V současné době je pro klinické použití k dispozici velké množství léků blokujících β-adrenergní receptory, které se velmi liší svými farmakodynamickými a farmakokinetickými vlastnostmi. Mechanismus působení BB je založen na snížení aktivity sympatického nervového systému, a to blokádou zejména subtypů adrenergních receptorů β1 a β2. Právě specificita BB způsobuje jejich odlišnou afinitu k jednotlivým receptorům.
Neselektivní BB jako labetalol či propranolol vytvářejí konkurenční blokádu jak u β1-, tak β2-adrenergních receptorů. Selektivní BB jako bisoprolol či atenolol mají mnohem vyšší afinitu k receptorům β1 než k β2, jsou proto lépe tolerovány a léčba těmito blokátory je spojena s nižším výskytem vedlejších účinků. Jejich hlavní výhodou je nižší výskyt obstrukce dýchacích cest a velmi malý efekt na metabolismus glukózy a lipidů. Naopak neselektivní BB mohou vést k nežádoucím účinkům v důsledku blokády β2 receptorů (zúžení bronchů, snížené uvolňování inzulínu ze slinivky, chlad končetin), a nejsou tedy vhodné u pacientů s plicním onemocněním, cukrovkou nebo ischemickou chorobou dolních končetin.
Dalším významným rysem, kterým se betablokátory odlišují, je obsah lipidových složek, dle čehož jsou klasifikovány jako lipofilní nebo hydrofilní. Atenolol či sotalol jsou hydrofilní, metaprolol, betaxolol a nebivolol lipofilní, zatímco bisoprolol patří mezi smíšené BB.
Lipofilní BB se rychle a zcela absorbují z gastrointestinálního traktu, jsou extenzivně metabolizovány ve střevní stěně a v játrech a jejich biologická dostupnost je nízká. Mají kratší poločas účinku a dobře pronikají buněčnými membránami včetně buněk CNS. U citlivých jedinců mohou mít nežádoucí účinky na CNS.
Hydrofilní BB nejsou zcela absorbovány z gastrointestinálního traktu, jsou vylučovány nezměněné nebo jako aktivní metabolity ledvinami (nutná redukce dávky při významně snížené funkci ledvin) a nepronikají do CNS. Mají delší poločas účinku a prakticky se u nich neuplatňují lékové interakce.
Smíšené BB jako bisoprolol mají více méně stejnou eliminační cestu jak játry, tak ledvinami.
Bisoprolol je dle Medicines Management Programme (MMP) výhodným BB pro léčbu selhání srdce, anginy pectoris a hypertenze. Bylo prokázáno, že podávání 10–20 mg bisoprololu 1× denně snižuje krevní tlak mnohem účinněji než atenolol podávaný v dávkách 50–100 mg 1× denně.
Klinické studie CIBIS I a II potvrzují také důležitost tohoto betablokátoru v terapii srdečního selhání. U pacientů se středně těžkým srdečním selháním léčených bisoprololem byl prokázán pokles úmrtnosti a hospitalizací, a to v případě CIBIS I o 20 % a CIBIS II až o 34 %.
Studie CREATIVE srovnávala účinek bisoprololu a metoprololu CR/ZOK na diastolický krevní tlak a tepovou frekvenci v posledních 4 hodinách dávkovacího schématu (primární cíl). Zatímco v redukci diastolického krevního tlaku byl bisoprolol noninferiorní vůči metoprololu CR/ZOK, u pacientů léčených bisoprololem, došlo k významně vyšší redukci TF než u nemocných léčených metoprololem CR/ZOK. Pokles TF byl navíc spojen s lepší prognózou, mimo jiné nižší mortalitou a nižším počtem opakovaných hospitalizací.
V rámci studie TIBBIS zahrnující 330 pacientů s chronickou stabilní anginou pectoris byl porovnáván účinek bisoprololu s nifedipinem. Větší redukce ischemických epizod i celkové ischemické zátěže nastala prokazatelně ve skupině užívající bisoprolol, přičemž frekvence podání bisoprololu činila 1× denně oproti nifedipinu užívanému 2× denně.
Bisoprolol je z hlediska výše uvedených kritérií příznivou volbou z následujících důvodů:
(par)
Zdroje:
1. Poirier L, Tobe SW. Contemporary use of β-blockers: clinical relevance of subclassification. Can J Cardiol 2014; 30 (5 Suppl.): S9–S15, doi: 10.1016/j.cjca.2013.12.001.
2. Barry M. Beta-adrenoreceptor blocking drugs for the treatment of heart-failure, angina and hypertension. Preferred Drugs. Medicines Management Programme, 2016 Sep 12. Dostupné na: www.hse.ie/eng/services/publications/clinical-strategy-and-programmes/beta-blockers.pdf
3. Borchard U. Pharmacological properties of β-adrenoceptor blocking drugs. J Clin Bas Cardiol 1998; 1: 5–9.
4. Meier J. Beta-adrenoceptor-blocking agents: pharmacokinetic differences and their clinical implications illustrated on pindolol. Cardiology 1979; 64 (Suppl. 1): 1–13.
5. Yang T, Jiang Y, Hao Y et al. Comparison of bisoprolol to a metoprolol CR/ZOK tablet for control of heart rate and blood pressure in mild-to-moderate hypertensive patients: the CREATIVE study. Hypertens Res 2017; 40 (1): 79–86, doi: 10.1038/hr.2016.101.
6. CIBIS Investigators and Committees. A randomized trial of beta-blockade in heart failure. The Cardiac Insufficiency Bisoprolol Study (CIBIS). Circulation 1994; 90 (4): 1765–1773, doi: 10.1161/01.cir.90.4.1765.
7. The Cardiac Insufficiency Bisoprolol Study II (CIBIS-II): a randomised trial. Lancet 1999; 353 (9146): 9–13, 10.1016/S0140-6736(98)11181-9.
8. von Arnim T; The TIBBS Investigators. Medical treatment to reduce total ischemic burden: total ischemic burden bisoprolol study (TIBBS), a multicenter trial comparing bisoprolol and nifedipine. J Am Coll Cardiol 1995; 25 (1): 231–238, doi: 10.1016/0735-1097(94)00345-q.
