Autoři studie sledovali 109 dospělých průměrného věku 45 let, kteří prodělali ARDS, a po 3, 6 a 12 měsících u nich prováděli fyzikální vyšetření, vyšetření funkce plic, rentgen plic, oxymetrii a 6minutový test chůzí. Pacienti vyplňovali rovněž dotazník kvality života SF-36. Již v průběhu hospitalizace na JIP, která trvala průměrně 25 dní, odborníci hodnotili stav pomocí skóre APACHE II (Acute Physiology, Age, and Chronic Health Evaluation), MODS (Multiple Organ Dysfunction Score) a LIS (Lung Injury Score).
Hlavním cílem studie bylo posoudit stav pacientů po 3, 6 a 12 měsících od propuštění z JIP pomocí výsledků 6minutového testu chůzí, který je standardizovaným, objektivním a komplexním nástrojem pro hodnocení kardiopulmonálního a muskuloskeletálního systému a jehož výsledky lze vztáhnout na každodenní aktivity pacientů.
Funkce plic byla u sledovaných pacientů po 3 měsících od léčby na JIP mírně omezená, u difuzní kapacity plic bylo zjištěno mírné až střední omezení. Tento parametr se mezi 3. a 12. měsícem sledování zlepšil o 9 procentních bodů. Výsledky spirometrie dosahovaly po 6 měsících 80 % předpokládaných hodnot. Rentgenové vyšetření plic bylo u 80 % pacientů bez patologického nálezu, u 20 % osob byly po roce sledování patrné drobné změny. Nikdo z pacientů nevyžadoval po 12 měsících od propuštění z JIP kyslíkovou terapii.
Vzdálenost, kterou byli pacienti po ARDS schopni ujít, se během 12 měsíců po léčbě na JIP postupně zvyšovala (medián po 3 měsících činil 281 metrů, po 12 měsících to bylo 422 metrů), přesto naměřené hodnoty zůstávaly pod předpokládanými výsledky. Pacienti připisovali horší výsledky celkové slabosti a úbytku svalové hmoty nebo imobilitě a dušnosti. Podíl pacientů, u nichž saturace kyslíkem při testu chůzí klesla pod 88 %, činil po 3 měsících 10 %, po 6 měsících 8 % a po 1 roce se jednalo o 6 % pacientů.
Nejvýznamnějším determinantem překonané vzdálenosti bylo (ne)absolvování systémové terapie kortikosteroidy při pobytu na JIP, další onemocnění (ne)propuknuvší během hospitalizace a míra (ne)zlepšení funkce plic a dalších orgánů během léčby na JIP.
Všechny sledované oblasti kvality života v dotazníku SF-36 se v období od 3. do 12. měsíce po hospitalizaci na JIP zlepšily. Výrazně pozitivní trend byl patrný u aspektů týkajících se fyzického zdraví, který kopíroval zlepšující se výsledky z 6minutového testu chůzí.
Rok od propuštění z JIP bylo 49 % pacientů zpět v zaměstnání a většina z nich se vrátila na svou původní pozici. Ti, kteří se do práce nevrátili, uváděli jako důvod přetrvávající slabost a únavu, špatnou výkonnost, imobilitu, stresovou zátěž, probíhající rekvalifikaci nebo dobrovolný odchod do důchodu.
Po propuštění z JIP bylo u pacientů pozorováno vyčerpání a 18% úbytek tělesné hmotnosti v porovnání s výchozí hodnotou. Celkem 70 % pacientů se dostalo zpět na svou původní hmotnost během 12 měsíců. Všichni sledovaní pacienti udávali funkční omezení související se slabostí, ztrátou svalové hmoty a únavou. U většiny pacientů byla pozorována alopecie, která se zlepšila během 6 měsíců po propuštění z JIP.
Celkem 12 % pacientů hlásilo bolest v místě zavedení hrudního katétru i 1 rok po hospitalizaci, u 7 % pacientů byla zjištěna kompresivní neuropatie. Pacienti dále udávali imobilitu velkých kloubů, kontraktury postihující prsty nebo potíže s jizvou po tracheostomii, které si vyžádaly chirurgický zákrok.
Výsledky studie ukazují, že omezení fyzických schopností a výkonnosti po hospitalizaci na JIP kvůli ARDS souvisí spíše s extrapulmonálními aspekty než přímo s omezením funkce plic. Ta se podle některých dostupných poznatků obvykle do 6 až 12 měsíců po onemocnění vrátí do normálu nebo se k normálním hodnotám výrazně přiblíží.
Z dlouhodobého hlediska je ale pro pacienty nejvíce omezujícím faktorem oslabení a narušení funkce svalů. Otázkou zůstává, jak dlouho plné zotavení a návrat k původní výkonnosti trvá a zda je vůbec kompletní rekonvalescence možná. Další studie by se mohly věnovat také otázce, do jaké míry a jakým způsobem slabost a ztráta svalové hmoty souvisejí přímo s ARDS, nebo zda se jedná spíše o důsledek déletrvající hospitalizace na JIP.
(pak)
Zdroj: Herridge M. S., Cheung A. M., Tansey C. M. et al. One-year outcomes in survivors of the acute respiratory distress syndrome. N Engl J Med 2003; 348: 683–693, doi: 10.1056/NEJMoa022450.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
