XX. Nádory prsu

43. PROBLEMATIKA KARCINOMU PRSU U TĚHOTNÝCH ŽEN

KOLOUŠKOVÁ I., HOLÁNEK M.

Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ Brno

Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným nádorem u žen a také jeden z nejčastějších nádorů v těhotenství. Okolo 10–20 % karcinomů prsu u žen do 30 let je odhaleno v průběhu těhotenství nebo do roka po porodu. Předpokládá se, že frekvence karcinomu prsu během těhotenství roste i v důsledku odkládání těhotenství a v souvislosti se stoupající frekvencí nemoci v pozdějším věku. Karcinom prsu u těhotných žen představuje specifickou situaci, která přináší diagnostické i terapeutické výzvy. Fyziologické změny prsní žlázy během těhotenství a laktace mohou maskovat časné příznaky onemocnění a vést k opožděné diagnóze. Včasné rozpoznání suspektních symptomů a správná indikace dalších vyšetření jsou proto zásadní. Přednáška je koncipována jako přehled problematiky určený praktickým lékařům se zaměřením na situace, které by měly vzbudit podezření na malignitu a vést k odeslání pacientky k dalšímu vyšetření. Budou shrnuty možnosti diagnostiky karcinomu prsu v těhotenství, včetně zobrazovacích metod vhodných v graviditě, a základní principy současné léčby s ohledem na gestační stáří a bezpečnost plodu. Součástí přednášky bude také důraz na mezioborovou spolupráci a význam časné diagnostiky. Cílem je zvýšit povědomí o této problematice a podpořit včasné rozpoznání a správné směrování pacientek v běžné klinické praxi.

214. KARCINOM PRSU NAPŘÍČ PODTYPY: KAZUISTIKY A MODELOVÉ SITUACE Z KLINICKÉ PRAXE

HOLÁNEK M.

Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ Brno

Přednáška bude koncipována jako praktické vyústění edukačního bloku věnovaného moderní systémové léčbě karcinomu prsu, s důrazem na protinádorové konjugáty, CNS metastázy a individualizaci léčebného rozhodování napříč biologickými podtypy. Formou vybraných kazuistik a modelových situací z reálné klinické praxe budou diskutovány typické i hraniční scénáře, se kterými se onkolog setkává při péči o pacientky s metastatickým karcinomem prsu. Sdělení naváže na předchozí přednášky zaměřené na aktuální postavení antibody-drug conjugates a na novou éru systémové léčby CNS metastáz. Cílem bude ukázat, jak lze dostupná data a léčebná doporučení převést do každodenního rozhodování u konkrétních pacientek. Diskutovány budou situace u HER2 pozitivního, HER2-low, triple negativního i hormonálně dependentního/HER2 negativního karcinomu prsu, včetně otázek sekvence léčby, volby optimálního ADC, významu předchozí terapie, dynamiky onemocnění, přítomnosti viscerálního či CNS postižení, toxicity a kvality života. Zvláštní pozornost bude věnována praktickým rozhodovacím momentům: kdy preferovat další systémovou léčbu, kdy zvažovat lokální přístup, jak interpretovat expresi HER2 v čase, jak přemýšlet o sekvenování protinádorových konjugátů a jak postupovat u pacientek, které splňují více potenciálních indikačních scénářů. Přednáška bude směřovat k propojení klinických dat, doporučených postupů a reálných možností české onkologické praxe. Hlavním cílem sdělení je nabídnout posluchačům praktický rámec pro individualizované rozhodování v situacích, kdy moderní léčebné možnosti rozšiřují terapeutický prostor, ale současně zvyšují komplexitu klinické volby.

228. ULTRAZVUKEM NAVIGOVANÁ KRYOABLACE ČASNÉHO KARCINOMU PRSU U POLYMORBIDNÍCH ŽEN: PRVNÍ ZKUŠENOSTI JEDNOHO MAMOCENTRA

DOLEŽALOVÁ Z., VÁŠA P.

