XIV. Nežádoucí účinky protinádorové léčby a podpůrná léčba

48. REHABILITACE V PÉČI O ONKOLOGICKÉ PACIENTY S OBEZITOU

KAPOUNKOVÁ K.¹, BAZALOVÁ P.²

¹ Centrum onkologické prevence, MOÚ Brno, ² Fakulta sportovních studií, MU Brno

Obezita představuje významný rizikový faktor vzniku řady nádorových onemocnění a současně negativně ovlivňuje průběh onkologické léčby, toleranci terapie i dlouhodobou prognózu pacientů. U onkologických pacientů s obezitou dochází častěji ke snížení fyzické zdatnosti, rozvoji sarkopenické obezity, vyšší únavě, limitaci mobility, metabolickým komplikacím a zhoršení kvality života. Přesto bývá rehabilitace a cílená pohybová intervence u této skupiny pacientů v klinické praxi stále nedostatečně využívána. Přednáška se zaměří na význam komplexní rehabilitační péče u onkologických pacientů s obezitou v průběhu léčby i po jejím ukončení. Budou diskutovány aktuální důkazy o vlivu pohybové aktivity a multimodální rehabilitace na tělesné složení, kardiometabolické zdraví, únavu, funkční zdatnost a kvalitu života. Pozornost bude věnována také problematice sarkopenické obezity, individualizaci pohybových programů, bezpečnosti intervence a možnostem kombinace aerobního, silového a funkčního tréninku. Součástí sdělení budou rovněž praktické zkušenosti z realizace pohybových programů u onkologických pacientů, možnosti mezioborové spolupráce a role pohybového specialisty v rámci multidisciplinární péče. Zdůrazněna bude potřeba časné identifikace rizikových pacientů a systematického začlenění rehabilitace do standardní onkologické péče s cílem podpořit funkční nezávislost, adherenci k léčbě a dlouhodobé zdraví pacientů.

129. LETÁLNÍ PNEUMOTOXICITA BLEOMYCINU V PRŮBĚHU KURATIVNÍ CHEMOTERAPIE U RELABUJÍCÍHO DYSGERMINOMU OVARIA

ŠIŠKOVÁ L., KOHOUTEK M.

Komplexní onkologické centrum, Krajská nemocnice T. Bati Zlín

Bleomycin je cytostatikum, které interferuje s DNA. K jeho hlavním indikacím patří nádory varlat, germinální národy, Hodgkinův a non-hodgkinské lymfomy. K nejzávažnějším nežádoucím účinkům patří plicní toxicita –⁠ neinfekční záněty plic až plicní fibróza. V kazuistice popisujeme 63letou pacientku s dysgerminomem ovaria vlevo diagnostikovaným v 1987, klinické stadium IA. Pacientka absolvovala levostrannou adnexektomii a pravostrannou parciální ovariektomii, poté následovala adjuvantní chemoterapie po dobu 6 měsíců v kombinaci vinblastin, cyklofosfamid a aktinomycin D (MOÚ). V roce 2007 byla převedena k dispenzarizaci na gynekologii. V srpnu 2025 bylo pro potíže provedeno CT břicha s nálezem tumoru v malé pánvi, z biopsie pod UZ kontrolou byla potvrzena recidiva dysgerminomu. Dle doporučení MDT byla indikována chemoterapie v kombinaci BEP. Na PET/CT provedeném v září 2025 byla zjištěna vysoce metabolicky aktivní objemná, od 21. 8. 2025 se mírně zvětšující expanze v pánvi vpravo v oblasti adnex, bez generalizace. Pro obstrukci vývodných močových cest vpravo byla zavedena nefrostomie. Před zahájením léčby bylo provedeno funkční vyšetření plic s nálezem –⁠ bez ventilační poruchy s lehkou poruchou plicní difuze, klinicky pacientka negovala plicní potíže jako dušnosti či kašel. Pacientka absolvovala tři série kurativní CHT v režimu BEP (od 1. 10. 2025 do 12. 11. 2025). Při kontrole po 3. sérii (26.11.2025) se objevila pigmentace kůže s olupováním, hematologická toxicita, pneumotoxicita gr. III s desaturací. Pacientka byla hospitalizována, zahájena vysokodávkovaná oxygenoterapie, systémová kortikoterapie v dávce 0,5mg/kg, terapie antibiotiky a antimykotiky. Nález potvrzen HRCT –⁠ obraz organizující pneumonie. Pro progredující respirační selhání byla pacientka přeložena na ARO, zaintubována. Od 29. 11. 2025 pro progresi hypoxemie navýšena kortikoterapie na 1 mg/kg. Pro nezlepšování stavu při agresivním režimu ÚPV ke kortikoterapii zaveden mykofenolát. Dne 8. 12. 2025 po tracheostomii se stav zkomplikoval desaturací s rozvojem podkožního emfyzému v oblasti krku, zpět intubace, provedena opakovaně BSC a urgentní operační revize –⁠ punktován levý hrudník s odchodem bublin vzduchu. Klinicky rozvoj hypotenze s bradykardií, KPR byla neúspěšná, pacientka zemřela. Při pitvě v pánvi zjištěn makroskopicky zbytkový nekrotický tumor v malé pánvi, histologicky bez přítomnosti tumoru; makroskopicky i mikroskopicky obě plíce se známkami fibrózy. Závěr: Při každé aplikaci bleomycinu je nutno vždy myslet na možnost toxického postižení plic.

