Komplikace po transplantaci plic

14. 1. 2020

Transplantace plic (LuTx) je významným léčebným postupem pro vybranou skupinu pacientů v terminálním stadiu řady plicních onemocnění, který jim může přinášet výrazné zlepšení kvality života a dlouhodobé přežití. S rozvojem transplantační chirurgie je dnes pro přežití pacientů limitující z velké části nikoliv perioperační doba, ale spíše období měsíců až let po LuTx. Potransplantační období je pro pacienty po LuTx velmi složité kvůli speciálnímu léčebnému režimu, medikací mnoha léků, zvláště imunosupresiv a možnosti výskytu mnoha komplikací, ať už časných nebo pozdních či akutních nebo chronických. Tyto komplikace můžeme dělit do několika skupin. Jsou to rejekce, infekce, nádory, neinfekční plicní komplikace a mimoplicní komplikace. Jedná se o velmi široké spektrum různorodých stavů a k jejich zvládnutí je nutná mimo dobré spolupráce pacientů hlavně týmová spolupráce specialistů mnoha medicínských oborů. Odměnou je ale spokojenost, dobrá kvalita života a dlouhodobé přežití pacientů po LuTx.

Klíčová slova:
infekce – nádory – rejekce – transplantace plic

Úvod

Transplantace plic (LuTx) je významným léčebným postupem pro vybranou skupinu pacientů v terminálním stadiu řady plicních onemocnění, který jim může přinášet výrazné zlepšení kvality života a dlouhodobé přežití. Od prvních úspěšných LuTx v 80. letech 20. století dochází ke stálému každoročnímu zvyšování počtu LuTx, který v roce 2012 přesáhl již číslo 3 700 ročně [1]. Medián přežití dospělých po LuTx dosáhl 5,7 roku v roce 2014, ještě lepší přežití je v případě oboustranných plicních transplantací, kde dosahuje 7 let oproti jednostranným transplantacím s mediánem přežití 4,5 roku [1]. S rozvojem chirurgických a transplantačních technik jsou dnes pro přežití pacientů limitující z velké části nikoliv časné perioperační komplikace, ale spíše komplikace objevující se v pozdější době od LuTx. Tyto komplikace můžeme dělit do několika skupin. Jsou to rejekční stavy, infekční komplikace, nádory, neinfekční plicní komplikace a mimoplicní komplikace.

Rejekce

Zásadním problémem transplantací zůstávají přes pokroky v imunosupresivní terapii rejekční stavy. Může se jednat o hyperakutní, akutní (humorální, celulární) nebo chronickou rejekci.

Hyperakutní rejekce

Hyperakutní rejekce se rozvíjí během minut až hodin po LuTx a je způsobená HLA donor- specifickými protilátkami příjemce. Dochází k hypoxemii, edému plic s difuzními opacitami na skiagramu hrudníku. Dnes se jedná o vzácný stav kvůli zavedení předtransplantačního screeningu HLA protilátek u příjemce.

Akutní humorální rejekce

Akutní rejekce se objevují v 1. roce po LuTx u více než 1/3 příjemců [2].

Akutní humorální rejekce je způsobena donor-specifickými protilátkami příjemce, které již byly v nízkém titru přítomny před transplantací nebo se vyvinou až po transplantaci. Dochází ke komplement-mediované cytotoxicitě se subendoteliální depozicí imunoglobulinů a komplementových produktů (zvláště C4d). Klinické příznaky jsou nespecifické, v týdnech až měsících po LuTx se náhle objevují dušnost, kašel, horečky, hemoptýza, hypoxemie a respirační selhání, někdy vyžadující mechanickou ventilaci [3]. Na skiagramu hrudníku jsou difuzní opacity, funkčně dochází k poklesu FEV₁ a FVC. Histologicky bývá nalézána kapilaritida nebo obraz akutního plicního postižení (acute lung injury – ALI). Léčba je zaměřena na redukci protilátek a bývá většinou kombinovaná. Používají se intravenózní imunoglobuliny, plazmaferéza, rituximab, bortezomib, vysoké dávky kortikoidů. Tento typ rejekce mívá fulminantní průběh, medián přežití je 593 dny a přeživší mají zvýšené riziko vzniku chronické rejekce [3].

