Autoři práce publikované v časopisu Haemophilia zkoumali imunogenicitu různých mutací genu F9 a související rizika vzniku inhibitorů.
Léčba hemofilie B spočívá v podávání koncentrátu faktoru IX (FIX), a to v závislosti na tíži onemocnění. Může se jednat o profylaktické pravidelné podávání koncentrátů FIX nebo léčbu jen při krvácení. Terapie může být komplikována tvorbou alogenních protilátek proti podávanému faktoru, tzv. inhibitorů. Uvedená komplikace je u hemofilie B vzácná, postihuje 1−3 % pacientů.
Klasická imunotoleranční léčba (ITI), jež je dobře známá z léčby pacientů s hemofilií A a výskytem inhibitorů faktoru VIII, selhává v 70−80 % případů. Navíc může být výskyt inhibitorů spojen s anafylaktickými reakcemi nebo vznikem nefrotického syndromu, což významně limituje zvládání onemocnění i samotnou ITI. Jelikož je tvorba inhibitorů častější komplikací léčby hemofilie A, jsou také rizikové faktory pro jejich tvorbu u hemofilie A daleko lépe popsány. Je proto důležité poznat rizikové faktory pro vznik inhibitorů u hemofilie B.
Američtí hematologové se zaměřili na rizika vzniku inhibitorů u hemofilie B daná zejména typem mutace v genu F9. Použili historická data z databází Centers for Disease Control pro hemofilii A a B (CHAMP a CHBMP) a porovnávali relativní rizika imunogenicity různých mutací v genech pro FVIII a FIX. Pokud jde o pacienty s hemofilií B, byla použita data od 249 pacientů z databáze CHBMP, u kterých byla popsána mutace v genu F9 a stav z hlediska vzniku inhibitorů. Tzv. missense bodové mutace byly nejčastěji zachycenými mutacemi, prevalence inhibitoru u této skupiny pacientů však byla velmi nízká, kolem 1 %. Naopak pacienti s nonsense mutací a velkými delecemi měli největší riziko rozvoje inhibitoru. Prevalence byla daleko výraznější u nonsense mutací, jež vedly ke zkrácení proteinu FIX v průběhu prvních 100 aminokyselin, a u velkých delecí (> 50 párů bází). Toto zjištění podporuje hypotézu, že syntéza jisté části polypeptidu FIX je nezbytná pro indukci centrální imunitní tolerance.
Autoři také analyzovali údaje 5 vlastních pacientů a popsali 4 nové typy mutací. Velmi zajímavé bylo srovnání dvou sourozenců. Oba chlapci měli v genu F9 stejnou mutaci, která způsobila vznik stop kodonu v pozici 75. To vedlo k tomu, že se > 80 % struktury proteinu FIX vůbec netvořilo. U obou chlapců došlo v průběhu léčby ke vzniku inhibitorů. U jednoho však ITI vedla k poklesu titru protilátek proti FIX a už 8 let nemá inhibitor, zatímco u druhého chlapce ITI nebyla účinná. Bylo zjištěno, že se bratři lišili v repertoáru MHC glykoproteinů II. třídy. Analýzou afinity MHC k peptidům odvozeným od FIX bylo zjištěno, že chlapec, který reagoval dobře na ITI, měl signifikantně vyšší afinitu (p = 0,0018).
V klinické praxi může znalost kauzální mutace a také znalost HLA alel u konkrétního pacienta představovat cenný údaj využitelný k identifikaci nejrizikovějších pacientů a k navržení nejvhodnějšího přístupu k jejich léčbě.
(eza)
Zdroj: Saini S. et al. Genetic determinants of immunogenicity to factor IX during the treatment of haemophilia B. Haemophilia 2015; 21 (2): 210−218. doi: 10.1111/hae.12553.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
