Od dob ničivé pandemie španělské chřipky na konci 1. světové války se toho změnilo hodně. Virus chřipky však (nejen) v lidské populaci stále koluje. Koordinované úsilí řady organizací a výrobců vakcín každoročně vrcholí uvedením aktuální protichřipkové vakcíny na trh. Kdo rozhoduje o tom, jaké bude složení letošní vakcíny? Kterým skupinám pacientů očkování rozhodně doporučit? A jak je načasovat pro co nejlepší ochranu? Odpoví náš stručný průvodce.
Chřipka není pouze respirační infekcí, ale také významným spouštěčem akutních kardiovaskulárních (KV) příhod. Nový klinický konsenzus Evropské kardiologické společnosti (ESC) shrnuje důkazy, že každoroční očkování proti chřipce je spojené se snížením rizika závažných KV příhod, respektive KV mortality, a má být součástí sekundární KV prevence.
Léčba zahájená v časné fázi onemocnění často vede k lepším terapeutickým výsledkům. Platí to i u alergické rinitidy (AR) vyvolané roztoči domácího prachu, která může výrazně snižovat kvalitu života již v dětském věku.
Alergická rinitida (AR) vyvolaná pylovými alergeny patří mezi časté příčiny obtíží v dětském věku. Pokud symptomatická léčba nevede k dostatečné kontrole, přichází v úvahu alergenová imunoterapie (AIT). Nová data ze studie TT-06 rozšiřují evidenci pro její využití u dětí a adolescentů a odpovídají na otázky ohledně bezpečnosti.
Součástí kongresu EULAR (European Alliance of Associations for Rheumatology) konaného v červnu 2026 v Londýně bylo i firemní sympozium firmy UCB věnované dosažení remise choroby u pacientů se spondylartritidami. V rámci sympozia bylo zdůrazněno, že zásadním faktorem ovlivňujícím dosažení a dlouhodobé udržení remise je zejména časná a efektivní kontrola zánětu, přičemž s každou další linií léčby pravděpodobnost dosažení cíle klesá.
Sympozium pořádané v rámci 8. kongresu České gastroenterologické společnosti ČLS JEP (ČGS) a podpořené společností Takeda Pharmaceuticals se zaměřilo na aktuální stav a systémové limity péče o pacienty s idiopatickými střevními záněty (IBD) v Česku. Odborná diskuse poukázala na přetrvávající rozdíly mezi doporučenými postupy a reálnou klinickou praxí, zejména pokud jde o časné nasazování cílené terapie.
