K4: Znalosti diabetiků o péči o nohy

Úvod

Diabetes je zařazován mezi velmi významné civilizační (nově i neinfekční) choroby s tendencí rychlého nárůstu počtu postižených osob. Ke dni 31. 12. 2011 bylo v České republice dispenzarizováno přes 825 328 pacientů s diabetem. Každý rok je v průměru nově zjištěn diabetes u 55 tisíc osob a každý rok zemře v průměru 22 tisíc osob v souvislosti s diabetem. Protože diabetes mellitus 2. typu vzniká a vyvíjí se pozvolna, lze kvalifikovaně odhadnout, že v České republice je současně 250 tisíc osob, u nichž již diabetes vznikl, ale nebyl ještě rozpoznán. Preventivní postupy by v dlouhodobém horizontu měly postupně vést ke snížení výskytu nežádoucích chronických komplikací diabetu (http://www.diab.cz). V současné době je zřejmé, že charakter onemocnění, mnohočetnost možných komplikací a dlouhodobá, prakticky celoživotní léčba, musí být týmovou záležitostí, v níž má pacient/klient pro dosažení úspěchu dominantní postavení s ohledem na nutnost dosažení úspěchu. Zvyšuje se postupně míra autonomie diabetiků a péče je orientována stále více na jejich schopnost participace v procesu péče a prevence komplikací správnými postupy sebepéče. Tento fakt se týká také jedné z nejčastějších pozdních komplikací diabetu –⁠ diabetické nohy. V roce 2011 byla, dle informací z ÚZIS, diabetická noha diagnostikována u 44 011 osob, z toho u 10 408 byla povedena amputace (6 469 pod kotníkem a 3 939 nad kotníkem). Lze konstatovat, že správnou péči o nohy by bylo možno mnohým amputacím předejít a zmírnit tak dopad diabetu na kvalitu života nemocných. Snahou všech lékařů a sester je zachování končetiny (Rybka 2006). Je tomu však také tak u pacientů? Snaží se předcházet komplikacím? Tuto skutečnost klinická praxe a zkušenosti s diabetiky nepotvrzují. Právě z uvedených důvodu jsme se rozhodli zhodnotit u vybrané skupiny diabetiků znalosti a zvyklosti v péči o nohy.

Metodika

Dotazníkem bylo osloveno celkem 120 diabetiků dispenzarizovaných ve dvou největších diabetologických ambulancích v Brně. Podmínky pro zařazení do průzkumu splnilo 90 z nich, které považujeme za 100 % sledovaného souboru. Mírně převažovali muži (52 %) nad ženami (48 %). Většina dotazovaných měla diagnostikován diabetes 2. typu (81 %).

Výsledky

Vhodný výběr respondentů byl potvrzen výskytem osob s poruchou kožní integrity na nohou. Třetina respondentů (n=31; 34,45 %) se v době průzkumu léčila s ranami na nohou. U 10 respondentů (11,11 %) skončila léčba amputací části končetiny. Zcela bez zjevných následků bylo doposud vyléčeno 11 respondentů (12,22 %). Druhý nejvyšší počet respondentů 29 (32,22 %) uvedl, že se s ranami na nohou nikdy neléčil. Tento fakt může souviset se skutečností, že více než polovina (celkem 66 respondentů uvedla), že nakupuje takový typ obuvi, který může ohrožovat diabetiky potenciálním vznikem syndromu diabetické nohy (běžnou obuv v obvodních řetězcích anebo ve značkových obchodech). Za jednoznačně alarmující je třeba považovat vyjádření třetiny diabetiků (n=33; 36,66 %), že nakupují dobře padnoucí boty. Zřejmě svou roli sehrává také ekonomicko-sociální situace diabetiků a u žen také snaha o nákup „moderních a pěkných“ bot.

Většina respondentů trpěla příznaky, které lze považovat za potíže související s komplikacemi diabetes mellitus. Nejfrekventovanější potíže byly: parestezie, zpomalené hojení –⁠ hnisání drobných ran na noze a hypestezie (snížená citlivost), což odpovídá příznakům prezentovaným v odborných zdrojích (Jirkovská et al. 2006; Piťhová, 2008; Tošenovský et Edmonds 2004; Diamantová 2006). Jako nejčastější preventivní postup v péči o nohy diabetici uváděli pečlivé osušení nohou po umytí (n=64; 71,11 %), ale v nižší četnosti již uváděli, že si nohy myjí denně (n=56; 62,22 %). S čímž souvisí i fakt, že výměnu ponožek denně deklarovalo pouze 43 (47,77 %) diabetiků. Zajímavé je, že takřka totožný počet dotázaných uvedl, že si na nohy aplikují hydratační krém (n=44; 48,88 %). Nicméně již nevěděli, že krém není vhodné, zejména s ohledem na riziko vlhké zapářky a mykózy aplikovat mezi prsty. Pravidelnou denní prohlídku nohou uvedlo pouze 35 diabetiků (38,88 %), což odpovídá také tomu, že ochranu nohy před poraněním přiznala pouhá třetina respondentů (n=31; 34,44 %) a kontrolu boty zevnitř před nazutím pouhých 18 (20,00 %) dotázaných. Vzhledem k faktu, že v dotazníkových průzkumech se respondenti hodnotí spíše pozitivněji, lze předpokládat, že reálná situace je ještě horší.

Závěr

Z našeho průzkumu vyplynulo, že diabetici ve sledovaném souboru nemají dostatečné znalosti o prevenci syndromu diabetické nohy, což se následně projeví v jejich každodenní péči o nohy. Je však otázkou, zda vyšší míra znalostí jednoznačně povede ke zvýšené péči o vlastní nohy a prevenci defektů nohy. V každém případě je nutno opakovaně pacienty edukovat o správném postupu péče o nohy a opakovaně objektivně hodnotit stav kůže na nohou a obuv, kterou nemocný užívá. Nutno však podotknout, že v preventivních opatřeních a podpoře zdraví má české zdravotnictví obecně významné rezervy. Nezastupitelnou roli sehrávají všeobecné sestry, které vstřícným a všímavým postojem mohou odhalit mnohé nedostatky a efektivní edukační činností je pozitivním způsobem ovlivňovat.