Rodič přicházející s dítětem do ordinace pediatra kvůli problémům s nočním pomočováním – to je vzhledem k výskytu enurézy u 15−20 % 5letých dětí velmi reálný scénář.
Úkolem pediatra je provést či zajistit všechna základní neinvazivní vyšetření, aby po případném odeslání ke specialistovi měl urolog či nefrolog k dispozici všechny vstupní informace. Urychlí to jak diagnostiku, tak výběr dalších cílených vyšetření a následně zahájení léčby.
Dětský lékař by měl vždy vést důkladný anamnestický rozhovor s rodiči. Je nutné ptát se na všechny aspekty pomočování, zejména:
Zásadním tématem k hovoru s rodiči je především pitný a mikční režim dítěte, který často odhalí špatné návyky. V rámci hodnocení pitného a mikčního režimu je nutné sbírat informace týkající se:
Vhodným zdrojem těchto informací je pitný a mikční protokol, do kterého rodiče zapisují příjem a výdej tekutin.
Součástí diagnostiky, na základě které by měl pediatr vyloučit organické příčiny úniku moči nebo vrozenou vývojovou vadu močového měchýře a ledvin, je:
Pokud rozbor všech dostupných informací a výsledky těchto neinvazivních vyšetření ukazují na některý typ enurézy, organickou příčinu nebo vrozenou vývojovou vadu horních/dolních močových cest, další vyšetření a stanovení postupu by mělo probíhat u specialisty na urologii či nefrologii. Stejně jako v případě jakéhokoliv pomočování u dětí starších 5 let.
Důvodem pro předání dítěte do péče odborného lékaře je rovněž výrazný rozdíl mezi skutečnou funkční kapacitou močového měchýře zjištěnou dle mikčního protokolu a kapacitou orientačně vypočítanou pro daný věk dítěte. Ta se stanovuje jako V = (věk × 30) + 30 ml.
Dalším hodnoticím kritériem je sonografický nález – pokud sonografista odhalí tloušťku stěny močového měchýře při plné náplni > 3 mm a po vyprázdnění > 5 mm, je namístě pacienta předat specialistovi. Tyto hodnoty mohou být následkem funkční nebo organické subvezikální obstrukce. Hodnotí se také postmikční reziduum, které by mělo činit ≤ 5 ml.
Jestliže rozbor anamnézy a výsledky všech vyšetření doporučených pediatrem nesvědčí pro enurézu, role dětského lékaře je zásadní v tom, že se má snažit ovlivnit přirozený vývoj volní kontroly močení prostřednictvím vhodných režimových doporučení. Mezi ně patří například omezení příjmu tekutin ve večerních hodinách, pravidelný příjem tekutin v první polovině dne a pravidelné močení 5–7× za den. Vedle edukace rodičů je vhodné zapojit i samotné dítě, které je již před 5. rokem věku schopno vnímat režimová opatření a podílet se na vedení mikčního kalendáře. Lékař a rodiče nesmějí zapomínat ani na pozitivní motivaci dítěte.
(pak)
Zdroje:
