Předseda ČSCLL prof. MUDr. Michael Doubek, Ph.D., přednesl Výroční zprávu o činnosti ČSCLL za rok 2020, v níž mimo jiné upozornil na publikaci zcela čerstvých, letošních Doporučení pro diagnostiku a léčbu chronické lymfocytární leukémie (Smolej a kol.).
Zmíněné odborné pokyny se věnují řadě aspektů důležitých pro diagnostiku (včetně zobrazovacích metod), léčbu (modality, konkrétní režimy a jejich indikace) a další management péče o nemocné s CLL. Zdůrazňují heterogenitu klinického průběhu CLL a nutnost individualizace diagnostiky a léčby vzhledem k věku, celkovému zdravotnímu stavu pacienta, komorbiditám a samozřejmě i terapeutickým cílům. V této souvislosti se mimo jiné věnují perorálním cíleným inhibitorům signálních drah (ibrutinib, idelalisib, venetoklax), jejichž příchod znamenal významný pokrok v léčbě CLL, a konkretizují pravidla pro používání těchto léčiv vyplývající ze stále přibývajících poznatků z klinických studií s dopadem do reálné praxe.
Doporučené postupy se zaměřují rovněž na aktuální poznatky týkající se prognostických a prediktivních markerů. Samostatné oddíly jsou věnovány prognostickému významu minimální reziduální nemoci, autoimunitní cytopenii (jakožto typické komplikaci CLL), novinkám v přístupu k alogenní transplantaci nebo výhledu do blízké budoucnosti, tj. léčivům a kombinacím, u nichž se očekává registrace či úhrada ze strany plátců zdravotní péče v horizontu 1–2 let. Nechybí ani přehled doporučených opatření pro období pandemie COVID-19.
Plenární zasedání ČSCLL se dotklo nedávno publikovaného vyjádření, které výbor společnosti zaujal k očkování proti koronaviru SARS-CoV-2, původci onemocnění COVID-19, u pacientů s CLL. Jako základní premisu je přitom potřeba zdůraznit, že podle ČSCLL jsou jedinci CLL (léčení i neléčení) v důsledku komplexní imunosuprese bezpochyby rizikovou skupinou, co se týká morbidity a mortality spojené s onemocněním COVID-19.
Jak uvádějí Doporučení pro diagnostiku a léčbu chronické lymfocytární leukémie 2021, analýza Evropské výzkumné skupiny pro CLL (ERIC) zjistila závažný průběh COVID-19 (nutnost oxygenoterapie a/nebo pobyt na JIP) u 79 % ze 190 hodnocených nemocných s CLL s mediánem věku 72 let v době diagnózy COVID-19. Riziko těžkého průběhu COVID-19 měli především pacienti ve věku ≥ 65 let. Zajímavá jsou také následující zjištění plynoucí z této analýzy:
Výbor ČSCLL jednoznačně doporučuje očkování nemocných s CLL proti COVID-19. Konstatuje, že výhody vakcinace převažují nad případnými riziky, a že jelikož očkovací látky proti SARS-CoV-2 neobsahují živý virus, nehrozí přenos infekce vakcínou. Očkovat lze pacienty s CLL neléčené, ale i ty, kteří dlouhodobě užívají cílenou léčbu (ibrutinib, idelalisib, venetoklax) či paliativní chemoterapii (např. chlorambucil). Pozor je potřeba dát u nemocných, kteří v předchozích 6 měsících užívali protilátku anti-CD20 (rituximab, obinutuzumab), bez ohledu na konkrétní podobu léčebného režimu, v němž byla zahrnuta (v rámci kombinací nebo jako monoterapie) – zde je tedy s vakcinací potřeba počkat na uplynutí 6 měsíců od poslední dávky anti-CD20 (aby se vytvořila dostatečná imunitní odpověď). U pacientů s CLL není třeba preferovat kteroukoliv z u nás registrovaných vakcín a samozřejmě platí, že je nutné řídit se obecnými kontraindikacemi očkování.
(esr)
Zdroje:
1. Doubek M. Výroční zpráva o činnosti ČSCLL za rok 2020. Přednesena v rámci plenárního zasedání ČSCLL dne 16. dubna 2021.
2. Smolej L. a kol. Doporučení pro diagnostiku a léčbu chronické lymfocytární leukémie 2021. ČSCLL, 2021. Dostupné na: https://cll.cz/sites/default/files/2021-01/Doporu%C4%8Den%C3%AD_%C4%8CSCLL_2021_final_28012021_web.pdf
3. Vyjádření výboru České CLL skupiny, sekce České hematologické společnosti ČLS JEP, k očkování proti viru SARS-CoV-2 (onemocnění COVID-19) u nemocných s chronickou lymfocytární leukemií. ČSCLL, 5. 1. 2021. Dostupné na: https://cll.cz/sites/default/files/2021-01/Vyjadreni_vakcinace_CLL_COVID-19.pdf
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