Radiodiagnostické oddělení a mamocentrum, EUC klinika Ústí nad Labem

Východiska: Ultrazvukem navigovaná perkutánní kryoablace v lokální anestezii představuje miniinvazivní možnost lokální léčby vybraných časných stadií karcinomu prsu, zejména u starších polymorbidních a fragilních žen, u nichž může být chirurgická léčba spojena s vyšší perioperační zátěží. Před zavedením standardizovaného klinického postupu jsme provedli systematické vyhledávání relevantních klinických studií a doporučení ve vědeckých databázích (PubMed/MEDLINE, Web of Science; Google Scholar), aby byl postup založen na principech evidence-based medicine a respektoval publikační data k indikacím, limitům a následnému sledování. Soubor pacientů a metodika: Od 08/2024 do 04/2026 jsme indikovali a provedli ultrazvukem navigovanou perkutánní kryoablaci u 15 pacientek. Zařazovány byly ženy s časným, dobře ultrazvukově zobrazitelným, unifokálním nádorem do 20 mm, hormonálně senzitivním a HER2 negativním, bez suspekce významné in situ složky; invazivní lobulární karcinom byl z indikací vyloučen. Výběr vhodných kandidátek probíhá v rámci multidisciplinárního mamárního týmu (onkolog, chirurg, mamodiagnostik). Před výkonem je léze označena klipem pro usnadnění následných kontrol. Kryoablace je prováděna v lokální anestezii pod kontinuální ultrazvukovou kontrolou s cílením kryosondy přes dlouhou osu a geometrické centrum léze s monitorací tvorby „ice ballu“, přičemž cílem je, aby „ice ball“ překrýval původní nádor bezpečnostním lemem alespoň 10 mm. Výsledky: U všech pacientek byl zaveden standardizovaný follow-up protokol s kontrolním ultrazvukem za 3, 6 a 12 měsíců po kryoablaci; roční kontrola zahrnuje současně mamografii a kontrastní MRI vyšetření prsů. Plánované sledování je minimálně tříleté, s preferencí 5letého sledování ke zhodnocení lokální kontroly a 5leté míry ipsilaterální recidivy v prsu (5-year IBTR). Průběžně hodnotíme technickou proveditelnost, toleranci výkonu, bezpečnost a obrazový vývoj ablační zóny; dlouhodobé onkologické výsledky budou vyhodnoceny po dokončení plánovaného sledování. Závěr: Zavedený klinický postup umožňuje bezpečně a standardizovaně nabídnout ultrazvukem navigovanou kryoablaci vysoce selektované skupině starších fragilních pacientek v rámci multidisciplinárního rozhodování a poskytuje podklad pro další systematické hodnocení efektivity, bezpečnosti a rizika lokální recidivy v klinické praxi.

229. LÉKOVÉ KONJUGÁTY V KLINICKÉ PRAXI

BIELČIKOVÁ Z.

VFN a 1. LF UK Praha

Úvod: Lékové konjugáty (ADC) jsou novou skupinou preparátu s vysokou účinností, jejichž indikační spektrum zahrnuje všechny subtypy karcinomu prsu v metastatickém stadiu. U hormonálně-pozitivních (HR+) nádorů stejně jako u nádorů HER2-negativních nebo s nízkou expresí HER2 (HER2_low) nám klinická praxe dovoluje využití obou dostupných preparátů; sacituzumab gocitecanu (SG) i trastuzumab deruxtecanu (T-DXd). Cílem přednášky je shrnutí klinických zkušeností s ADC. Metodika: V přednášce budou hodnoceny pacientky s metastatickým karcinomem prsu léčeným ve VFN a 1. LF UK v Praze jedním nebo oběma ADCs. Cílem je zhodnocení počtu nemocných, indikace ADC dle subtypu, nežádoucí účinky terapie a zhodnocení účinnosti. U nemocných léčených sekvencí dvou ADCs vyvstává otázka preferenční volby jednoho či druhého preparátu a také toxicity léčby. Výsledky: Výsledky budou prezentovány na BOD a následně budou použity pro zapojení do mezinárodního hodnocení v rámci spolupráce CEBCC (Central European Breast Cancer Collaboration). Součástí sdělení bude pozvání dalších KOC do této spolupráce. Teoretický úvod přednášky i klinické zkušenosti budou také diskutovány v rámci International Brno Oncology Days. Závěr: Lékové konjugáty zlepšují prognózu pacientek se všemi subtypy karcinomu prsu. Předávání klinických zkušeností přispívá ke zlepšení klinické praxe ve smyslu indikace léčby i jejího vedení.

