Nová léčiva u CLL s sebou mohou nést také specifická rizika nežádoucích účinků. Jak je minimalizovat a zvládat jejich management?

13. 3. 2020

Možnosti terapie chronické lymfocytární leukémie (CLL) se v posledních letech velmi rozšířily. Zásadní změnu přinesly zejména léčivé látky (inhibitory) na bázi „malých molekul“, u kterých byla prokázána významná účinnost jak u dříve neléčených pacientů, tak i u těch, kteří prodělali relaps CLL. V rámci volby nejlepší léčebné strategie u nemocných s CLL je ovšem samozřejmě potřeba brát ohled na specifické nežádoucí účinky nových i již dříve užívaných léků, na celkový stav nemocného, přidruženou nemocnost a na tzv. individuální riziko závažných vedlejších účinků léčiv.

Inzerce

Zavedení nových možností léčby včetně cílených léčiv umožňuje individuální nastavení terapie CLL. Jejich použití však vzhledem ke specifickým profilům nežádoucích účinků vyžaduje optimalizaci současného přístupu k profylaxi a podpůrné péči při léčbě. Znalost individuálního rizika vyššího výskytu nežádoucích účinků v konečném důsledku může − a měla by − významně snížit morbiditu spojenou s moderní léčbou CLL.

Některé specifické nežádoucí účinky nových léků zmiňují ve svém čerstvě publikovaném přehledu hematologové z Lodžské univerzity:

  • Většina léčiv, jež se používají v terapii CLL, může způsobovat cytopenii, zejména neutropenii. V případě závažné neutropenie je vhodné přechodně podávat růstové faktory k podpoře granulopoezy.
  • U pacientů s CLL, především pokud zrovna podstupují léčbu, existuje nezanedbatelné riziko infekcí včetně oportunních. Aktivní monitorování výskytu infekcí a jejich profylaxe může riziko závažných infekčních komplikací snížit.
  • Některé nové léky, především venetoklax, mohou být spojeny se zvýšeným rizikem syndromu z rozpadu nádorových buněk (TLS). Při podávání je potřeba eskalovat dávku postupně a proaktivně sledovat možný rozvoj TLS, respektive činit preventivní kroky.
  • Některá léčiva mohou vést k jaternímu poškození, a to různými mechanismy. Idelalisib je spojen s vyšším rizikem hepatotoxicity, nejspíše podpořené inhibicí podjednotek delta kinázy PI3K v regulačních T lymfocytech.
  • Terapie inhibitory Brutonovy tyrosinkinázy (BTK), zejména aplikace ibrutinibu, může být spojena s vyšší tendencí ke krvácení. Současné podávání antikoagulancií a ibrutinibu tak není doporučeno.
  • U pacientů léčených ibrutinibem a idelalisibem bývá často popisován výskyt průjmu, který může vést k redukci dávky léků či přerušení jejich podávání. Pokud průjem do 48 hodin nevymizí a je vyloučena infekční příčina, mohou být nasazeny steroidy.
  • Pacienti dostávající idelalisib jsou v riziku rozvoje neinfekční pneumonitidy a měli by být v případě této komplikace léčeni vysokými dávkami kortikosteroidů.
  • U pacientů léčených ibrutinibem byl pozorován vyšší výskyt fibrilace síní (FS). Nicméně je třeba konstatovat, že předchozí diagnóza FS či jiné arytmie by neměla být kontraindikací terapie tímto léčivem.

(eza)

Zdroj: Iskierska-Jadzewska E., Robat T. Minimizing and managing treatment-associated complications in patients with chronic lymphocytic leukemia. Expert Rev Hematol 2020 Jan; 13 (1): 39−53, doi: 10.1080/17474086.2020.1696185.



Štítky
Hematologie a transfuzní lékařství
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

VIRTUÁLNÍ ČEKÁRNA ČR Jste praktický lékař nebo pediatr? Zapojte se! Jste praktik nebo pediatr? Zapojte se!

×