KV onemocnění jsou příčinou asi 17 milionů úmrtí ročně. Arteriální hypertenze je přitom zodpovědná za rozvoj srdečního selhání, cévní mozkové příhody, fibrilace síní a selhání ledvin. Za 3 hlavní důvody neuspokojivé kompenzace hypertenze jsou považovány nedostatečná pozornost ze strany lékaře, non-compliance pacienta a potřeba většího počtu přípravků k dosažení cílového TK.
Na nejistotě v oblasti terapie se mohlo podílet i velké množství různých odborných doporučení, která se lišila jednak definicí onemocnění, jednak terapeutickými pokyny a stratifikací pacientů. Doporučené postupy se podařilo sjednotit až v roce 2018. Medikamentózní léčba byla rozšířena i na další skupiny pacientů, cílové hodnoty TK byly sníženy a kombinovaná terapie byla označena za nejefektivnější u většiny nemocných.
Včasné stanovení diagnózy a doživotní terapie mohou snížit morbiditu i mortalitu nemocných. Přestože z hlediska léčby arteriální hypertenze je k dispozici mnoho důkazů, v povědomí stále přetrvávají rovněž různé mýty.
V současné době jsou k dispozici 2 strategie léčby, které prokazatelně vedou ke snížení TK. Jedná se o úpravu životního stylu a medikamentózní terapii. Metaanalýzy randomizovaných studií navíc potvrdily, že snížením systolického TK o 10 mmHg a diastolického o 5 mmHg lze dosáhnout poklesu incidence KV příhod až o 20 % a celkové mortality o 10–15 %. Naopak každý vzestup TK o 20/10 mmHg zvýší kardiovaskulární mortalitu přibližně 2násobně. Prahové hodnoty krevního tlaku závisejí na věku pacienta i jeho profilu rizik a jejich zavedení by mělo ulehčit rozhodování lékaře o zahájení terapie. Další pomůckou je rovněž stanovení cílových hodnot, které kromě věku reflektují také přítomnost komorbidit.
Jedním z nových konceptů v terapii hypertenze je využití fixních kombinací léčiv již v počátku terapie. Studie potvrdily, že i nízké dávky léků obsažené ve fixní kombinaci jsou efektivnější než maximální dávky podávané v monoterapii.
Vhodná kompenzace hodnot TK se ne vždy podaří napoprvé, často je potřeba léčebný režim upravit. Studie SHARE sledovala terapeutické postupy 2629 lékařů ze 35 zemí. Ukázalo se, že 95 % z nich přistoupilo ke změně terapie až při hodnotách TK 169/100 mmHg. Toto zpoždění prokazatelně vede k rozvoji komplikací a náklady na terapii pacienta poté prudce rostou.
Velká retrospektivní studie, která vyhodnotila terapii 88 756 hypertoniků v letech 1986–2010 s průměrnou dobou sledování 37,4 měsíce, prokázala, že oddálení zahájení nebo zintenzivnění terapie o více než 6 týdnů významně zvyšuje KV riziko. Další výzkumy ukázaly, že compliance pacientů po 1. roce léčby dosahuje < 50 %. Přitom existuje inverzní vztah mezi počtem užívaných antihypertenziv a adherencí pacienta k léčbě.
Znovu je tedy třeba zdůraznit výhodu fixních kombinací, jejichž používání je spojené s vyšší účinností terapie, lepší compliance nemocných a nižším výskytem nežádoucích účinků. Pokud pacient nedosahuje uspokojivé kompenzace na dvojkombinaci léčiv (například perindopril erbumin/amlodipin), je doporučeno využít fixní trojkombinaci (například perindopril erbumin/amlodipin/indapamid).
V každodenní praxi se setkáváme s neopodstatněnými mýty o terapii arteriální hypertenze. Ty je třeba nahradit fakty vycházejícími z medicíny založené na důkazech (EBM), jež podávají jasné argumenty ve prospěch včasné terapie individuálně přizpůsobené potřebám konkrétního pacienta.
(kali)
Zdroj: Vachulová A. Mýty a fakty o liečbe artériovej hypertenzie: naozaj vieme o artériovej hypertenzii všetko? Vnitřní lékařství 2019; 65 (11): 728–733.
