Ceftarolin-fosamil je nové cefalosporinové antibiotikum 5. generace. Bylo registrováno v roce 2010 v USA a o dva roky později v zemích EU, včetně České Republiky. Z farmakologického hlediska je ceftarolin-fosamil prodrug, čili prekurzor, který se musí v lidském organismu nejprve rozštěpit, aby vznikla vlastní účinná látka – ceftarolin. Tato úprava molekuly byla zvolena proto, aby se zvýšila rozpustnost antibiotika ve vodném prostředí. Lék se podává pouze parenterální cestou, formou nitrožilních infuzí.
Prof. MUDr. Jiří Beneš, CSc.,
Klinika infekčních nemocí 3. LF UK,
Nemocnice Na Bulovce, Praha.
Ceftarolin-fosamil je nové cefalosporinové antibiotikum 5. generace. Bylo registrováno v roce 2010 v USA a o dva roky později v zemích EU, včetně České Republiky.
Z farmakologického hlediska je ceftarolin-fosamil prodrug, čili prekurzor, který se musí v lidském organismu nejprve rozštěpit, aby vznikla vlastní účinná látka – ceftarolin. Tato úprava molekuly byla zvolena proto, aby se zvýšila rozpustnost antibiotika ve vodném prostředí. Lék se podává pouze parenterální cestou, formou nitrožilních infuzí.
Mechanismus účinku ceftarolinu stejně jako u jiných beta-laktamových antibiotik spočívá v inhibici enzymů nazývaných PBP (penicillin-binding proteins), které vytvářejí buněčnou stěnu bakterií. Ceftarolin má mezi beta-laktamovými antibiotiky výjimečné postavení tím, že dokáže inhibovat i některé neobvyklé varianty zmíněných bakteriálních enzymů, především enzym PBP 2a, který se vyskytuje u stafylokoků a zajišťuje jim rezistenci k meticilinu a oxacilinu. Kmeny S. aureus, které tvoří enzym PBP 2a, se nazývají MRSA (methicillin-resistant Staphylococcus aureus).
Spektrum účinku ceftarolinu zahrnuje různé grampozitivní i gramnegativní bakterie, tj. zejména stafylokoky, streptokoky, pneumokoky, E. coli a další enterobakterie, viz tab. 1. Působení ceftarolinu na gramnegativní bakterie je srovnatelné s účinkem cefalosporinů 3. generace (cefotaxim, ceftriaxon) [1].
Ostatní vlastnosti ceftarolinu jsou obdobné jako u jiných cefalosporinů a je možné je charakterizovat následovně:
Na základě provedených registračních studií byl ceftarolin schválen pro použití u dospělých pacientů a u dětí od 2 měsíců věku ve dvou základních indikacích: komplikované infekce kůže a měkkých tkání (cSSTI – complicated skin and soft tissue infections) a komunitní pneumonie (CAP – community-acquired pneumonia).
Později byly publikovány ještě další studie, které ukazují, že léčebný potenciál tohoto antibiotika je mnohem širší a zahrnuje i další závažné infekce jako je sepse, osteomyelitida a spondylodiscitida, endokarditida, meningitida, nozokomiální pneumonie, syndrom diabetické nohy nebo infekce implantátů [2].
O použití každého léku v klinické praxi rozhoduje poměr přínosu, rizika a ceny (benefit : risk + cost). Otázka tedy zní: kdy se vlastnosti ceftarolinu uplatní jako prioritní v konkurenci ostatních antibiotik? Zcela obecně je možné obecně říci, že použití ceftarolinu je výhodné zejména u akutně probíhajících závažných infekcí, u nichž nelze použít běžnou terapii.
Typickým příkladem jsou závažné stafylokokové infekce, které není možné léčit:
Další možnou indikací jsou smíšené infekce komunitního i nozokomiálního původu, které jsou způsobeny rezistentními stafylokoky (MRSA) a koliformními bakteriemi. Může se jednat o infekce měkkých tkání, pneumonie, infekce kostí a kloubů, katétrové infekce a další podobné diagnózy. Zde je však potřeba mít na vědomí, že ceftarolin není dostatečně účinný proti některým mikrobům, například pseudomonádám, enterokokům, nebo bakteriím produkujícím širokospektrou beta-laktamázu, viz tabulka 1.
V zemích s vysokým výskytem pneumokoků rezistentních k penicilinu (PRP, penicillin-resistant pneumococci) může být ceftarolin podáván v terapii pneumokokové pneumonie, meningitidy nebo sepse. V ČR se rezistentní pneumokoky díky účinné antibiotické politice vyskytují zatím jen vzácně; ceftarolin se proto v této indikaci neuplatní.
Ceftarolin se podle schváleného doporučení má používat u dospělých a dětí od 12 let věku (≥ 33 kg) v režimu 600 mg (obsah 1 lahvičky) každých 12 hodin. Dětem ve věku 2-12 let se podávají dávky 8 mg/kg každých 8 hodin. Při renální insuficienci je nutné dávkování redukovat [4].
Jestliže však budeme používat antibiotikum v léčbě těžkých infekcí a/nebo u nemocných s rozvrácenou imunitou, může se toto doporučené dávkování ukázat jako nedostačující. Zvýšení účinku lze nejsnáze dosáhnout zkrácením intervalů mezi dávkami (dospělým pacientům podávat 600 mg každých 6-8 hodin). Protože cefalosporiny patří mezi netoxická antibiotika, není třeba se obávat ani dvojnásobného dávkování, např. 1,2 g každých 8 hodin; v porovnání s režimy používanými u jiných antibiotik téže skupiny nejde o mimořádné množství.
Ceftarolin je cenné antibiotikum, které se uplatní u závažných infekcí vyvolaných rezistentními grampozitivními bakteriemi, především stafylokoky, ať samotnými nebo v kombinaci s dalšími patogeny. V našich podmínkách je použití ceftarolinu vhodné zejména v léčbě akutně probíhajících MRSA infekcí, kde potřebujeme dosáhnout rychlého baktericidního účinku.
Rozšířené indikace i návod na zvýšené dávkování, k nimž text vybízí, se sice opírají o logickou argumentaci a není důvod jim nevěřit, zatím však zůstávají na úrovni expertních doporučení. Jejich přijetí oficiálními autoritami jako je u nás SÚKL, v zemích Evropské unie EMA (European Medicines Agency) nebo ve Spojených státech FDA (Food and Drug Administration) nelze v dohledné době očekávat, protože tyto instituce v souladu se stávající lékovou legislativou akceptují pouze závěry vzniklé ze statisticky dobře doložených studií.
Literatura
Prof. MUDr. Jiří Beneš, CSc.,
Klinika infekčních nemocí 3. LF UK,
Nemocnice Na Bulovce, Praha.
benes.infekce@seznam.cz
