Bipolární porucha (BD) je chronické epizodické onemocnění, které se vyznačuje epizodami manických a depresivních symptomů. Rozvíjí se obvykle v rané dospělosti, někdy se s ní ovšem můžeme setkat již v dětství nebo naopak v pokročilém věku. Postihuje více než 1 % lidské populace. V žebříčku neuropsychiatrických onemocnění stojí dle Světové zdravotnické organizace (WHO) na 4. příčce.
Klinicky se rozlišují dva typy bipolární poruchy – typ 1 a 2. Charakteristickým rysem bipolární poruchy 1. typu (BD-1) je mánie, která je definována periodou alespoň 1 týden trvající zvýšené nebo podrážděné nálady. Manické epizody jsou svým průběhem mnohem horší než hypomanické, dominující u typu 2 (BD-2).
Podle aktuálních doporučení International College of Neuropsychopharmacology pro diagnostiku a léčbu bipolární poruchy zahrnuje terapie akutní manické epizody u dospělých pacientů v 1. linii perorální monoterapii valproátem, popř. antipsychotikem 2. generace (aripiprazol, asenapin, kvetiapin, risperidon a další). Nástup antikonvulzivního účinku je rychlý, zatímco antimanické a antidepresivní účinky nastupují pomaleji a vyžadují chronické podávání. Vedle zmíněných má rovněž účinky neuroprotektivní.
Mechanismus účinku valproátu je komplexní a není zcela objasněn. Nejpravděpodobnější hypotézou vysvětlující jeho účinky je modulace dopaminergních a serotoninergních neurotransmiterů, antagonistické působení na glutamátovém receptoru NMDA, zvýšení syntézy a odbourávání kyseliny gamma-aminomáselné (GABA) v mozku a blokování napěťově řízených sodíkových kanálů. Valproát je v léčbě mánie schválen jen v perorální formě, i když jeho intravenózní podání prokázalo bezpečnost v terapii neurologických poruch, jako je epilepsie.
Autoři citované práce provedli průzkum literatury v databázi PubMed týkající se i. v. podání valproátu v léčbě mánie u bipolární poruchy. Do analýzy zařadili 13 studií vyhovujících zařazovacím kritériím. Výsledky těchto studií naznačují, že i. v. nálož valproátu v léčbě akutní mánie je svou účinností a snášenlivostí srovnatelná s náloží valproátu podaného v perorální formě, avšak s rychlejším nástupem účinku. Řada prací dále ukázala, že intravenózní valproát má velký význam zejména u nadměrně rozrušených a agitovaných pacientů, kteří během manické epizody odmítají perorální medikaci. Díky sedativním účinkům valproátu můžeme i zcela vysadit benzodiazepiny nebo antipsychotika. Vyhneme se tak jejich nebezpečným vedlejším účinkům, především na kognitivní a motorické funkce.
Analyzované práce ovšem mají několik nedostatků. Především se jedná o malý počet otevřených studií, v nichž byly navíc použity různé způsoby klinického hodnocení a byli do nich zařazeni pacienti léčení různými dalšími léčivými přípravky. Nelze tedy určit, zda se jednalo o účinek samotného valproátu. Ne všechny studie navíc hodnotily hladinu valproátu v krvi.
Valproát jak v perorální, tak také v intravenózní formě představuje účinnou a bezpečnou možnost terapie akutní manické epizody u bipolární poruchy. Ačkoliv se v tomto závěru shoduje řada prací, pro uvedení i. v. formy do běžné klinické praxe je stále nutná dvojitě zaslepené klinická studie s větším souborem pacientů.
(herm)
Zdroj: Fontana E., Mandolini G. M., Delvecchio G. et al. Intravenous valproate in the treatment of acute manic episode in bipolar disorder: a review. J Affect Disord 2020 Jan 1; 260: 738−743, doi: 10.1016/j.jad.2019.08.071.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
