Naproxen vstoupil na trh v roce 1976 (schválen americkým Úřadem pro kontrolu léčiv a potravin /FDA/) jako lék na předpis, od roku 1994 je též volně prodejný (v USA). Přestože jde o přípravek s dlouhou historií, jeho bezpečnostní profil si v každodenní praxi stále vyžaduje pozornost, a to zejména s ohledem na dostupnost a širokou skupinu pacientů, kteří jej užívají.
Následující stručný přehled shrnuje mechanismus účinku, schválené indikace, dávkování a bezpečnostní limity naproxenu.
Naproxen kompetitivně inhibuje obě izoformy cyklooxygenázy (COX-1 i COX-2) blokádou vazebného místa pro kyselinu arachidonovou, čímž snižuje syntézu prostaglandinů, prostacyklinu a tromboxanu podílejících se na fyziologických úlohách a také zánětu a bolesti. COX-1 je exprimována ve většině tkání a zajišťuje ochranu žaludeční sliznice, renální hemodynamiku a hemostázu. COX-2 je běžně přítomná pouze v mozku, ledvinách, endotelu cév, kostech a reprodukčních orgánech, v reakci na prozánětlivé mediátory se však její exprese zvyšuje i v dalších buňkách. Přestože naproxen inhibuje obě izoformy, jeho protizánětlivý efekt je zprostředkován převážně potlačením COX-2.
Inhibice COX dále přináší nepřímý analgetický efekt: prostaglandiny E a F za fyziologických podmínek zvyšují citlivost nociceptorů a jejich snížená syntéza tak tlumí vnímání bolesti.
Poločas naproxenu činí 12–17 hodin, metabolizován je v játrech a přibližně 95 % dávky se vylučuje močí.
Naproxen je lékem 1. volby u akutní dnavé artritidy, osteoartrózy, muskuloskeletální bolesti a primární dysmenorey. U zánětlivých artropatií slouží jako adjuvantní terapie vedle chorobu modifikujících léčiv (DMARDs). Využívá se též v terapii akutní bolesti zubů, hlavy nebo migrény a také v profylaxi migrény v kombinaci s betablokátory, antidepresivy či antikonvulzivy.
Léčbu zahajujeme nejnižší účinnou dávkou po nejkratší nutnou dobu. U artritidy se podává 275–550 mg každých 12 hodin, maximálně 1650 mg denně, a to nejdéle po dobu 6 měsíců. Při akutním dnavém záchvatu činí úvodní dávka 825 mg, následovaná 275 mg každých 8 hodin. U běžných bolestí lze zahájit dávkou 550 mg, následovanou 275 mg každých 6−8 hodin. U migrény dosahuje úvodní dávka až 825 mg, poté se pokračuje 275−550 mg každých 6−8 hodin. Denní maximum činí 1650 mg, v rámci samoléčby se však nedoporučuje užívat více než 825 mg denně. U geriatrických pacientů je namístě opatrnost vzhledem k častějším komorbiditám zvyšujícím riziko nežádoucích účinků (NÚ).
Naproxen lze podávat topicky nebo perorálně. Příjem s jídlem, antacidy nebo inhibitory protonové pumpy snižuje výskyt nežádoucího působení na zažívací trakt.
Nejčastějšími NÚ naproxenu mohou být dyspepsie, nauzea, závratě, elevace jaterních enzymů, vzestup krevního tlaku, zhoršení renálních funkcí, kožní vyrážka, zvýšené riziko krvácení a vznik peptických vředů. Vzácně se mohou vyskytnout závažné reakce, včetně poruch krvetvorby, Stevensova−Johnsonova syndromu, infarktu myokardu (IM), cévní mozkové příhody (CMP), srdečního selhání (HF) nebo anafylaxe.
Gastrointestinální riziko vyplývá z inhibice COX-1, která zajišťuje ochranu žaludeční sliznice prostaglandinovou syntézou. Selektivní inhibitory COX-2 jako celekoxib proto mají na sliznici výrazně menší dopad.
V ledvinách může inhibice prostaglandinů vést k akutnímu poškození ledvin a retenci tekutin se vzestupem krevního tlaku, zejména u nemocných s preexistující hypertenzí. Inhibice COX-1 v trombocytech snižuje syntézu tromboxanu A2 a reverzibilně prodlužuje dobu krvácení.
Předávkování je vzhledem k dostupnosti přípravku časté, obvykle však mírné. Neexistuje specifické antidotum, léčba spočívá v monitorování vitálních funkcí a podpůrné péči. Aktivní uhlí má nejasný přínos, hemodialýza se standardně nedoporučuje. Masivní předávkování může způsobit záchvaty a metabolickou acidózu, v těchto případech lze hemodialýzu zvážit.
Naproxen je absolutně kontraindikovaný při dokumentované přecitlivělosti na NSAIDs, dále při kyselinou acetylsalicylovou (ASA) indukovaném astmatu (AIA), ve III. trimestru těhotenství a v perioperačním období při implantaci koronárního bypassu. Opatrnosti je třeba u pacientů s hypertenzí, srdečním selháním a dalšími kardiovaskulárními (KV) onemocněními, poruchami koagulace, anamnézou onemocnění trávicího traktu, chronickým užíváním alkoholu, u seniorů a u nemocných s jaterní či renální insuficiencí (nedoporučuje se podávání při clearance kreatininu < 30 ml/min).
V průběhu léčby je vhodné sledovat úlevu od bolesti, krevní tlak, renální funkce a výskyt gastrointestinálních příznaků. Při dlouhodobém užívání jsou namístě pravidelné kontroly krevního obrazu a biochemie k vyloučení anémie a orgánového poškození.
Naproxen si v klinické praxi udržuje postavení léku 1. volby u řady diagnóz. Jeho neselektivní inhibice COX-1 a COX-2 přináší analgetický a protizánětlivý efekt, zároveň však podmiňuje hlavní bezpečnostní rizika na úrovni gastrointestinálního traktu, ledvin a KV systému, která je třeba při jeho užívání zohlednit.
(mali)
Zdroj: Brutzkus J. C., Shahrokhi M., Varacallo M. A. Naproxen. StatPearls, Treasure Island, 2023 Aug 4. Dostupné na: www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK525965
Souhrn údajů o přípravku k náhledu ZDE.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
