Rok poté: zdravotní dopady syndromu akutní dechové tísně

Metodika, průběh a cíle studie

Autoři studie sledovali 109 dospělých průměrného věku 45 let, kteří prodělali ARDS, a po 3, 6 a 12 měsících u nich prováděli fyzikální vyšetření, vyšetření funkce plic, rentgen plic, oxymetrii a 6minutový test chůzí. Pacienti vyplňovali rovněž dotazník kvality života SF-36. Již v průběhu hospitalizace na JIP, která trvala průměrně 25 dní, odborníci hodnotili stav pomocí skóre APACHE II (Acute Physiology, Age, and Chronic Health Evaluation), MODS (Multiple Organ Dysfunction Score) a LIS (Lung Injury Score).

Hlavním cílem studie bylo posoudit stav pacientů po 3, 6 a 12 měsících od propuštění z JIP pomocí výsledků 6minutového testu chůzí, který je standardizovaným, objektivním a komplexním nástrojem pro hodnocení kardiopulmonálního a muskuloskeletálního systému a jehož výsledky lze vztáhnout na každodenní aktivity pacientů.

Funkce plic

Funkce plic byla u sledovaných pacientů po 3 měsících od léčby na JIP mírně omezená, u difuzní kapacity plic bylo zjištěno mírné až střední omezení. Tento parametr se mezi 3. a 12. měsícem sledování zlepšil o 9 procentních bodů. Výsledky spirometrie dosahovaly po 6 měsících 80 % předpokládaných hodnot. Rentgenové vyšetření plic bylo u 80 % pacientů bez patologického nálezu, u 20 % osob byly po roce sledování patrné drobné změny. Nikdo z pacientů nevyžadoval po 12 měsících od propuštění z JIP kyslíkovou terapii.

6minutový test chůzí

Vzdálenost, kterou byli pacienti po ARDS schopni ujít, se během 12 měsíců po léčbě na JIP postupně zvyšovala (medián po 3 měsících činil 281 metrů, po 12 měsících to bylo 422 metrů), přesto naměřené hodnoty zůstávaly pod předpokládanými výsledky. Pacienti připisovali horší výsledky celkové slabosti a úbytku svalové hmoty nebo imobilitě a dušnosti. Podíl pacientů, u nichž saturace kyslíkem při testu chůzí klesla pod 88 %, činil po 3 měsících 10 %, po 6 měsících 8 % a po 1 roce se jednalo o 6 % pacientů.

Nejvýznamnějším determinantem překonané vzdálenosti bylo (ne)absolvování systémové terapie kortikosteroidy při pobytu na JIP, další onemocnění (ne)propuknuvší během hospitalizace a míra (ne)zlepšení funkce plic a dalších orgánů během léčby na JIP.

Kvalita života a pracovní zařazení

Všechny sledované oblasti kvality života v dotazníku SF-36 se v období od 3. do 12. měsíce po hospitalizaci na JIP zlepšily. Výrazně pozitivní trend byl patrný u aspektů týkajících se fyzického zdraví, který kopíroval zlepšující se výsledky z 6minutového testu chůzí.

Rok od propuštění z JIP bylo 49 % pacientů zpět v zaměstnání a většina z nich se vrátila na svou původní pozici. Ti, kteří se do práce nevrátili, uváděli jako důvod přetrvávající slabost a únavu, špatnou výkonnost, imobilitu, stresovou zátěž, probíhající rekvalifikaci nebo dobrovolný odchod do důchodu.

Celkové hodnocení dopadů hospitalizace na JIP

Po propuštění z JIP bylo u pacientů pozorováno vyčerpání a 18% úbytek tělesné hmotnosti v porovnání s výchozí hodnotou. Celkem 70 % pacientů se dostalo zpět na svou původní hmotnost během 12 měsíců. Všichni sledovaní pacienti udávali funkční omezení související se slabostí, ztrátou svalové hmoty a únavou. U většiny pacientů byla pozorována alopecie, která se zlepšila během 6 měsíců po propuštění z JIP.

Celkem 12 % pacientů hlásilo bolest v místě zavedení hrudního katétru i 1 rok po hospitalizaci, u 7 % pacientů byla zjištěna kompresivní neuropatie. Pacienti dále udávali imobilitu velkých kloubů, kontraktury postihující prsty nebo potíže s jizvou po tracheostomii, které si vyžádaly chirurgický zákrok.

Závěr

Výsledky studie ukazují, že omezení fyzických schopností a výkonnosti po hospitalizaci na JIP kvůli ARDS souvisí spíše s extrapulmonálními aspekty než přímo s omezením funkce plic. Ta se podle některých dostupných poznatků obvykle do 6 až 12 měsíců po onemocnění vrátí do normálu nebo se k normálním hodnotám výrazně přiblíží.

Z dlouhodobého hlediska je ale pro pacienty nejvíce omezujícím faktorem oslabení a narušení funkce svalů. Otázkou zůstává, jak dlouho plné zotavení a návrat k původní výkonnosti trvá a zda je vůbec kompletní rekonvalescence možná. Další studie by se mohly věnovat také otázce, do jaké míry a jakým způsobem slabost a ztráta svalové hmoty souvisejí přímo s ARDS, nebo zda se jedná spíše o důsledek déletrvající hospitalizace na JIP.

(pak)

Zdroj: Herridge M. S., Cheung A. M., Tansey C. M. et al. One-year outcomes in survivors of the acute respiratory distress syndrome. N Engl J Med 2003; 348 : 683–693, doi: 10.1056/NEJMoa022450.