Akutní celulární rejekce

Akutní celulární rejekce (ACR) je nepoměrně častějším typem akutní rejekce. Je mediována T-lymfocyty, které rozpoznávají antigeny cizího HLA systému. K rizikovým faktorům této rejekce patří nesoulad v antigenech HLA systému dárce a příjemce, typ imunosuprese (nejvyšší riziko je u cyklosporinu, nejnižší u takrolimu), mladší věk, deficit vitaminu D [2,4–6]. Nejčastěji se objevuji v prvních 6 měsících po transplantaci. Průběh může být asymptomatický, případně jsou přítomny nespecifické příznaky – zvýšené teploty, dušnost, suchý nebo produktivní kašel, v nejtěžších případech probíhá rejekce až pod obrazem syndrom akutní dechové tísně (acute respiratory distress syndrome – ARDS).

Poslechově může být nález v normě, event. mohou být nalezeny chrůpky nebo oslabené dýchání při pleurálním výpotku. V současnosti neexistuje žádný specifický laboratorní marker akutní celulární rejekce. Spirometricky je typickým nálezem pokles FEV₁, méně často současný pokles FEV₁ a FVC. Pokles těchto hodnot o více než 10 % po dobu více než 2 dnů vzbuzuje podezření na rejekci nebo infekci. Skiagram hrudníku je často negativní, zvláště u pozdních epizod rejekce, nebo jsou přítomny perihilózní opacity, intersticiální edém s/bez pleurálního výpotku, na HRCT plic pak opacity mléčného skla, septální ztluštění, ztráta objemu parenchymu a pleurální výpotek [7]. Významné místo v diagnostice má bronchoskopické vyšetření. V bronchoalveolární tekutině (BALt) bývá přítomna lymfocytární alveolitida (10–60 % lymfocytů) s poklesem imunoregulačního indexu. Největší význam má biopsie plicní tkáně, ať už standardní klíšťková transbronchiální biopsie nebo kryobiopsie.

K diagnóze této rejekce vede charakteristický histologický nález bioptované plicní tkáně a vyloučení event. infekce [8]. Klasifikace tíže rejekce je založena na histologickém nálezu. Skládá se z hodnocení vaskulární komponenty (A): jsou nacházeny perivaskulární mononukleární infiltráty, které mohou invadovat do subendotelia, u těžkých rejekcí až do stěny alveolů. Postižení se dle nálezu dělí do 5 stadií (A0–A4). Druhou komponentou je hodnocení dýchacích cest (B): může být přítomna submukózní lymfocytární bronchiolitida, v těžkých případech lymfocyty invadují přes bazální membránu. Dle tíže se dělí do stadií B0–B2R, Bx je nejasný nález [8]. V léčbě se používají kortikoidy (včetně pulzů), azitromycin, montelukast, optimalizace hladiny udržovací imunosuprese, změna složení imunosupresiv, tymoglobulin (rATG), plazmaferéza, imunoglobuliny, rituximab, výjimečně retransplantace plic. Zkouší se i inhalační cyklosporin a selektivní blokátor T-lymfocytů belatacept [9].

Chronická rejekce

Chronická rejekce je zásadním zdrojem morbidity a mortality u transplantovaných, a to zvláště v době po 1. roce od LuTx, v níž je nejčastější příčinou smrti a způsobuje přes 40 % úmrtí [1]. Recentně vznikla nová klasifikace chronické rejekce, která je označována souborně jako chronic lung allograft dysfunction – CLAD [10]. Dochází při ní k trvalému poklesu FEV₁ a/nebo FVC nejméně o 20 % v porovnání s výchozí pooperační hodnotou. Dominují v ní 2 fenotypy: bronchiolitis obliterans syndrome a restrictive allograft syndrome.

