Indikací pro TPO-RA je chronická ITP refrakterní k jiným způsobům léčby (tj. kortikoterapii, podání imunoglobulinů, eventuálně i splenektomii). Cílem TPO-RA je zvýšit počet trombocytů do doby, než je organismus opět schopen udržovat jejich adekvátní množství v krvi. Stavu dlouhotrvající remise bez potřeby další léčby se povede dosáhnout asi u 10–30 % pacientů, podávání TPO-RA tedy obvykle bývá dlouhodobé.
Jak romiplostim, tak i eltrombopag ze skupiny TPO-RA se váží na trombopoetinové (TPO) receptory, což vede ke konformační změně receptoru, aktivaci dráhy JAK2/STAT5 a zvýšení proliferace megakaryocytů a produkce trombocytů. Romiplostim se váže přímo a kompetitivně na extracelulární vazebné místo pro TPO, oproti tomu eltrombopag je malou molekulou, která se váže na transmembránové místo.
Další rozdíly spočívají v aktivaci jiných signálních drah v megakaryocytech, jako jsou STAT3, ERK či AKT. Romiplostim stimuluje hlavně zralé prekurzory, zatímco eltrombopag nejspíš účinkuje u časnějších stadií vývoje a stimuluje diferenciaci megakaryocytů. Tyto rozdíly mohou vysvětlovat, proč někteří pacienti odpoví na jeden lék, a nemusejí odpovědět na druhý.
TPO-RA mohou mít také imunomodulační efekt, především podporou regulačních T lymfocytů. Dosud ale není známo, zda nebo do jaké míry se tyto účinky podílejí na navození a udržení léčebné odpovědi.
Celková účinnost obou TPO-RA je zhruba srovnatelná. V klinických hodnoceních dosáhlo trvalé odpovědi s počtem trombocytů opakovaně > 50 × 109/l, bez výskytu krvácení nebo potřeby záchranné medikace, 40–60 % pacientů. Podle metaanalýz TPO-RA snižují riziko těžkého krvácení o 50 % a stejnou měrou redukují také potřebu záchranné medikace.
Eltrombopag se podává perorálně, romiplostim subkutánní injekcí. Nevýhodou eltrombopagu je nutnost užívat tablety nalačno, s odstupem několika hodin od jídla. V případě obtíží s dodržováním tohoto pravidla nebo při elevaci jaterních transamináz je vhodnější podávání romiplostimu.
Pro klinickou praxi je důležité, že pokud pacient neodpovídá na jeden lék, je smysluplné zkusit druhý, který může mít efekt. Ve studii se změnou TPO-RA při nedostatečné odpovědi se ukázalo, že 80 % pacientů, u kterých nefungoval eltrombopag, byl účinný romiplostim; naopak při nedostatečném účinku romiplostimu odpovědělo na eltrombopag 46 %. Podobně je možné switch uplatnit i v případě výskytu nežádoucích účinků.
TPO-RA po více než 10 letech používání zejména u pacientů s chronickou ITP ukazují, že jsou účinnou a bezpečnou modalitou i při dlouhodobém podávání.
(eza)
Zdroj: Ghanima W., Cooper N., Rodeghiero F. et al. Thrombopoietin receptor agonists: ten years later. Haematologica 2019; 104 (6): 1112−1123, doi: 10.3324/haematol.2018.212845.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
