V případě dekubitu se jedná o ohraničené odumírání tkáně následkem dlouhodobě trvajícího tlaku, jenž způsobuje poruchu prokrvení. Tyto rány řadíme mezi chronické, jde o poškození kůže a jejích struktur, které i přes veškerou péči nevykazuje známky hojení v časovém rozmezí 6−9 týdnů. Velmi často se problém vyskytuje u imobilních pacientů.
Vyvinutý dekubitus má charakter vředu s následnou sekundární infekcí, která negativně ovlivňuje stav rány. Rozsáhlé a neléčené proleženiny mohou být pro pacienta v konečném důsledku i fatální. Velmi často dochází ke kolonizaci rány choroboplodnými zárodky, jež jsou zdrojem celkové sepse. Proto by si i laici pečující o nemocného ve vlastním sociálním prostředí měli osvojit základy antidekubitní péče.
Velmi často se proleženiny vyskytují v místech, jež musejí čelit nadměrnému zatížení hmotnosti lidského těla. Právě zde je malý svalový a tukový polštář pod kůží a je snadno hmatná kost. Vlivem tlaku, střižných sil nebo třením zde následně vznikají dekubity. Charakteristickými místy jsou:
Základem ošetřovatelské péče je prevence. Proto je nutné opakovaně edukovat pečující osoby či zdravotnický personál, protože ve chvíli, kdy se již dekubitus vytvoří, velmi komplikuje samotnou ošetřovatelskou péči.
Zásadní je posoudit reálné ohrožení pacienta používáním vhodných hodnoticích dotazníků, například dle Nortové. Zdravotní stav a potenciální riziko je třeba hodnotit opakovaně, nejlépe při každé změně aktuálního stavu.
Pilířem preventivní péče je polohování. Má vliv na návrat venózní krve a lymfy, čímž brání degenerativním změnám tkání. Polohu pacienta měníme v závislosti na jeho stavu. Přes den polohujeme každé 2 hodiny, v noci potom každé 3 hodiny. Pokud se však již vytvořil dekubitus 1. stupně, kdy je místo zarudlé, polohujeme častěji. Využíváme různé druhy antidekubitních pomůcek: polštáře, klíny, botičky, molitanová kolečka a další. Pro imobilního pacienta je vhodné využít antidekubitní matraci.
Mezi zásady správné antidekubitní péče patří:
V některých případech i přes kvalitní péči dojde k rozvoji proleženin. Pak je nutné ihned zahájit odpovídající léčbu.
Odstraníme vyvolávající příčinu rány a zlepšíme samotnou antidekubitní péči. Pozornost věnujeme i jídelníčku. Zvýšíme příjem bílkovin, které jsou pro proces hojení nepostradatelné. Tvoří základní potřebu buněk, navíc velké množství bílkovin odvádí z organismu exsudát. Pacientova psychika je nyní velmi narušena a je zapotřebí mu poskytnout psychickou podporu. Zaměříme se rovněž na kompenzaci přidružených chorob.
Pro zhojení postiženého místa je nezbytné lokální ošetření rány, které zahrnuje následující postupy:
Mnoho pacientů reaguje při převazu rány silně bolestivě. Před samotným převazem je žádoucí podat analgetika dle ordinace lékaře.
Technologie primárních krytí se postupně vyvinula, nyní volíme tzv. vlhké hojení rány. Jde o terapii, kdy není nutné každý den měnit primární krytí. Řada pacientů si však stále myslí, že se defekt musí převázat denně, proto je třeba je edukovat, že tomu tak již není. Po přiložení krytí na bázi vlhkého hojení dochází k pozvolnému účinku preparátu. Naopak častá výměna brzdí proces hojení. Zajištění správné a kontinuální vlhkosti je nezbytné pro granulaci a epitelizaci.
Je třeba správně posoudit fázi hojení:
Typy vlhkého krytí:
Proti dekubitům společně bojují zdravotničtí profesionálové i pečující laici. Klíčem je prevence samotného vzniku dekubitů, která spočívá v kvalitní péči.
(kaše)
Zdroje:
1. Vlhká terapie. Léčba rány, 2021. Dostupné na: www.lecbarany.cz/odbornik/typy-lecby/vlhka-terapie
2. Dekubity − desatero pro prevenci a léčbu. Léčba rány, 2021. Dostupné na: www.lecbarany.cz/premiove-clanky/dekubity-desatero-pro-prevenci-lecbu
Dovolujeme si Vás oslovit s výzvou k zapojení se do 21. ročníku celostátního průzkumu Nejlepší nemocnice roku 2026 a Zdravotní pojišťovna roku 2026.