Bronchiolitis obliterans syndrome

Bronchiolitis obliterans syndrome (BOS) postihuje 48 % příjemců po 5 letech a 76 % po 10 letech od transplantace [11]. BOS je obstrukční plicní postižení, při němž dochází k částečné nebo úplné obliteraci bronchiolů denzní fibrózní jizevnatou tkání. Méně častá je chronická vaskulární rejekce s aterosklerózou pulmonální vaskulatury. K rizikovým faktorům vzniku BOS patří akutní rejekce, včetně mírné, vznik HLA donor-specifických protilátek, virové infekce – jak cytomegalovirové, tak běžné komunitní, bakteriální (Pseudomonas aeruginosa) a mykotické (Aspergillus fumigatus) kolonizace nebo infekce, primární dysfunkce štěpu, gastroezofageální reflux, typ transplantace, autoimunitní a aloimunitní stavy [12–18]. Klinické příznaky jsou nespecifické, mohou imitovat infekce horních cest dýchacích, dále bývá ponámahová až klidová dušnost, suchý nebo produktivní kašel. Prozatím nebyl pro BOS nalezen žádný diagnostický marker. Funkčně bývá prvním nálezem periferní obstrukce, typická je obstrukční ventilační porucha. Na HRCT plic bývá popisován air-trapping a bronchiektázie. Při bronchoskopickém vyšetření bývá v BALt neutrofilní alveolitida, z transbronchiální biopsie nebo kryobiopsie bývá histologický nález bronchiolitis obliterans. Diagnóza je pak verifikována histopatologickým nálezem, který se dle tíže dělí do 5 stupňů. V tomto případě mluvíme o bronchiolitis obliterans. V případě perzistující bronchiální obstrukce bez histologické verifikace a po vyloučení jiných příčin mluvíme o BOS.

V léčbě BOS je používán azitromycin, montelukast, kortikoidy, optimalizace hladiny udržovací imunosuprese, změna složení imunosupresiv včetně nasazení mTOR inhibitorů (sirolimus, everolimus), extrakorporální psoralenová fotoferéza, antilymfocytární a antithymocytární globuliny, anti-CD3 monoklonální protilátka muromononab [21]. Je možná i retransplantace plic, ale tito pacienti mají zvýšené riziko recidivy BOS [22]. BOS je obvykle progredující, ale rychlost progrese je variabilní, medián přežití je 3–5 let [23].

Restrictive allograft syndrome

Restrictive allograft syndrome (RAS) je charakterizován restrikční ventilační poruchou a periferní plicní fibrózou, dominantně v horních plicních lalocích, mohou být přítomny plicní infiltráty, dále bývají fibrózně postižena alveolární septa a viscerální pleura [19]. Často dochází k akutním exacerbacím s nálezem opacit mléčného skla na HRCT a histologickým obrazem difuzního alveolárního poškození [20].

RAS má horší prognózu než BOS, přežití je 6–18 měsíců. V rámci léčby RAS se používají azitromycin, kortikoidy (včetně pulzní léčby), optimalizace hladiny udržovací imunosuprese, změna složení imunosupresiv včetně nasazení mTOR inhibitorů (sirolimus, everolimus), tymoglobulin, plazmaferéza, zkouší se pirfenidon a monoklonální protilátka alemtuzumab proti antigenu CD52, což je protein na povrchu zralých lymfocytů.

Azitromycin responsive allograft dysfunction

Zvláštní nerejekční formou CLAD je tzv. azitromycin responsive allograft dysfunction (ARAD), který dobře reaguje na 3–6měsíční léčbu azitromycinem se vzestupem FEV₁ ≥ 10 %. Bohužel u části těchto nemocných přechází časem toto postižení do BOS.

MUDr. Petr Jakubec, Ph.D.

jakubecp@fnol.cz

Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a

FN v Olomouci

www.fnol.cz

Doručeno do redakce 20. 8. 2017

Přijato po recenzi 26. 9. 2017

Autoři: Petr Jakubec; Monika Žurková; Lenka Hajdová; Aneta Křenková; Vítězslav Kolek
Působiště autorů: Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2017; 63(11): 848-859
Kategorie: Přehledné referáty

1. Yusen RD, Edwards LB, Kucheryavaya AY et al. The Registry of the International Society for Heart and Lung Transplantation: Thirty-second Official Adult Lung and Heart-Lung Transplantation Report 2015, Focus Theme: Early Graft Failure. J Heart Lung Transplant 2015; 34(10): 1264–1277. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.healun.2015.08.014>.

