Americké biotechnologické firmě Sana Biotechnology se podařilo vyvinout techniku umožňující transplantovaným buňkám vyhnout se imunitnímu dozoru. „Hypoimunitní přístup“ (HIP) využívá technologii CRISPR-Cas k vyřazení 2 genů pro antigeny HLA I a II, díky nimž T lymfocyty rozpoznávají cizorodé buňky. Třetí modifikace pak povzbuzuje expresi proteinu CD47 na povrchu transplantovaných buněk, což je chrání před útokem NK buněk.
Vědci takto modifikovali buňky Langerhansových ostrůvků pankreatu od zesnulého dárce, které poté implantovali do musculus brachioradialis muže s dlouholetým diabetem mellitem typu 1 (DM1). Aplikována byla nízká dávka (asi 80 × 106 buněk), která umožňuje ověření bezpečnosti techniky. Imunitní systém příjemce buňky s neúspěšnou genetickou úpravou rychle eliminoval. Editované buňky však byly schopné úspěšně produkovat inzulin po několik měsíců (zatím jsou dostupné výsledky po půlroce sledování).
Přestože bylo množství transplantovaných buněk nedostatečné pro dosažení nezávislosti na inzulinové léčbě, jedná se o pilotní studii, která by mohla napomoci překonat „transplantační bariéru“. Řada laboratoří se snaží vytvořit buňky produkující inzulin pomocí technik využívajících kmenové buňky. Pokud by se tyto dva přístupy podařilo zkombinovat, pacienti s DM1 by se v budoucnu mohli dočkat přelomové léčby, která by při jediném podání znovuobnovila schopnost těla produkovat inzulin.1–3
Pacienti, kteří onemocní glioblastomem, velmi agresivním typem mozkového nádoru, obvykle nepřežívají déle než 2 roky od diagnózy. Neurovědci z Michiganské univerzity v Ann Arbor studovali, jakým způsobem tyto nádory získávají živiny pro svůj růst. 8 pacientům, kteří podstoupili chirurgické odstranění nádoru, byl v průběhu výkonu aplikován roztok glukózy značené izotopem 13C. Vědci poté zkoumali metabolické dráhy v nádoru i zdravé okolní tkáni. Ukázalo se, zatímco zdravá tkáň využívá glukózu pro syntézu neurotransmiterů a výrobu energie prostřednictvím citrátového cyklu, glioblastom tyto fyziologické procesy tlumí a uhlík získaný ze sacharidů přeměňuje na stavební bloky pro syntézu nukleových kyselin a dalších molekul nutných pro agresivní růst a proliferaci.
Další pokusy provedené na myších, jimž byly implantovány štěpy z lidské glioblastomové tkáně, ukázaly, že řada těchto nádorů pro svůj růst využívá aminokyselinu serin získanou z okolí namísto toho, aby si ji buňky glioblastomu samy syntetizovaly, jak je obvyklé ve zdravé mozkové tkáni. Zdá se, že tato „krádež“ nádorovým buňkám šetří molekuly glukózy, které by jinak bylo nutné použít pro syntézu serinu. Výzkumníci proto začali myši krmit výživou bez serinu a glycinu, který je jeho prekurzorem. Myši s některými variantami nádoru na této dietě přežívaly déle, hlodavci s jinými variantami nikoliv. Všechna pokusná zvířata však přežívala déle na bezserinové dietě v kombinaci s chemoterapií a radioterapií. Vědci nyní plánují klinickou studii bezserinové diety u nemocných s glioblastomem. I když je jasné, že onemocnění nevyléčí, mohla by jim dopřát více času.4, 5
V brazilském městě Curitiba byla v červenci otevřena továrna, která by měla produkovat 100 milionů vajíček tropického komára Aedes aegypti za týden. Tento druh je hlavním přenašečem viru horečky dengue i dalších patogenních virů, jako je zika či virus žluté zimnice. Komáři však nejsou přirozeným hostitelem těchto virů – samičky se jimi nakazí během sání krve infikovaného člověka. První výzkumy v 80. letech 20. století ukázaly, že symbiotická bakterie Wolbachia, která žije uvnitř buněk mnoha hmyzích druhů, blokuje růst virů v těle komárů, a tím i jejich schopnost přenést virus na člověka. Komáři „nakažení“ wolbachií, tzv. wolbitos, tuto bakterii přenášejí prostřednictvím svých vajíček na další generace. Díky cytoplazmatické inkompatibilitě, která vede k tomu, že po spáření wolbito samečka se samičkou z divoké populace vzniknou vajíčka neschopná vylíhnutí, zatímco vajíčka wolbito samičky nesou wolbachii i po spáření s divokým samečkem, dojde zanedlouho k nasycení celé komáří populace, která si poté wolbachii dlouhodobě udržuje. Bakterie není nikterak nebezpečná pro člověka ani životní prostředí, lidé se s ní běžně setkávají prostřednictvím různého hmyzu.
