Hojení rány probíhá v několika fázích, jež se vzájemně prolínají. První je fáze zánětlivá, kdy dochází ke zvýšení permeability kapilár a prostupu leukocytů a tekutiny extravazálně. Exsudát chrání spodinu rány před vysycháním, napomáhá regeneraci buněk a poskytuje živiny a růstové faktory nezbytné pro hojení. Exsudace se postupně snižuje, u chronických ran však může přetrvávat.
Ačkoliv je pro hojení rány vlhké prostředí žádoucí, nadměrná exsudace může proces hojení ovlivnit spíše negativně. Vlhkost působí i na zdravou kůži v okolí defektu, a pokud je pod krytím, může dojít k její maceraci a následnému poškození. Vysoká exsudace může být zodpovědná také za zápach, bolestivost, rozšíření rány, ztrátu proteinů, dysbalanci mezi poměrem tekutin a elektrolytů, zpomalení hojení nebo lokální infekci. Pozornosti by tedy neměla uniknout změna v objemu, barvě, konzistenci a zápachu exsudátu.
Mezi rány charakterizované nadměrnou tvorbou exsudátu patří chronické bércové vředy, pooperační dehiscentní rány, popáleniny, zánětlivé vředy (např. revmatoidní vředy nebo gangrenózní pyodermie), případně rány v okolí malignit nebo kožních štěpů.
V první řadě je nutné řešit lymfatickou nebo žilní hypertenzi za použití vhodné kompresní bandáže. Té by mělo předcházet dopplerovské vyšetření cév v rámci diferenciální diagnostiky arteriální insuficience. U otoků s lymforeou je třeba myslet i na selhání srdeční, renální nebo jaterní.
Pomocí bariérových krémů či filmů je vhodné chránit kůži v okolí rány před negativními účinky nadměrné tvorby exsudátu. Pro minimalizaci jeho úniku je na místě volit krycí materiály, které se povrchu dobře přizpůsobí a neposouvají se.
Rozhodující je též charakter a množství exsudátu. U ran s menším množstvím exsudátu je možné použít hydrogely, hydrokoloidy a polopropustné filmy. U silně secernujících ran potom pěny, algináty, hydrovlákna či superabsorbenty.
U pooperačních ran s rozsáhlou dehiscencí nebo u jiných ran produkujících nadměrné množství exsudátu, jež není možné zvládnout krycími materiály, lze použít i podtlakovou terapii (NPWT). Ta může podstatně snížit frekvenci převazů, urychlit hojení rány, snížit riziko vzniku sekundární infekce, redukovat nejen únik tekutiny, ale i zápach. K odvádění sekretů z píštělí lze použít také drenážní sáček, který pojme větší množství tekutiny a vyprázdnit jej lze obdobně jako sáček stomický.
Superabsorbenty představují krytí s několikanásobně vyšší absorpční schopností v porovnání s běžnou gázovou kompresí. Vhodné jsou proto na středně a silně secernující rány. Vnější vrstva, která chrání před kontaminaci rány a přilnutím, je tvořená dvouvrstvou netkanou textilií z hydrofobních polyamidových vláken. Jádro z celulózy a superabsorpčního polymeru (SAP) nasává exsudát, uzavírá ho v sobě a postupně zvětšuje svůj objem. Díky těmto vlastnostem jsou převazy méně časté. Superabsorbenty jsou dostupné ve sterilním i nesterilním provedení. Použít je lze ke kompresní terapii nebo je s ní kombinovat.
Hlavní přínosy superabsorbentů pro pacienty jsou tedy následující:
(mafi)
Článek vznikl za podpory společnosti Hartmann-Rico.
Zdroje:
1. Silně exsudující rány. Léčba rány, 2021. Dostupné na: www.lecbarany.cz/clanky/silne-exsudujici-rany
2. Praktické tipy pro léčbu exsudující rány. Léčba rány, 2021. Dostupné na: www.lecbarany.cz/clanky/prakticke-tipy-pro-lecbu-exsudujici-rany
3. Resposorb Super. Léčba rány, 2021. Dostupné na: www.lecbarany.cz/produkty/resposorbr-super
4. Exsudát a funkce terapeutických krytí. Doporučený postup expertní skupiny WUWHS. Světová unie asociací pro léčení ran, 2007. Dostupné na: www.cslr.cz/download/exudat_brozura.pdf