2. Martinu T, Pavlisko EN, Chen DF et al. Acute allograft rejection: cellular and humoral processes. Clin Chest Med 2011; 32(2): 295–310. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.ccm.2011.02.008>.

3. Witt CA, Gaut JP, Yusen RD et al. Acute antibody-mediation rejection after lung transplantation. J Heart Lung Transplant 2013; 32(10): 1034–1040. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.healun.2013.07.004>.

4. Girnita DM, Webber SA, Zeevi A. Clinical impact of cytokine and growth factor genetic polymorphisms in thoracic organ transplantation. Clin Lab Med 2008; 28: 423–440, vi. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.cll.2008.08.002>.

5. Christie JD, Edwards LB, Kucheryavaya AY et al. The Registry of the International Society for Heart and Lung Transplantation: Twenty-eighth Adult Lung and Heart-Lung Transplant Report – 2011. J Heart Lung Transplant 2011; 30(10): 1104–1122. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.healun.2011.08.004>.

6. Lowery EM, Bemiss B, Cascino T et al. Low vitamin D levels are associated with increased rejection and infections after lung transplantation. J Heart Lung Transplant 2012; 31(7): 700–707. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.healun.2012.02.012>.

7. Martinu T, Chen DF, Palmer SM. Acute rejection and humoral sensitization in lung transplant recipients. Proc Am Thorac Soc 2009; 6(1): 54–65. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1513/pats.200808–080GO>.

8. Stewart S, Fishbein MC, Snell GI et al. Revision of the 1996 working formulation for the standardization of nomenclature in the diagnosis of lung rejection. J Heart Lung Transplant 2007; 26(12): 1229–1242.

9. Timofte I, Terrin M, Barr E et al. Belatacept for renal rescue in lung transplant patients. Transpl Int 2016; 29(4): 453–463. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1111/tri.12731>.

10. Verleden GM, Raghu G, Meyer KC et al. A new classification system for chronic lung allograft dysfunction. J Heart Lung Transplant 2014; 33(2): 127–133. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.healun.2013.10.022>.

11. Christie JD, Edwards LB, Kucheryavaya AY et al. The registry of the international society for heart and lung transplantation: 29th adult lung and heart-lung transplant report – 2012. J Heart Lung Transplant 2012; 31(10): 1073–1086. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.healun.2012.08.004>.

12. Hachem RR, Khalifah AP, Chakinala MM et al. The significance of a single episode of minimal acute rejection after lung transplantation. Transplantation 2005; 80(10): 1406–1413.

13. Hachem RR. Humoral responses after lung transplantation. Curr Opin Organ Transplant 2016; 21(3): 267–271. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1097/MOT.0000000000000308>.

14. Snyder LD, Finlen-Copeland CA, Turbyfill WJ et al. Cytomegalovirus pneumonitis is a risk for bronchiolitis obliterans syndrome in lung transplantation. Am J Respir Crit Care Med 2010; 181(12): 1391–1396. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1164/rccm.200911–1786OC>.

15. Allyn PR, Duffy EL, Humphries RM et al. Graft Loss and CLAD-Onset Is Hastened by Viral Pneumonia After Lung Transplantation. Transplantation 2016; 100(11): 2424–2431.

16. Weigt SS, Elashoff RM, Huang C et al. Aspergillus colonization of the lung allograft is a risk factor for bronchiolitis obliterans syndrome. Am J Transplant 2009; 9(8): 1903–1911. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1111/j.1600–6143.2009.02635.x>.

17. Gregson AL, Wang X, Weigt SS et al. Interaction between Pseudomonas and CXC chemokines increases risk of bronchiolitis obliterans syndrome and death in lung transplantation. Am J Respir Crit Care Med 2013; 187(5): 518–526. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1164/rccm.201207–1228OC>.

