Multicentrická prospektivní studie Epi-IBD byla věnována specifikům léčebných strategií ve východní i západní Evropě a jejich efektivitě při předcházení progresi a komplikacím Crohnovy choroby.
Během posledních let a desetiletí byla do léčby Crohnovy choroby zavedena řada nových možností a strategií. Příkladem může být například nasazování imunosupresiv a biologických preparátů častěji a také dříve po stanovení diagnózy. Ačkoliv efektivita těchto léčiv byla v klinických studiích dobře prokázána, nelze zatím s jistotou říci, zda mají nové terapeutické strategie významný vliv na dlouhodobé výsledky léčby pacientů s Crohnovou chorobou.
Mimo jiné i tuto odpověď měla přinést multicentrická prospektivní studie Epi-IBD, jejíž soubor tvořila neselektovaná skupina pacientů s nespecifickými střevními záněty z celkem 29 evropských center. Vzorek reprezentoval populaci téměř 10 milionů lidí.
Cílem studie bylo popsat průběh Crohnovy nemoci v prvních 5 letech po stanovení diagnózy a zhodnotit výsledky 5leté léčby, a to jak v celé Evropě, tak i ve specifických skupinách států. Česká republika se projektu také účastnila; bohužel není zřejmé, zda byla pro účely studie zahrnuta mezi státy východní, či západní Evropy. V neposlední řadě byly výstupy porovnány s obdobnými pracemi staršího data.
Ze 488 pacientů s Crohnovou chorobou bylo v průběhu sledování 176 (36 %) kvůli Crohnově chorobě hospitalizováno a 107 (22 %) podstoupilo operaci. U 49 (14 %) pacientů, jimž byla diagnostikována nestrikturující a nepenetrující forma onemocnění, se v průběhu sledování rozvinula striktura a/nebo penetrace. Státy západní a východní Evropy se v podílu hospitalizací, operací a progresí fenotypu výrazně nelišily.
Geografické rozdíly však byly patrné na poli farmakoterapie. V západní Evropě dostávalo více pacientů biologickou léčbu (33 %) a imunosupresiva (66 %), ve východní Evropě bylo biologickými preparáty léčeno jen 14 % pacientů, 54 % pacientů užívalo imunosupresiva (p < 0,01). Aminosalicyláty bylo léčeno 90 % pacientů ze zemí východní Evropy a pouze 56 % pacientů v západní Evropě (p < 0,05).
Léčba imunosupresivy významně snižovala riziko operace (poměr rizik [HR] 0,4; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,2–0,6) a hospitalizace (HR 0,3; 95% CI 0,2–0,5).
Strategie léčby Crohnovy choroby se napříč Evropou liší. Nejmarkantnější je rozdíl na poli biologické léčby, kterou častěji a dříve dostávají pacienti v západní Evropě. Rozdíly v léčebných strategiích však průběh choroby významně neovlivňují. Výstupy po 5 letech léčby, včetně progrese k operaci a/nebo k agresivnějšímu fenotypu, jsou ve východní i v západní Evropě srovnatelné. Podíl hospitalizací, operací a progresí fenotypu Crohnovy choroby během prvních 5 let choroby se významně nezměnil v porovnání se situací před 20 lety. Z lékových skupin vynikla imunosupresiva, která snižují riziko operací a hospitalizací pro Crohnovu chorobu.
(luko)
Zdroj: Burisch J., Kiudelis G., Kupcinskas L. et al.; Epi-IBD group. Natural disease course of Crohn’s disease during the first 5 years after diagnosis in a European population-based inception cohort: an Epi-IBD study. Gut 2018 Jan 23, pii: gutjnl-2017-315568, doi: 10.1136/gutjnl-2017-315568 [Epub ahead of print].
