Dostatečný příjem tekutin je důležitý. Pokud jsme ale nemocní, stává se jejich doplňování více než nutností. Při průjmu, zvracení nebo horečce totiž ztrácíme velké množství vody, a pokud bychom ji tělu opětovně nedodali, hrozila by nám dehydratace. Jak lze tomuto stavu předcházet?
Pokud trpíte horečnatým onemocněním nebo takzvanou střevní chřipkou, je nezbytné, abyste svému organismu průběžně dodávali potřebné tekutiny. Spíše než velké množství najednou se doporučuje časté popíjení menších objemů.
Jestliže si nejste jistí, zda během dne pijete dostatečně, může vám pomoci záznam příjmu tekutin.
Při výběru se vyhněte těm výrobkům, které obsahují kofein a alkohol, protože ty vedou k dalším ztrátám vody. Sycené nápoje se rovněž nedoporučují.
Mezi vhodné tekutiny, kterými lze vedle samotné vody doplnit také potřebný cukr a soli, patří sportovní nápoje, polévka, ředěný džus nebo ideálně takzvaný rehydratační roztok. Jeho zjednodušenou verzi si lze snadno vyrobit doma z běžně dostupných přísad: do litru vody přidáme 8 čajových lžiček cukru, 1 lžičku soli, 1 šálek neslazeného ovocného džusu nebo 2 pomeranče. Rehydratační roztok je též možné zakoupit již připravený v lékárně.
Snížení horečky s pomocí zábalů či běžně dostupných léků pomáhá omezit ztráty tekutin pocením a nemocný se více věnuje jejich příjmu.
Dostatečné pití lze orientačně kontrolovat podle množství a barvy produkované moči. Pokud močíte málo a moč je tmavá, je třeba pít více.
Dalšími známkami nedostatečného zavodnění jsou suchá ústa, žízeň, snížené napětí kůže, pokles na váze, bolest hlavy, závratě a zrychlený puls. Těžké případy dehydratace mohou končit až smrtí.
Zvláště nebezpečné jsou ztráty tekutin u malých dětí a zejména miminek. Pokud dítě méně močí (nemá mokré pleny nebo jich pomočí méně než obvykle), při pláči mu netečou slzy a má takzvaně zapadlé oči, případně propadlou fontanelu, neváhejte s návštěvou pediatra.
Játra jsou největší pevný vnitřní orgán lidského těla. Pokud přestanou fungovat, jediným řešením bývá transplantace. Dárcovských orgánů je ovšem nedostatek, navíc ne každý nemocný je k transplantaci způsobilý. Nová studie naznačuje, že řešením by mohla být „minijátra“.
Až třetina nákladů ve zdravotnictví připadá na péči, která pacientovi nepřináší užitek. Dokonce mu může i škodit. Fenomén low-value care, zahrnující nadbytečnou diagnostiku a overtreatment, není jen ekonomickým problémem, ale i etickou výzvou. Iniciativa Choosing Wisely, podporovaná v tuzemsku mimo jiné Českou internistickou společností ČLS JEP, připomíná, že kvalitní medicína stojí nikoliv na množství výkonů, ale na jejich smyslu. Jak poznat, kdy už „děláme příliš“?
Gestační diabetes mellitus (GDM) se často spojuje s rizikem makrosomie plodu. Jak ale ukazují výsledky nedávno uveřejněné longitudiální kohortové studie, jedinec si zátěž spojenou s intrauterinní hyperglykémií a hyperinzulinémií nese i do pozdějšího věku. Ta se může projevit větší pravděpodobností vzniku nadváhy ve věku 5–9 let.
Generativní umělá inteligence (AI) má v medicíně svůj přínos, ale nese s sebou i rizika pro studenty medicíny a začínající lékaře. Jde zejména o ztrátu některých dovedností a opomíjení vlastního uvažování, což může ohrozit klinickou kompetenci těchto lékařů a bezpečnost pacientů. Autoři práce publikované v BMJ Evidence-Based Medicine se pokusili tato rizika definovat, aby bylo možné vytvořit konkrétní strategie jejich zmírňování.
Inkretinová analoga zásadně mění farmakoterapii obezity. Redukce hmotnosti však může být provázena gastrointestinálními obtížemi, nedostatečným příjmem živin, úbytkem svalové a kostní hmoty nebo nízkou dlouhodobou adherencí. Stanovisko amerických odborných společností proto zdůrazňuje potřebu cílené nutriční a režimové podpory.
Příběh 43letého muže trpícího obezitou ukazuje, že léčba tirzepatidem může být jak účinným nástrojem redukce hmotnosti, tak také impulzem k hlubší změně životního stylu. Během 15 týdnů „shodil“ 23 kg, současně výrazně navýšil fyzickou aktivitu, omezil alkohol i nezdravou stravu a popisuje návrat energie, jakou roky nepociťoval. Zároveň zdůrazňuje, že farmakoterapii nevnímá jako „samospásné“ řešení, ale spíš ji bere jako důležitou podporu na cestě k dlouhodobě udržitelné změně.