18. Hartwig MG, Anderson DJ, Onaitis MW et al. Fundoplication after lung transplantation prevents the allograft dysfunction associated with reflux. Ann Thorac Surg 2011; 92(2): 462–468. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.athoracsur.2011.04.035>.

19. Sato M, Waddell TK, Wagnetz U et al. Restrictive allograft syndrome (RAS): a novel form of chronic lung allograft dysfunction. J Heart Lung Transplant 2011; 30(7): 735–742. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.healun.2011.01.712>.

20. Sato M, Hwang DM, Waddell TK et al. Progression pattern of restrictive allograft syndrome after lung transplantation. J Heart Lung Transplant 2013; 32(1): 23–30. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.healun.2012.09.026>.

21. Jaksch P, Scheed A, Keplinger M et al. A prospective interventional study on the use of extracorporeal photopheresis in patients with bronchiolitis obliterans syndrome after lung transplantation. J Heart Lung Transplant 2012; 31(9): 950–957. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.healun.2012.05.002>.

22. Kawut SM, Lederer DJ, Keshavjee S et al. Outcomes after lung retransplantation in the modern era. Am J Respir Crit Care Med 2008; 177(1): 114–120.

23. Finlen-Copeland CA, Snyder LD, Zaas DW et al. Survival after bronchiolitis obliterans syndrome among bilateral lung transplant recipients. Am J Respir Crit Care Med 2010; 182(6): 784–789. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1164/rccm.201002–0211OC>.

24. Trulock EP, Edwards LB, Taylor DO et al. Registry of the International Society for Heart and Lung Transplantation: twenty-second official adult lung and heart-lung transplant report – 2005. J Heart Lung Transplant 2005; 24(8): 956–967.

25. Zamora MR. Cytomegalovirus and lung transplantation. Am J Transplant 2004; 4(8): 1219–1226.

26. Ljungman P, Boeckh M, Hirsch HH et al. Definitions of Cytomegalovirus Infection and Disease in Transplant Patients for Use in Clinical Trials. Clin Infect Dis 2017; 64(1): 87–91.

27. Kotton CN, Kumar D, Caliendo AM et al. Updated international consensus guidelines on the management of cytomegalovirus in solid-organ transplantation. Transplantation 2013; 96(4): 333–360. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1097/TP.0b013e31829df29d>.

28. Beam E, Razonable RR. Cytomegalovirus in solid organ transplantation: epidemiology, prevention, and treatment. Curr Infect Dis Rep 2012; 14(6): 633–641. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s11908–012–0292–2>.

29. Razonable RR, Humar A. [AST Infectious Diseases Community of Practice]. AST Infectious Diseases Community of Practice. Cytomegalovirus in solid organ transplantation. Am J Transplant 2013; 13(Suppl. 4): 93–106. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1111/ajt.12103>.

30. West P, Schmiedeskamp M, Neeley H et al. Use of high-dose ganciclovir for a resistant cytomegalovirus infection due to UL97 mutation. Transpl Infect Dis 2008; 10(2): 129–132.

31. Hakki M, Chou S. The biology of cytomegalovirus drug resistance. Curr Opin Infect Dis 2011; 24(6): 605–611. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1097/QCO.0b013e32834cfb58>.

32. Snydman DR, Limaye AP, Potena L et al. Update and review: state-of-the-art management of cytomegalovirus infection and disease following thoracic organ transplantation. Transplant Proc 2011; 43(3 Suppl): S1-S17. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.transproceed.2011.02.069>.

33. Manuel O, Kumar D, Singer LG et al. Incidence and clinical characteristics of herpes zoster after lung transplantation. J Heart Lung Transplant 2007; 26(1): 41–47. J Heart Lung Transplant 2008; 27(1): 11–16. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.healun.2007.09.028>.

34. Jenkins FJ, Rowe DT, Rinaldo CR. Herpesvirus infections in organ transplant recipients. Clin Diagn Lab Immunol 2003; 10(1): 1–7.

35. Shah PD, Mc Dyer JF. Viral infections in lung transplant recipients. Semin Respir Cit Care Med 2010; 31(2): 243–254. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1055/s-0030–1249120>.