Pilotní studie provedené v Austrálii a Indonésii ukázaly, že po řízeném vypuštění populace wolbitos dlouhodobě klesá výskyt horečky dengue. V indonéském městě Yogyakarta, kde byla provedena randomizovaná studie hodnotící účinnost této metody, poklesl v ošetřených oblastech počet nákaz všemi 4 sérotypy dengue o 77 % a počet hospitalizací o 86 %.
Příprava vajíček komárů wolbitos v množství nutném pro ošetření velkých měst však vůbec není jednoduchá. Komáří továrna musí vajíčkům a larvám, velmi citlivým na správnou vlhkost a teplotu, zajistit optimální podmínky pro vývoj. Komáří samičky potřebují pro své rozmnožování sát krev, přičemž spotřeba celé továrny činí asi 70 litrů týdně. Nelze se tedy spoléhat na krev lidských dárců (používají se téměř prošlé krevní konzervy darované krevními bankami) a komáři jsou krmeni koňskou krví, prozatím s příměsí té lidské, aby se během několika generací mohli lépe adaptovat na zvířecí zdroj potravy. Dále je nutno wolbitos vybavit rezistencí proti insekticidům, která se rozvinula u místní populace divokých komárů. Vědci proto odchytávají samečky divokých komárů a kříží je se samičkami wolbitos. Vypěstovaná komáří vajíčka se společně s krmením pro ryby, které larvám zajišťuje výživu, plní do rozpustných kapslí podobných lékovým tobolkám. Kapsle se poté rozpustí v troše vody a ve spolupráci s místní komunitou rozmístí v pravidelných intervalech na ošetřovaném území.
Nová továrna Wolbito do Brasil vypustila své první komáry na konci srpna v Santa Catarině. Další na programu je hlavní město Brasilia.6, 7
Ukázala to velká studie dat více než 6 milionů manželských párů z Tchaj-wanu, Dánska a Švédska publikovaná na konci srpna v časopisu Nature Human Behaviour. Vědci u nich zkoumali výskyt 9 psychiatrických onemocnění – schizofrenie, bipolární poruchy, deprese, úzkosti, poruchy pozornosti s hyperaktivitou, autismu, obsedantně-kompulzivní poruchy, zneužívání návykových látek a mentální anorexie.
Z výsledných zjištění vyplynulo, že pokud některá z těchto poruch byla diagnostikována jednomu z páru, pravděpodobnost diagnózy psychiatrického onemocnění u druhého z manželů byla oproti běžné populaci signifikantně vyšší. Navíc bylo pravděpodobnější, že se bude jednat o stejnou poruchu než o jiné duševní onemocnění. Pozorovaná korelace byla konzistentní napříč různými zeměmi, kulturami i věkovými skupinami. Trend nezměnily ani změny v psychiatrické péči, které v posledních 50 letech proběhly. Pro většinu onemocnění narůstala pravděpodobnost sdílené diagnózy s věkem partnerů, zvláště patrné to bylo u poruch souvisejících se zneužíváním návykových látek.
Není jasné, čím je tento trend způsobený. Vědci přišli s několika možnými vysvětleními, od prosté vzájemné přitažlivosti lidí s podobnými vlastnostmi přes ovlivnění stejným prostředím až po sociální stigma spojené s psychiatrickou diagnózou, které lidi omezuje ve výběru partnera.8, 9
(este)
Zdroje:
1. Carlsson P. O., Hu X., Scholz H. et al. Survival of transplanted allogeneic beta cells with no immunosuppression. N Engl J Med 2025 Sep 4; 393 (9): 887–894, doi: 10.1056/NEJMoa2503822.
2. Corporate presentation. Sana Biotechnology, 2025 Aug. Dostupné na: https://ir.sana.com/static-files/6d8d5101-84f9-480e-8d3a-1dc77f34f00e
3. Dolgin E. Hope for diabetes: CRISPR-edited cells pump out insulin in a person – and evade immune detection. Nature 2025 Sep 5, doi: 10.1038/d41586-025-02802-5 [Epub ahead of print].
4. Scott A. J., Mittal A., Meghdadi B. et al. Rewiring of cortical glucose metabolism fuels human brain cancer growth. Nature 2025 Sep 3, doi: 10.1038/s41586-025-09460-7 [Epub ahead of print].
5. Watson T. Brain tumours in mice grow more slowly when starved of key amino acid. Nature 2025 Sep 3, doi: 10.1038/d41586-025-02801-6 [Epub ahead of print].
6. Lenharo M. This is the world's largest 'mosquito factory': its goal is to stop dengue. Nature 2025 Sep; 645 (8080): 289–291, doi: 10.1038/d41586-025-02728-y.
7. How it works. World Mosquito Program, 2025. Dostupné na: www.worldmosquitoprogram.org/en/work/wolbachia-method/how-it-works
8. Fan C. C., Dehkordi S. R., Border R. et al. Spousal correlations for nine psychiatric disorders are consistent across cultures and persistent over generations. Nat Hum Behav 2025 Aug 28, doi: 10.1038/s41562-025-02298-z [Epub ahead of print].
9. Basu M. Spouses tend to share psychiatric disorders, massive study finds. Nature 2025 Aug 29, doi: 10.1038/d41586-025-02772-8 [Epub ahead of print].