230. ČASNÉ RELAPSY KARCINOMU PRSU: KLINICKÉ SOUVISLOSTI A LÉČEBNÉ STRATEGIE

ZIMOVJANOVÁ M.

Onkologická klinika, VFN Praha

Časný relaps karcinomu prsu představuje klinicky i prognosticky závažnou situaci. Navzdory pokrokům v diagnostice, lokoregionální i systémové léčbě zůstává časná recidiva známkou agresivní biologie nádoru, možného vzniku rezistence a zvýšeného rizika další progrese. Výskyt časného relapsu, jeho dynamika i léčebné možnosti se významně liší podle biologického podtypu onemocnění. Cílem sdělení je shrnout specifika časných relapsů u hormonálně dependentního HER2 negativního, HER2 pozitivního a triple negativního karcinomu prsu, upozornit na hlavní klinické souvislosti a ilustrovat rozhodování v praxi. U triple negativního karcinomu prsu se relaps často objevuje brzy po ukončení primární léčby a bývá spojen s rychlou progresí, viscerálním postižením či metastázami do CNS. Zásadní je včasné zhodnocení rozsahu onemocnění, doplnění prediktivních markerů, zejména PD-L1 a germinálních mutací BRCA1/2. Léčebné možnosti zahrnují chemoterapii, imunoterapii u vhodně selektovaných pacientek, PARP inhibitory u nosiček BRCA mutace a u předléčených nemocných také moderní konjugáty protilátka–léčivo. HER2 pozitivní karcinom prsu je podtypem s výrazným rozšířením terapeutických možností. Časný relaps po anti-HER2 léčbě však otevírá otázky rezistence, optimální sekvence cílených přípravků a léčby pacientek s metastatickým postižením CNS. Volba další anti-HER2 strategie musí zohlednit předchozí expozici trastuzumabu, pertuzumabu, T-DM1 či trastuzumab deruxtecanu, dynamiku onemocnění, celkový stav pacientky i očekávanou toxicitu. U hormonálně dependentního HER2 negativního karcinomu prsu signalizuje časný relaps endokrinní rezistenci a nepříznivou biologii nádoru. V klinickém rozhodování je klíčové rozlišit primární a sekundární hormonální rezistenci, zohlednit předchozí adjuvantní léčbu včetně inhibitorů CDK4/6 a indikovat molekulární testování na přítomnost mutace ESR1 či alterace PI3K/AKT/PTEN dráhy. Léčba se opírá o kombinaci endokrinní terapie s cílenými přípravky; při rychlé progresi nebo viscerální krizi se symptomy je však nutné indikovat chemoterapii. Prezentované kazuistiky zdůrazňují význam opakované histologické verifikace, individualizace léčebné strategie, mezioborové spolupráce, zvládání toxicity a zhodnocení prognózy. Časný relaps karcinomu prsu není pouze známkou selhání předchozí léčby, ale především výzvou k rychlému, přesnému a biologicky podloženému terapeutickému přístupu.

231. PROGRESE PŘI A PO TERAPII CDK4/6I V ADJUVANCI –⁠ CO DÁL? SOUBOR PACIENTEK Z MOÚ

PALÁCOVÁ M.