36. Remund KF, Best M, Egan JJ. Infections Relevant to Lung Transplantation. Proc Am Thorac Soc 2009; 6(1): 94–100. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1513/pats.200809–113GO>.

37. Zaas AK, Alexander BD. New developments in the diagnosis and treatment of infections in lung transplant recipients. Respir Care Clin N Am 2004; 10(4): 531–547.

38. Botha P, Archer L, Anderson RL et al. Pseudomonas aeruginosa colonisation of the allograft after lung transplantation and the risk of bronchiolitis obliterans syndrome. Transplantation 2008; 85(5): 771–774. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1097/TP.0b013e31816651de>.

39. Clark NM, Reid GE. [AST Infectious Diseases Community of Practice]. Nocardia infections in solid organ transplantation. Am J Transplant 2013; 13(Suppl 4): S83-S92. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1111/ajt.12102>.

40. Nunley DR, Grgurich WF, Keenan RJ et al. Empyema complicating successful lung transplantation. Chest 1999; 115(5): 1312–1315.

41. Husain S, Chan, KM, Palmer, SM et al. Bacteremia in lung transplant recipients in the current era. Am J Transplant 2006; 6(12): 3000–3007.

42. Whiddon AR, Dawson KL, Fuentes A et al. Postoperative antimicrobials after lung transplantation and the development of multidrug-resistant bacterial and Clostridium difficile infections: an analysis of 500 non-cystic fibrosis lung transplant patients. Clin Transplant 2016; 30(7): 767–773. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1111/ctr.12746>.

43. Pappas PG, Alexander BD, Andes DR et al. Invasive fungal infections among organ transplant recipients: results of the Transplant-Associated Infection Surveillance Network (TRANSNET). Clin Infect Dis 2010; 50(8): 1101–1111. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1086/651262>.

44. Singh N, Paterson DL. Aspergillus infections in transplant recipients. Clin Microbiol Rev 2005; 18(1): 44–69.

45. Weigt SS, Copeland CA, Derhovanessian A et al. Colonization with small conidia Aspergillus species is associated with bronchiolitis obliterans syndrome: a two-center validation study. Am J Transplant 2013; 13(4): 919–927. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1111/ajt.12131>.

46. Singh N, Dromer F, Perfect JR et al. Cryptococcosis in solid organ transplant recipients: current state of the science. Clin Infect Dis 2008; 47(10): 1321–1327. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1086/592690>.

47. Miller R, Assi M. [AST Infectious Diseases Community of Practice]. Endemic fungal infections in solid organ transplantation. Am J Transplant 2013; 13(Suppl 4): S250-S261. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1111/ajt.12117>.

48. Fishman JA. Prevention of infection due to Pneumocystis carinii. Antimicrob Agents Chemother 1998; 42(5): 995–1004.

49. Martin SI, Fishman JA. [AST Infectious Diseases Community of Practice]. Pneumocystis Pneumonia in Solid Organ Transplantation. Am J Transplant 2013; 13(Suppl 4): S272-S279. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1111/ajt.12119>.

50. Cruciani M, Marcati P, Malena M et al. Meta-analysis of diagnostic procedures for Pneumocystis carinii pneumonia in HIV-1-infected patients. Eur Respir J 2002; 20(4): 982–989.

51. Skřičková J. Pneumocystová pneumonie. Klin Farmakol Farm 2005; 19(2): 106–110.

52. Thomas CF, Limper AH. Pneumocystis pneumonia. N Engl J Med 2004; 350(24): 2487–2498.

53. Alvarez-Martínez MJ, Miró JM, Valls ME et al. Sensitivity and specificity of nested and real-time PCR for the detection of Pneumocystis jiroveci in clinical specimens. Diagn Microb Infect Dis 2006; 56(2): 153–160.

54. Huang L, Morris A, Limper AH et al. An Official ATS Workshop Summary: Recent Advances and Future Directions in Pneumocystis Pneumonia (PCP). Proc Am Thorac Soc 2006; 3(8): 655–664.

