XXXVII. Integrativní přístupy v onkologii

355. KDYŽ SE JÓGA STÁVÁ SOUČÁSTÍ ONKOLOGICKÉ REHABILITACE: ZKUŠENOSTI Z PROGRAMU ONKOFIT

NEVÍDALOVÁ L.¹, BUREŠOVÁ I.¹, HRNČIŘÍKOVÁ I.², TŮMOVÁ M.³, CARMANOVÁ V.⁴, BAŇKOVÁ J.⁴, HUBNEROVÁ K.⁵

¹ Psychologický ústav, Filozofická fakulta MU Brno, ² Oddělení preventivního poradenství, MOÚ Brno, ³ Hlas onkologických pacientů Praha, ⁴ Karma srdcem Praha, ⁵ Dialog Jessenius Praha

Karcinom prsu patří mezi nejčastější onkologická onemocnění u žen a jeho léčba je často spojena s dlouhodobými důsledky, které mohou přetrvávat i po ukončení aktivní onkologické terapie. Mezi časté obtíže pacientek patří snížená fyzická zdatnost, únava, změny tělesného složení, pokles svalové síly, omezení pohybové aktivity a zhoršená kvalita života. V období po léčbě proto nabývá na významu podpůrná péče zaměřená na bezpečný návrat k pravidelnému pohybu. Jóga přitom představuje šetrnou, dobře dostupnou a individualizovatelnou formu pohybové intervence, která kombinuje tělesná cvičení, práci s dechem, relaxaci a prvky vědomé pozornosti. U žen po léčbě karcinomu prsu tak může být vhodným prostředkem pro postupné zvyšování pohybové aktivity, podporu funkční kapacity a zlepšení subjektivního vnímání těla. Cílem studie bylo popsat a zhodnotit změny ve vybraných ukazatelích fyzické zdatnosti a tělesného složení po absolvování 12týdenního programu pohybové intervence ONKOFIT. Mapovány přitom byly změny ve výsledcích 6minutového testu chůze, odhadované aerobní kapacitě, BMI, procentu tělesného tuku, množství svalové hmoty a tělesné vody. Vybrané parametry fyzické zdatnosti a tělesného složení byly hodnoceny před zahájením a po ukončení intervence pohybové aktivity, pravidelnost zapojení byla sledována prostřednictvím týdenních záznamů PA. Do hodnocení bylo zahrnuto šest žen po léčbě karcinomu prsu ve věku 39–46 let, s průměrným věkem 43,7 let. Dominantní pohybovou aktivitou byla jóga doplněná podle individuálních možností také dalšími formami pohybu, například chůzí nebo jinými rekreačními aktivitami. Po 12 týdnech intervence byl u účastnic programu ONKOFIT zaznamenán pozitivní trend ve většině sledovaných parametrů. Průměrná vzdálenost v 6minutovém testu chůze, který je považován za ukazatel kardiorespirační zdatnosti, se zvýšila u pěti ze šesti žen. Odhadovaná hodnota VO₂peak vzrostla u všech účastnic, což naznačuje zlepšení aerobní kapacity. Příznivé změny byly patrné také v tělesném složení, když u respondentek kleslo BMI i podíl tělesného tuku a svalová hmota naopak mírně vzrostla. Předběžné výsledky evaluace programu ONKOFIT tak naznačují, že 12týdenní program jógy může být pro ženy po léčbě karcinomu prsu poměrně snadno proveditelnou, bezpečnou a potenciálně přínosnou formou pohybové intervence, přičemž jóga se v tomto kontextu jeví jako velmi vhodná aktivita pro postupný návrat k pohybu. Vzhledem k malému souboru, absenci kontrolní skupiny a popisné analýze je však nutná opatrná interpretace a ověření výsledků v rozsáhlejší kontrolované studii.

359. OD EDUKACE K UDRŽITELNÉ ZMĚNĚ: PILOTNÍ EVALUACE PROGRAMU SEKUNDÁRNÍ PREVENCE U ŽEN PO KARCINOMU PRSU

PROKOPOVÁ T.¹, BUREŠOVÁ I.¹, DYMÁČKOVÁ R.², HRNČIŘÍKOVÁ I.³, KAPOUNKOVÁ K.⁴, ŠTRUNCOVÁ D.⁵

¹ Psychologický ústav, Filozofická fakulta MU Brno, ² Oddělení preventivních onkologických prohlídek, MOÚ Brno, ³ Oddělení preventivního poradenství, MOÚ Brno, ⁴ Oddělení preventivních prohlídek, MOÚ Brno, ⁵ Ústav veřejného zdraví, LF MU Brno

Ženy po léčbě karcinomu prsu představují rostoucí skupinu pacientek, u nichž je dlouhodobá podpora zdravého životního stylu důležitou součástí následné péče. V českém prostředí však dosud chybí systematicky evaluované multikomponentní intervence zaměřené na praktickou podporu změn chování ke zdraví po ukončení onkologické léčby. Pilotní program MOÚ „Zdravý životní styl jako sekundární prevence nádorových onemocnění“ kombinující prvky eHealth se sebemonitorováním a osobními konzultacemi zaměřenými na behaviorální podporu, reaguje na tuto mezeru kombinací edukace, odborné zpětné vazby a podpory seberegulace. Cílem studie bylo popsat individuální změny u účastnic programu v oblasti zdravého životního stylu, zdravotní gramotnosti, vnímaného stresu a kvality spánku a identifikovat poznatky využitelné pro další implementaci preventivních programů v klinické praxi. Evaluační studie analyzovala data devíti žen ve věku 38–64 let ve třech časových bodech: před intervencí, bezprostředně po jejím ukončení a s delším časovým odstupem. Využity byly dotazníkové nástroje HLPCQ, HLS19-Q12, PSS-10 a SQS, jejichž analýza měla deskriptivní charakter zaměřený primárně na individuální trajektorie změn. Výsledky ukázaly výraznou interindividuální variabilitu odpovědi na intervenci. Největší a nejstabilnější pozitivní změny v oblasti zdravého životního stylu a zdravotní gramotnosti byly patrné zejména u pacientek s nižšími vstupními skóry ve zdravotní gramotnosti i zdravém životním stylu, což naznačuje význam vstupního screeningu a individualizace intenzity podpory. Naopak změny v oblasti stresu a kvality spánku byly méně systematické, což ukazuje, že obecná edukace nemusí být pro tyto obtíže dostačující. Dlouhodobější sledování zároveň naznačilo riziko ústupu od nově vytvořených návyků po ukončení strukturované podpory. Studie tak přináší prakticky významné poznatky pro rozvoj následné onkologické péče, přičemž její výsledky podporují zavedení individualizovaného modelu sekundární prevence, který zohledňuje vstupní úroveň pacientek, umožňuje cílenější intenzitu intervence a zahrnuje navazující „booster“ podporu po ukončení programu. U pacientek s vyšší mírou stresu či poruchami spánku se jeví jako vhodné doplnění specializovaných intervencí, například psychologické nebo behaviorální péče. Výsledky současně dokládají, že i pilotní evaluační data mohou být cenným zdrojem pro optimalizaci aplikovatelného, dostupného a klinicky realistického modelu podpory žen po léčbě karcinomu prsu.

Studie vznikla v rámci vnitroústavního projektu aplikovaného výzkumu a inovací na MOÚ.