XXXII. Hematoonkologie

260. STRATEGIE PREVENCE POLÉKOVÉ NEUROTOXICITY U PACIENTŮ PO TRANSPLANTACI HEMATOPOETICKÝCH BUNĚK

BENDOVÁ M.

Úsek klinické farmacie, FN Brno

Neurotoxicita představuje závažnou komplikaci u pacientů po alogenní transplantaci hematopoetických buněk (hematopoietic cell transplantation, HCT). Významně ovlivňuje morbiditu, kvalitu života i celkové výsledky léčby. Riziko neurotoxických komplikací je signifikantně ovlivněno současným podáváním více léčiv s neurotoxickým potenciálem, zejména imunosupresivní léčby, azolových antimykotik, antivirotik, antibiotik. Vzájemné farmakokinetické interakce těchto léčiv mohou vést k výrazné elevaci jejich plazmatických koncentrací a k vyššímu riziku manifestace neurotoxicity. Klinický obraz polékové neurotoxicity je navíc často obtížně odlišitelný od neurologických symptomů neuroinfekcí či jiných neurologických komplikací spojených s transplantací HCT. Terapeutické monitorování léčiv (therapeutic drug monitoring, TDM) představuje významný nástroj individualizace farmakoterapie a současně umožňuje diferenciální diagnostiku neurologických komplikací. Monitorace plazmatických koncentrací potenciálně neurotoxických léčiv může významně přispět k identifikaci toxických expozic léčiv v důsledku lékových interakcí, orgánové dysfunkce nebo interindividuální variability farmakokinetiky. Strategie TDM v kontextu klinického stavu pacienta, laboratorních parametrů a neurologického nálezu může napomoci k odlišení polékové neurotoxicity od infekční, případně jiné etiologie postižení centrálního nervového systému a podpořit včasnou úpravu terapie. Cílem příspěvku je zhodnotit aktuální možnosti využití TDM v prevenci, identifikaci a diferenciální diagnostice polékových neurotoxicit u pacientů po transplantaci HCT.

360. EXTRAMEDULÁRNÍ EXPANZE MYELOMOVÝCH PLAZMATICKÝCH BUNĚK DO CNS

ŘÍHOVÁ L.¹, BEZDĚKOVÁ R.², VŠIANSKÁ P.², SUSKÁ R.², ŠEVČÍKOVÁ S.²

¹ Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ Brno, ² Interní hematologická a onkologická klinika, FN Brno

Východiska: Mnohočetný myelom je charakterizován přítomností klonálních plazmatických buněk (aPC), které se zpravidla vyskytují v kostní dřeni (KD) jako heterogenní suspenze. U části pacientů pravděpodobně dochází ke ztrátě závislosti a-PC na mikroprostředí KD a ty jsou schopny vycestovat mimo ni. Je možné, že za tímto jevem stojí i změněná exprese adhezivních molekul. Tzv. cirkulující PC (cPC) byly zachyceny v periferní krvi (PK) všech pacientů s MM. U mnoha pacientů bylo dále detekováno primární či sekundární extramedulární onemocnění (vztahující se ke kosti nebo měkké tkáni). Nicméně přítomnost cPC v mozkomíšním moku (cerebrospinal fluid, CSF) je stále shledávána jako raritní. Cíl práce: Detekce aPC v CSF a srovnání jejich fenotypu s aPC ostatních kompartmentů. Soubor pacientů a metody: Celkem bylo analyzováno 18 CSF u MM pacientů v relapsu onemocnění. Pomocí polychromatické průtokové cytometrie (flow cytometry, FC) byly detekovány jednotlivé subpopulace leukocytů. Vzorky byly zpracovány okamžitě po doručení do laboratoře, stočeny a pelet inkubován s kombinací MoAb (CD38/CD138/CD45/CD19/CD56/CD14/CD5/CD27), po 15 min. inkubaci následovala lýza vzorků NH4Cl a analýza na průtokovém cytometru FACSCanto II (BDB). Reanalýza byla provedena v SW INFINICYT (Cytognos). Výsledky: Medián počtu leukocytů v CSF byl 231 buněk (rozsah 19-6013). Infiltrace aPC byla detekována u 26,7 % pacientů (4/15) v objemu 1,2–70,0 % z leukocytů, přičemž zachyceny byly pouze klonální aPC, které byly vždy CD19 -⁠ a z 50 % CD56+. Fenotypový profil aPC z CSF, kostní dřeně a periferní krve byl obdobný co se týče exprese CD19 a CD56. Tyto tzv. malé vzorky s nízkou buněčností neumožňují v rámci konvenční FC analyzovat více znaků (zde bylo analyzováno pouze osm znaků), a tedy pro detailnější fenotyp by bylo zapotřebí využít např. spektrální FC. Všichni CSF+ pacienti byli zpravidla refrakterní na proběhlou léčbu a měli cPC v PK. Extramedulární relaps byl detekován u dvou pacientů. Je zřejmé, že prognóza pacientů s infiltrací CNS je obecně špatná. Závěr: Konvenční průtoková cytometrie je vysoce efektivní a senzitivní metodou k detekci a stanovení základního fenotypu aPC, ovšem neumožňuje stanovení jejich detailního fenotypu z důvodu nízké buněčnosti vzorků. Fenotypový profil aPC v CSF se významněji neliší od dalších kompartmentů.

Podpořeno projektem RVO (FNBr, 65269705).

377. ÚSPĚŠNÁ LÉČBA LYMFOMU MARGINÁLNÍ ZÓNY JAZYKA VE VELMI VYSOKÉM VĚKU

KLABUSAY M.

Interní hematologická a onkologická klinika, FN Brno

Lymfom marginální zóny jazyka je velmi vzácným typem non-hodgkinského lymfomu B linie. Diagnostikovali jsme jej u 94leté nemocné, nádor způsoboval prominenci na levé straně jazyka a fixoval jej v dutině ústní. Nemocná měla potíže s příjmem potravy, nicméně jinak byla ve velmi dobrém klinickém stavu, performance ECOG 1, a byla schopna docházet na ambulantní kontroly. Léčba byla zahájena režimem COP s redukcí dávky. Tato léčba byla dobře tolerována, nicméně nevedla prakticky k žádné regresi tumoru. Proto jsme ve druhé linii použili režim bendamustine rituximab, opět s redukcí dávky chemoterapeutika. Léčba byla opět velmi dobře tolerována a vedla ke kompletní regresi tumoru. Restaging PET/CT neprokázal akumulaci 18FDG a bylo konstatováno dosažení kompletní remise. Došlo k uvolnění jazyka a příjem potravy byl dále zcela bez problémů. Nemocná docházela nadále na ambulantní kontroly jednou za 3 měsíce. Vzhledem k anemii s nízkou hladinou vitaminu B12 dostávala substituční léčbu a anemie se plně upravila. Ve svých 98 letech pacientka zemřela na ischemickou mozkovou příhodu. Lymfom jazyka byl tou dobou 4 roky v trvající kompletní remisi. Věk nemocného není kontraindikací léčby a lymfomy mohou být úspěšně léčeny i ve velmi vysokém věku.