186. SEPSE U ONKOLOGICKÉHO PACIENTA (VČASNÁ IDENTIFIKACE, INTERVENCE ZAMĚŘENÁ NA SESTRY, SPOLUPRÁCE V TÝMU)

STAŇO P.

Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ Brno

Sepse představuje jednu z nejzávažnějších a život ohrožujících komplikací u onkologických pacientů. Vyžaduje rychlou diagnostiku i včasnou léčebnou intervenci. Vzhledem k imunosupresi související s nádorovým onemocněním a protinádorovou léčbou jsou onkologičtí pacienti vystaveni významně vyššímu riziku vzniku závažných infekcí a septického šoku. V procesu časné identifikace a léčby sepse mají nezastupitelnou roli všeobecné sestry. Prezentace je zaměřena na specifika sepse u onkologických pacientů se zdůrazněním časných varovných příznaků, hodnoticích nástrojů a ošetřovatelských intervencí založených na důkazech. Pozornost je věnována monitoraci vitálních funkcí, odběrům biologického materiálu, včasnému zahájení antibiotické terapie, tekutinové resuscitaci a podpůrné péči. Důraz je kladen také na význam efektivní mezioborové spolupráce mezi sestrami, lékaři a dalšími zdravotnickými pracovníky s cílem zlepšení výsledků léčby a bezpečnosti pacienta. Cílem prezentace je zvýšit povědomí o problematice sepse v onkologické péči se zdůrazněním týmové spolupráce při péči o kriticky nemocného pacienta.

248. TĚLESNÉ SLOŽENÍ V SOUVISLOSTI S ROZVOJEM KARDIOMETABOLICKÝCH KOMPLIKACÍ U VYLÉČENÝCH DĚTSKÝCH ONKOLOGICKÝCH PACIENTŮ

ŠTRUBLOVÁ L.

Centrum onkologické prevence, MOÚ Brno

Pokroky v léčbě zhoubných nádorů dětského a adolescentního věku vedly k výraznému nárůstu počtu vyléčených pacientů, jejichž podíl v současnosti v některých diagnostických skupinách přesahuje 90 %. V České republice žije podle dat ÚZIS více než 10 000 vyléčených dětských onkologických pacientů. S vyšší mírou přežití však souvisí také rostoucí výskyt pozdních následků onkologické léčby, mezi něž patří velkou měrou i kardiovaskulární a metabolické komplikace. Jedním z důležitých faktorů, které se na jejich rozvoji mohou podílet, je nežádoucí změna tělesného složení. U vyléčených pacientů je ve srovnání s běžnou populací častěji popisován nárůst tukové tkáně a úbytek kosterní svalové hmoty. Tyto změny mohou přispívat ke vzniku inzulinové rezistence, metabolických poruch, zhoršení fyzické zdatnosti a mohou urychlovat nástup komorbidit ve vztahu k biologickému stárnutí. Všechny tyto stavy do značné míry ovlivňují kvalitu a délku života vyléčených pacientů. Významnou roli ve změně tělesného složení i v rozvoji kardiometabolických komorbidit hraje také životní styl pacientů po ukončení léčby, včetně nevhodných stravovacích návyků a nízké úrovně fyzické aktivity. Modifikovatelné faktory životního stylu, zejména výživa a fyzická aktivita, proto představují důležitou příležitost pro účinné intervenční strategie zaměřené na prevenci pozdních následků onkologické léčby, dosažení adekvátního tělesného složení a zlepšení kvality života vyléčených pacientů.

371. VÝZNAM DENTÁLNÍ HYGIENY PRO ONKOLOGICKÉ PACIENTY

STOJKA D.

