Chirurgické rány jsou náchylné k infekcím, používání moderních krytí proto může hrát klíčovou roli v procesu jejich hojení a v prevenci komplikací. Pojem komplikace chirurgické rány zahrnuje infekci, rozestup rány, nadměrnou tvorbu granulační tkáně, maceraci kůže v okolí rány, jizvení a poškození pokožky adhezivním materiálem. Skutečná incidence těchto komplikací může být z důvodu nedostatečného sledování po propuštění z nemocnice podhodnocená. Infekce chirurgické rány jsou přitom spojeny s delší hospitalizací, mohou být důvodem dalšího operačního výkonu, vyžadovat intenzivní péči, zvyšují náklady na zdravotní péči, morbiditu i mortalitu. Cílem zdravotníků pečujících o operované pacienty by proto mělo být snížení rizika infekce a komplikací chirurgických ran.
Mezinárodní skupiny odborníků (v různých zeměpisných oblastech: Londýn, severní Evropa, východní Evropa, Asie-Pacifik, Blízký východ a Afrika) dospěly ke konsenzu, jak by měly vypadat požadavky na krytí chirurgických ran, jaká by měla být délka krytí a frekvence jeho výměny.
Účelem krytí chirurgické rány je absorbovat a zadržet vytékající tekutinu, vytvořit ideální podmínky pro hojení a chránit ránu, dokud nedojde k jejím zhojení. Po uzavření chirurgické rány s minimálním rizikem infekce je vhodné použít krytí, které ránu chrání před kontaminací, udržuje v ní vlhké prostředí, minimalizuje riziko poškození kůže a zůstává na požadovaném místě, dokud nejsou odstraněny stehy či svorky. V případech rány se středním rizikem infekce a po operacích, kde se předpokládá delší hospitalizace, navrhli členové expertních panelů jako vhodné takové krytí, které absorbuje a udrží velký objem tekutiny a exsudátu a umožní kontrolovat vzhled kůže, aby nemuselo být často vyměňováno.
První mezinárodní konsenzus definoval 6 základních požadavků na ideální krytí chirurgických ran a dále byly přidány 2 další požadavky:
Názory na dobu krytí se na jednotlivých zasedáních rozcházely. Jednotné bylo stanovisko, že by se doba krytí měla řídit stavem rány, typem zákroku a mírou spolupráce pacienta. Rozdílné názory na délku krytí zahrnovaly varianty 14 dní, 7 dní, 4 dny, do propuštění pacienta, obvykle 2–4 dny, 48 hodin nebo v závislosti na individuálním riziku daného pacienta. Dalšími zvažovanými aspekty byly výměna krytí, pouze pokud je prosáklé nebo je suspektní infekce rány, použití lepidla u čistých ran u zdravých pacientů a ponechání nekryté rány.
Panelisté konstatovali, že mnohdy jsou převazy prováděny spíše podle zavedených zvyklostí pracoviště než individuálních potřeb pacienta. Stále větší důraz je proto dnes kladen na tzv. nerušené hojení rány, kdy se krytí nemění, pokud k tomu není konkrétní důvod. Výhody zahrnují snížení rizika kontaminace a potenciální infekce a úsporu materiálu i času zdravotníků. Mezi ukazatele, že je nezbytné či vhodné ránu převázat, patří:
I když se péče o chirurgickou ránu může v různých částech světa lišit, mezinárodní skupiny odborníků se shodly, že je potřeba zajistit konzistenci a standardizaci postupů spolu s individualizovanou optimalizací péče o chirurgické rány. Nezbytná je též edukace a proškolení personálu. Aby byla péče o chirurgické rány kvalitní, je třeba zvolit vhodné krytí, které splňuje základní stanovené požadavky, a měnit jej individuálně na základě klinické potřeby s cílem zajistit nerušené hojení rány.
(zza)
Zdroj: Sandy-Hodgetts K., Morgan-Jones R. Incision care and dressing selection in surgical wounds: findings from a series of international meetings. Wounds International, 2022 Dec 14.
