Při urgentním zahájení dialýzy je nejčastěji užívaným přístupem hemodialýza (HD) cestou centrálního žilního katétru. V posledních letech se ovšem objevily studie, které poukazují na vliv typu cévního přístupu na přežití hemodialyzovaných pacientů. Naznačují, že využití centrálního žilního katétru je přímo spojené s vyšší mortalitou, zvláště v prvním roce léčby.
Zde se nabízí jako potenciálně bezpečnější alternativa peritoneální dialýza (PD). I když jsou k dispozici recentní studie o urgentně zahájené PD, dosud nebyly známy výsledky u pacientů, kterým zavádí katétr přímo nefrolog Seldingerovou metodou s okamžitým zapojením zařízení. Také neexistují práce, které by v této indikaci porovnávaly HD a PD. Právě toto porovnání z hlediska výsledků a rizikových faktorů dlouhodobých komplikací bylo cílem recentně publikované brazilské kvaziexperimentální studie.
Tato studie se zaměřila se na infekční a mechanické komplikace spojené s urgentně započatou HD a PD. Sekundárním cílem studie bylo identifikovat rizikové faktory komplikací a mortality u obou metod.
Zařazeni byli pacienti s urgentním zahájením HD nebo PD v jedné univerzitní nemocnici mezi červencem 2014 a prosincem 2017. Šlo o jedince v terminálním stadiu chronického onemocnění ledvin, jejichž stav vyžadoval okamžitou náhradu funkce ledvin. Podstoupili HD cestou centrálního žilního katétru nebo PD, při které byl katétr implantován nefrologem a používán po dobu 72 hodin, bez předchozího tréninku. Pacienti s PD měli nejprve indikovanou vysokoobjemovou peritoneální dialýzu z důvodu potřeby metabolické kompenzace. Po propuštění z nemocnice pokračovali v intermitentní PD a docházeli na dialyzační jednotku, dokud nebyli důkladně seznámeni s celým postupem.
Hlavními porovnávanými parametry byly mechanické a infekční komplikace, obnova renálních funkcí a celkové přežití.
Hodnoceno bylo 93 pacientů s PD a 91 s HD. Obě skupiny byly srovnatelné z hlediska věku (58 + 17 vs. 60 + 15 let; p = 0,49), výskytu diabetu (37,6 vs. 50,5 %; p = 0,10), dalších komorbidit (74,1 vs. 71,4 %; p = 0,67) a základních biochemických parametrů na počátků urgentní náhrady funkce ledvin − hladiny kreatininu, sérového albuminu a hemoglobinu.
Pacienti byli sledováni po dobu 6 měsíců až 2 let. Nebyl zjištěn významný rozdíl v incidenci mechanických komplikací (24,7 vs. 37,4 %; p = 0,06) ani bakteriémie (15,0 vs. 24,0 %; p = 0,11). Byl však zaznamenán významný rozdíl ve výskytu infekce místa vstupu katétru (25,8 vs. 39,5 %; p = 0,04) a udržení diurézy (700 [0–1500] vs. 0 [0–500]; p < 0,001), s příznivějšími výsledky u pacientů s PD. Po 180 dnech byla ve skupině s PD pozorována lepší kontrola hladiny fosforu (62,4 vs. 41,8 %; p = 0,008) s menší potřebou podání vazačů fosfátu (28 vs. 55 %; p < 0,001), erytropoetinu (18,3 vs. 49,5 %; p < 0,001) a antihypertenziv (11,8 vs. 30,8 %; p = 0,003). Čas do úmrtí byl v obou skupinách obdobný. V multivariační analýze byla PD prediktorem obnovy renálních funkcí (poměr šancí [OR] 3,95; 1,01–15,4).
Peritoneální dialýza je bezpečná alternativa klasické hemodialýzy u pacientů s nutností urgentní náhrady funkce ledvin. Výskyt komplikací a klinické výsledky jsou obdobné jako u hemodialýzy a šance na obnovení renálních funkcí je u PD vyšší.
(pez)
Zdroj: Dias D. B., Mendes M. L., Caramori J. T. et al. Urgent-start dialysis: comparison of complications and outcomes between peritoneal dialysis and haemodialysis. Perit Dial Int 2021 Mar; 41 (2): 244−252, doi: 10.1177/0896860820915021.
