacienty, kteří optimální dávku BB neužívali. Statisticky významný rozdíl přetrvával i v multivariační analýze po zohlednění dalších rozdílů mezi skupinami při vstupu do studie i při následném sledování a činil 4 % (p = 0,029). Vyšší mortalita byla zjištěna jak u pacientů, kteří optimální dávku BB užívat nemohli, tak u těch, u nichž optimální dávka BB vytitrována být mohla, ale nebyla.

V porovnání s pacienty s optimální dávkou BB byli pacienti, kteří nedostávali dostatečnou dávku BB, přestože mohli, starší a častěji trpěli ischemickou chorobou srdeční, poruchou funkce ledvin a 4× častěji chronickou obstrukční plicní nemocí.

Závěr

I přes pečlivě prováděnou nemocniční a komunitní péči nedostává zhruba 40 % pacientů se srdečním selháním se sníženou EF LK optimální dávku betablokátorů a u více než poloviny z nich není důvodem bradykardie ani hypotenze. U pacientů s nedostatečnou dávkou BB je dosahováno horších výsledků nezávisle na tom, zda optimální dávku dostávat mohou, či nikoliv. U většiny z nich se mezi klinickými charakteristikami nepodařilo najít důvod suboptimálního dávkování BB. Zdá se tedy, že důvodem musejí být nehodnocené či nedostatečně prozkoumané faktory.

(zza)

Zdroj: McGinlay M., Straw S., Byrom-Goulthorp R. et al. Suboptimal dosing of β-blockers in chronic heart failure: a missed opportunity? J Cardiovasc Nurs 2021 Jul 26, doi: 10.1097/JCN.0000000000000847 [Epub ahead of print].



Štítky
Diabetologie Interní lékařství Kardiologie Praktické lékařství pro dospělé
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se