1. LF UK Praha

Východiska: Radioterapie (RT) nádorů hlavy a krku (HNC) je spojena s řadou závažných orálních komplikací, které zásadně ovlivňují kvalitu života pacientů. Ionizující záření poškozuje slinné žlázy, sliznice, kost i měkké tkáně, což vytváří podmínky pro rozvoj xerostomie, radiačního zubního kazu, parodontitidy, mukozitidy, kontraktury žvýkacích svalů a osteoradionekrózy. Tyto komplikace nejsou pouze lokálním problémem –⁠ omezují příjem potravy, zhoršují výslovnost, narušují sociální interakce a představují významnou psychickou zátěž. Péče o dutinu ústní u těchto pacientů proto vyžaduje více než standardní stomatologickou prevenci –⁠ vyžaduje specializovanou kontinuální intervenci, v níž dentální hygienistka hraje klíčovou a dosud nedostatečně doceněnou roli. Cíl: Přednáška představuje hlavní oblasti, v nichž může dentální hygienistka zásadně přispět ke snížení závažnosti nežádoucích účinků RT. Patří mezi ně prevence exacerbace parodontitidy, která je rizikovým faktorem pro rozvoj mukozitidy i osteoradionekrózy. Dále prevence vzniku radiačního zubního kazu (RZK) prostřednictvím intenzivní fluoridace, individualizované instruktáže čištění a managementu hyposalivace zahrnující edukaci o substituci sliny bezpečnými přípravky. Hygienistka může také instruovat k rozcvičování kontraktury žvýkacích svalů pomocí speciálních pomůcek, které zvyšují adherenci pacienta k cvičení. Důraz je kladen na včasné zahájení intervence –⁠ ideálně ještě před zahájením RT –⁠ a na průběžnou psychickou podporu pacientů během celého léčebného procesu. Závěr: Efektivní péče o pacienty s HNC předpokládá mezioborovou spolupráci a včasné odeslání pacienta ke specializované dentální hygienistce. V současné době vzniká síť vyškolených hygienistek dostupných po celé české republice. Systémové zakotvení této role v onkologické péči má potenciál výrazně zlepšit kvalitu života pacientů a snížit závažnost dlouhodobých následků léčby.

376. AMITRIPTYLIN –⁠ RENEsANCE V ŘEŠENÍ POLYNEUROPATIE VYVOLANÉ CHEMOTERAPII?

POCHOP L.¹, RUSÍN Š.², ONDRA V.³

¹ Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ Brno, ² Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Ambulance léčby bolesti, MOÚ Brno, ³ Ústavní lékárna, MOÚ Brno

Cíl: Polyneuropatie způsobená chemoterapií zhoršuje kvalitu života pacientů. Rozvoj polyneuropatie ovlivňuje dávkování chemoterapie a cca ve 30 % přetrvává polyneuropatie dlouhodobě po ukončení chemoterapie. V současnosti máme jen minimální možnosti ovlivnit polyneuropatii. Nicméně nové technologie nám umožnují využít amitritylin v krému, který minimalizuje nežádoucí účinky, protože nedochází k systémovému podání. Metody: Polyneuropatii způsobuje celá řada cytostatik (taxany, platinové deriváty, vinca alkaloidy, bortezomid). Doposud veškeré nefarmakologické postu py (jóga, akupunktura), ale i farmakologické (gabapentiny, antidepresiva) neprokázaly jednoznačný benefit. Jediným lékem s potvrzenou evidencí je duloxetin, který má v ČR omezenou preskripci. Nové technologie umožnují amitriptylin, který má indikaci polyneuropatická bolest, vmíchat do krémového základu a využít lokálně. Do krémového základu lze namíchat různé preparáty, a to i v kombinaci a různých koncentracích. Prozatím publikované studie využívaly nižší koncentrace léků, ale technologicky lze docílit až 10% koncentraci amitriptylinu. Výsledky: Po lokální aplikaci 10% amitritylinu (odměřené 3 ml krému na dávku –⁠ aplikováno 2× denně) došlo k zmírnění polyneuropatie a prakticky jsme nezaznamenali žádné nežádoucí účinky. Proto v současnosti plánujeme provedení randomizované studie u pacientů s polyneuropatií způsobenou taxany. Závěr: Amitriptylin v krému je možnou nadějí pro pacienty s polyneuropatii způsobenou chemoterapií. Jeho efektivitu ukáže plánovaná studie, prozatímní praxe ukazuje, že jeho podání je pro pacienty bezpečné a v některých případech velmi efektivní.