Pacientky s HER2-pozitivními nádory prsu, u nichž se po neoadjuvantní terapii stále vyskytuje reziduální invazivní onemocnění, mají oproti pacientkám, které dosáhly kompletní patologické odpovědi, vyšší pravděpodobnost rekurence onemocnění nebo úmrtí. Klinická studie KATHERINE hodnotila účinnost adjuvantní léčby u pacientek, jež měly před resekcí nádoru reziduální invazivní onemocnění (v prsu nebo axilárních uzlinách) po neoadjuvantní chemoterapii v kombinaci s léčbou cílenou na HER2.
Ukázalo se, že terapie trastuzumab emtansinem (T-DM1), což je konjugát inhibitoru HER2 trastuzumabu s inhibitorem mikrotubulů emtansinem, oproti léčbě trastuzumabem signifikantně snižovala riziko rekurence invazivního onemocnění (poměr rizik [HR] 0,50; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,39−0,64; p < 0,001). Pacientky byly randomizovány k podání 14 cyklů léčby T-DM1 (n = 743) v dávce 3,6 mg/kg nebo trastuzumabu (n = 743) v dávce 6 mg/kg, medikace se vždy podávala intravenózně každé 3 týdny.
Mezi nežádoucí příhody, které se signifikantně častěji vyskytovaly v rameni s T-DM1, patřila např. únava, nevolnost, pokles počtu krevních destiček, zvýšené hladiny jaterních enzymů, bolesti hlavy, epistaxe, periferní senzorická neuropatie a sucho v ústech. Většina těchto příhod byla stupně 1 či 2, ve skupině s T-DM1 se však v porovnání s ramenem s trastuzumabem vyskytovalo i více nežádoucích příhod stupně závažnosti ≥ 3 (u 26 vs. 15 % pacientek) a nežádoucích příhod vedoucích k ukončení terapie (18 vs. 2 %).
Důležitým faktorem při hodnocení léčby je i to, jak ji vnímají samotné pacientky. Studie KATHERINE měla v této oblasti za cíl zhodnotit klinický vliv nežádoucích účinků léčby T-DM1 v porovnání s trastuzumabem pomocí pacientkami sledovaných výstupů (PROs).
Pro hodnocení PROs se využíval dotazník kvality života QLQ-C30 připravený Evropskou organizací pro výzkum a léčbu nádorových onemocnění (EORTC) a také jeho specifický modul pro karcinom prsu (QLQ-BR23). Tyto dotazníky hodnotily celkový pocit pohody, fyzické, emocionální, sociální a kognitivní funkce, míru bolesti a únavy, sexuální funkci a spokojenost s vlastním tělem. Pacientky dotazníky vyplňovaly při vstupu do studie a dále 1. den léčebného cyklu 5 a 11, během 30 dnů po ukončení léčby a následně při kontrolní návštěvě po 6 a 12 měsících od ukončení terapie.
U 82 % pacientek ze skupiny léčené T-DM1 a 86 % pacientek z ramene s trastuzumabem bylo možné hodnotit dotazníky ze vstupu do studie a nejméně jedné další kontroly. Ani u jedné skupiny nebyly pozorovány klinicky významné změny v průměrném skóre QLQ-C30 ani QLQ-BR23.
Klinicky významný pokles některého z hodnocených bodů se častěji vyskytoval u pacientek ze skupiny léčené T-DM1: fungování v běžných životních rolích (49 vs. 41 %), ztráta chuti k jídlu (38 vs. 28 %), zácpa (47 vs. 38 %), únava (66 vs. 60 %), nevolnost/zvracení (39 vs. 30 %) a vedlejší účinky systémové léčby (49 vs. 36 %). Tyto rozdíly však již po 6 měsících od ukončení léčby nebyly pozorovatelné, s výjimkou fungování v běžných životních rolích (23 vs. 16 %).
Zdá se, že nežádoucí příhody spojené s adjuvantní léčbou T-DM1 měly pouze minimální vliv na kvalitu života pacientek. Průměrné změny skóre oproti výchozímu stavu byly srovnatelné mezi oběma studijními rameny a nedosáhly prahu klinické významnosti. Ačkoli více pacientek ze skupiny léčené T-DM1 ohlásilo v průběhu studie klinicky významné zhoršení některého ze sledovaných parametrů nebo příznaků, v průběhu 6 měsíců od ukončení terapie se tento poměr vyrovnal.
(este)
Zdroj: Conte P., Schneeweiss A., Loibl S. et al. Patient-reported outcomes from KATHERINE: a phase 3 study of adjuvant trastuzumab emtansine versus trastuzumab in patients with residual invasive disease after neoadjuvant therapy for human epidermal growth factor receptor 2-positive breast cancer. Cancer 2020 Apr 14, doi: 10.1002/cncr.32873 [Epub ahead of print].