MOÚ Brno

Riziko relapsu karcinomu prsu stoupá s klinickým stadiem a u luminálních nádorů trvá po celou dobu. Riziko relapsu u HR+/HER2 –⁠ se popisuje během 10 let 25–46 % podle klinického stadia. Předpokládanou příčinou je vznik hormonální rezistence. Na základě klinických studií MonarchE a Natalee se součástí adjuvantní terapie stalo i podávání CDK4/6 inhibitorů. Zařazováni byli pacienti se středním nebo vysokým rizikem relapsu nemoci. V MOÚ byly pacientky léčeny od roku 2021 převážně abemacikibem, pro který byla data ze studie MonarchE. Z našeho souboru již došlo u 7 z nich k progresi nemoci při léčbě abemaciklibem. Provedli jsme histologickou verifikaci nejenom k potvrzení relapsu nemoci, ale i k vyšetření fenotypu nádoru. Podrobná data se aktuálně zpracovávají. Na základě limitovaných dat práce publikované v roce 2025 ze souboru 163 pacientek léčených abemaciklibem v adjuvanci došlo u 15 z nich k progresi nemoci. U 12 byla k dispozici data fenotypu před léčbou a po léčbě s CDK4/6i. U 6 z nich došlo při progresi k výraznému poklesu ER a PR. Dále došetřovali NGS, kde byl vysoký výskyt mutace TP 53, bez záchytu Rb1 mutace. Problémem zůstává další léčebná strategie v této situaci, kdy není doposud standardní doporučení. Rozhodující pro složení první linie je doba, kdy došlo k progresi nemoci, fenotyp nádoru a přítomné genové alterace. Při přítomnosti genových alterací se doporučuje v 1. linii použít cílenou terapii –⁠ monoterapii, nebo kombinaci. V případě, že genová alterace není přítomna, je skladba terapie na základě fenotypu. Zásadní informací pro každodenní klinickou praxi je „nutnost“ histologické verifikace při relapsu nemoci se 3 cíli –⁠ potvrdit relaps nemoci, stanovit fenotyp a provést NGS testování s cílem zjištění možné genové alterace –⁠ především PIK3CA.

232. HODNOCENÍ LOKALIZAČNÍCH METOD V MAMÁRNÍ CHIRURGII

COUFAL O.¹, SELINGEROVÁ I.², ZAPLETAL O.², GABRIELOVÁ L.², ŽATECKÝ J.², BURKOŇ P.², HOLÁNEK M.²

¹ Oddělení mamokutánní a onkoplastické chirurgie, Klinika operační onkologie, MOÚ Brno, ² MOÚ Brno