55. Mansharamani NG, Garland R, Delaney D et al. Management and outcome patterns for adult Pneumocystis carinii pneumonia, 1985 to 1995: comparison of HIV-associated cases to other immunocompromised states. Chest 2000; 118(3): 704–711.

56. Robert-Gangneux F, Dardé ML. Epidemiology of and diagnostic strategies for toxoplasmosis. Clin Microbiol Rev 2012; 25(2): 264–296. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1128/CMR.05013–11>.

57. Buell JF, Gross TG, Woodle ES. Malignancy after transplantation. Transplantation 2005; 80(2 Suppl): S254-S264.

58. Engels EA, Pfeiffer RM, Fraumeni JF Jr et al. Spectrum of cancer risk among US solid organ transplant recipients. JAMA 2011; 306(17): 1891–1901. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1001/jama.2011.1592>.

59. Swerdlow SH, Campo E, Harris NL et al. World Health Organization Classification of Tumours of Haematopoietic and Lymphoid Tissues. 4th ed. IARC WHO Classification of Tumours, No 2: Lyon 2008. ISBN 9789283224310.

60. Santacruz JF, Mehta AC. Airway complications and management after lung transplantation: ischemia, dehiscence, and stenosis. Proc Am Thorac Soc 2009; 6(1): 79–93. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1513/pats.200808–094GO>.

61. Hasegawa T, Iacono AT, Orons PD et al. Segmental nonanastomotic bronchial stenosis after lung transplantation. Ann Thorac Surg 2000; 69(4): 1020–1024.

62. Moreno P, Alvarez A, Algar FJ et al. Incidence, management and clinical outcomes of patients with airway complications following lung transplantation. Eur J Cardiothorac Surg 2008; 34(6): 1198–1205. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.ejcts.2008.08.006>.

63. Marulli G, Loy M, Rizzardi G et al. Surgical treatment of posttransplant bronchial stenoses: case reports. Transplant Proc 2007; 39(6): 1973–1975.

64. Kapoor BS, May B, Panu N et al. Endobronchial stent placement for the management of airway complications after lung transplantation. J Vasc Interv Radiol 2007; 18(5): 629–632.

65. Diez Martinez P, Pakkal M, Prenovault J et al. Postoperative imaging after lung transplantation. Clin Imaging 2013; 37(4): 617–623. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.clinimag.2013.02.008>.

66. Ryu JH, Doerr CH, Fisher SD et al. Chylothorax in lymphangioleiomyomatosis. Chest 2003; 123(2): 623–627.

67. Ofek E, Sato M, Saito T et al. Restrictive allograft syndrome post lung transplantation is characterized by pleuroparenchymal fibroelastosis. Mod Pathol 2013; 26(3): 350–356. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1038/modpathol.2012.171>.

68. Berk Y, van der Bij W, Erasmus ME et al. Non-invasive ventilation in phrenic nerve dysfunction after lung transplantation: an attractive option. J Heart Lung Transplant 2006; 25(12): 1483–1485.

69. Luckraz H, Zagolin M, McNeil K et al. Graft-versus-host disease in lung transplantation: 4 case reports and literature review. J Heart Lung Transplant 2003; 22(6): 691–697.

70. Wang WL, Yu LX. Acute respiratory distress attributed to sirolimus in solid organ transplant recipients. Am J Emerg Med 2015; 33(1): 124.e1-e4. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.ajem.2014.05.047>.

71. Silverborn M, Jeppsson A, Mårtensson G et al. New-onset cardiovascular risk factors in lung transplant recipients. J Heart Lung Transplant 2005; 24(10): 1536–1543.

72. Kamdar F, Hertz M, Shumway S et al. Late effusive-constrictive pericarditis after lung transplantation. Am J Med 2015; 128(6): e1-e2. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.amjmed.2014.12.017>.

73. Hackman KL, Snell GI, Bach LA. Prevalence and predictors of diabetes after lung transplantation: a prospective, longitudinal study. Diabetes Care 2014; 37(11): 2919–2925. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.2337/dc14–0663>.

Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.

Štítky

Onkologie Pneumologie a ftizeologie

Kongresy

Odborné události ze světa medicíny

26. 4.

Mohlo by vás zajímat