Úvod a cíl: Současná operativa karcinomu prsu již není myslitelná bez využití moderních metod lokalizace nehmatných lézí. Uplatňují se nejen při značení afekcí v prsu, ale také při cíleném chirurgickém odběru lymfatických uzlin. Moderní lokalizační systémy sestávají ze značky (tzv. zrna) zavedené do léze či k lézi a z přístroje (tzv. sondy), který umožňuje distanční detekci a signalizaci polohy zavedeného zrna. Takové způsoby lokalizace již v mnoha ohledech překonaly tradiční Frankův vodič. Cílem naší práce bylo vyhodnotit a vzájemně porovnat vlastnosti různých široce používaných moderních lokalizačních systémů. Metody: Dvoufázový experiment in vitro realizovaný v letech 2022–2024. Hodnoceny byly následující lokalizační systémy: 1) Sirius Pintuition^® System GPSDetect™, 2) SCOUT^® Radar Localization System, 3) Magnetický lokalizační systém –⁠ zrno Magseed^® se sondou SentiMag^® a 4) Lokalizační systém využívající jódové zrno Advantage™ I-125 (Iso Aid LLC, USA) s gamasondou Node Seeker™. Hodnotili jsme šíření a detekci signálu ve vodě, dosah signálu a přesnost zobrazovaných vzdáleností na tkáňovém modelu, vliv blízkosti chirurgického instrumentária a přesnost chirurgického odhadu polohy zrna ve tkáni. Výsledky: Detekce signálu ve vodě je předvídatelná a směrová u systému Pintuition a jódového zrna. SCOUT vykazuje mírnou inkonzistenci při rovnoběžné poloze zrna s osou sondy a Magseed je charakterizován absencí směrovosti signálu, signalizuje jen vzdálenost zrna od špičky sondy, bez ohledu na její nasměrování. Dosah signálu je u jódového zrna bohatě dostatečný. Pintuition detektuje do vzdálenosti 5 cm, SCOUT do 4–5 cm, a Magseed pouze do 2–3 cm. Vzdálenosti v milimetrech zobrazuje pouze Pintuition a SCOUT a pro chirurgické účely jsou zobrazované hodnoty dostatečně přesné. Funkce Pintuition a Magseed je ovlivněna blízkostí kovového chirurgického instrumentária. Přesnost určení polohy zrna ve tkáni (ve skupině 12 chirurgů) byla nejvyšší při použití Pintuition, nevýznamně menší při použití SCOUT, s jódovým zrnem pak ještě o něco menší. Nejmenší přesnost v porovnání se všemi ostatními metodami byla zaznamenána při použití Magseed. Diskuse a závěr: Práce poskytuje výsledky přímého srovnání jednotlivých lokalizačních systémů v různých ohledech. Při volbě konkrétního systému v praxi rozhodují nepochybně i jiná kritéria, která zde nejsou hodnocena ani zmíněna. Výsledky práce však mohou přispět k rozhodování, který lokalizační systém v jaké situaci použít, a k vytvoření ucelenějšího přehledu o jejich bližších vlastnostech, výhodách či nedostatcích.

233. INFLAMATORNÍ KARCINOM PRSU –⁠ NASTAL ČAS NA KONZERVATIVNÍ VÝKONY V AXILE?

ŽATECKÝ J.¹, COUFAL O.², KÜHN T.³, SUROVTSOVA I.⁴, PFISTER K.³, BURTSCHER K.⁴, MORAKIS P.⁴

¹ Chirurgické oddělení, Moravskoslezská nemocnice Opava, ² Oddělení mamokutánní a onkoplastické chirurgie, Klinika operační onkologie, MOÚ Brno, ³ Department of Gynecology and Obstetrics, University of Ulm, ⁴ Clinical State Registry Baden-Württemberg GmbH, Baden-Württemberg Cancer Registry Stuttgart

Východiska: Inflamatorní karcinom prsu (IBC) je klinicko-patologická diagnóza založená na průkazu invazivního karcinomu pomocí core-cut biopsie v kombinaci s typickým zarudnutím kůže připomínajícím zánětlivé změny. Vzhledem k agresivnímu průběhu tohoto onemocnění jsou pacientky s IBC po neoadjuvantní terapii (NAT) tradičně indikovány k mastektomii s axilární disekcí. Většina dosud provedených deeskalačních studií pacientky s IBC vylučovala, a proto se dosavadní doporučení opírají spíše o historickou praxi než o moderní data. Současné výsledky ale naznačují, že tento přístup je třeba přehodnotit. Cíl: Přednáška představí dvě studie našeho autorského kolektivu zasazené do kontextu aktuální literatury. První práce (Zapletal et al., 2025) retrospektivně hodnotila overtreatment v podobě axilární disekce po NAT. Nejvyšší podíl pacientek s ypN0 –⁠ tedy se zbytečně provedenou disekcí –⁠ byl překvapivě zaznamenán u žen s IBC, zejména s HER2-pozitivním nebo triple-negativním fenotypem (29,5 %). Druhá studie analyzovala data z onkologického registru Baden-Württemberg (Německo) u 6 424 pacientů (922 IBC vs. 5 502 stadium III–IV). Multivariační analýza ukázala, že samotná inflamatorní komponenta není nezávislým prediktorem celkového přežití; klíčovou roli hrají věk, grading, klinické stadium a fenotyp nádoru. Recentní práce dále podporují možnost deeskalace axilárního managementu u IBC: Lohani et al. (2024): U pacientek s IBC a vstupním postižením axily vykázala cílená axilární disekce 96% senzitivitu. Nález mikro -⁠ či makrometastázy ve značené uzlině byl spojen s 87% pravděpodobností dalších postižených uzlin. Karanlik et al. (2021): U pacientek s IBC a vstupním cN0 potvrdili využitelnost biopsie sentinelové uzliny, zejména při kompletní patologické remisi a u HER2-pozitivních či triple-negativních nádorů. Závěr: Současné poznatky naznačují, že u pacientek s IBC a kompletní patologickou remisí –⁠ zejména s HER2-pozitivním či triple-negativním fenotypem –⁠ by mohlo být do budoucna reálné uvažovat o méně invazivních postupech, jako je cílená axilární disekce či samotná exstirpace značené uzliny. U pacientek s IBC bez vstupního postižení axily (cN0) se po NAT jeví jako potenciálně využitelná biopsie sentinelové uzliny. Rozhodování o případném doplnění axilární disekce by mělo vycházet z histologického vyhodnocení sentinelové nebo značené uzliny při zohlednění fenotypu nádoru. Aktuální data tak naznačují, že nastává čas začít diskutovat o možném přehodnocení nezbytně radikálního přístupu k chirurgickým výkonům v axile u IBC.

235. ROLE ERGOTERAPIE V MULTIMODÁLNÍ PREHABILITACI U KARCINOMU PRSU –⁠ PSYCHOSOCIÁLNÍ ASPEKTY

SLÁDKOVÁ P., SVĚCENÁ K., MUCHOVÁ R.

Klinika rehabilitace, FN Bulovka Praha

Úvod: Ergoterapie představuje důležitou součást onkologické prehabilitace u pacientek s karcinomem prsu, zejména v prevenci funkčních omezení horní končetiny a zachování soběstačnosti během léčby. Zaměřuje se na edukaci v prevenci lymfedému, management únavy, nácvik pohybových stereotypů a podporu běžných denních aktivit. Významnou roli hraje i v psychosociální adaptaci, podpoře návratu k životním rolím a zvládání změn tělesného obrazu. Metodika: Pilotní klinické studie se během 12 měsíců zúčastnilo celkem 20 žen zařazených do programu ambulantní multimodální prehabilitace. Pacientky absolvovaly ergoterapii po dobu 3 týdnů před plánovaným operačním výkonem –⁠ mastektomií. V rámci prehabilitace proběhlo šest terapeutických jednotek s frekvencí dvakrát týdně v délce 30–45 min. Následně byly pacientky funkčně vyšetřeny 4 a 12 týdnů po operaci. Ergoterapeutická intervence byla zaměřena na prevenci funkčních omezení horní končetiny, edukaci v oblasti prevence lymfedému a nácvik optimálních pohybových stereotypů při běžných denních aktivitách. Důležitou součástí intervence byl také management cancer-related fatigue, podpora soběstačnosti a zachování pracovních, rodinných a sociálních rolí pacientek. Ergoterapeut dále hodnotil potřebu kompenzačních strategií a ergonomických úprav domácího či pracovního prostředí a připravoval pacientky na možné změny tělesného obrazu i psychickou zátěž spojenou s léčbou. Ergoterapeutické intervence byly individualizovány na základě výsledků funkčního vyšetření a identifikovaných problémů jednotlivých pacientek. Výsledky: Pro hodnocení efektu prehabilitační intervence byly využity vybrané funkční a psychosociální nástroje: MKF klasifikace, Hand Grip Test, Montreal Cognitive Assessment (MoCA), Perceived Stress Scale (PSS-10), QuickDASH (Disabilities of the Arm, Shoulder and Hand) a WHODAS 2.0. Hodnocení proběhlo celkem čtyřikrát –⁠ na začátku a na konci předoperačního prehabilitačního programu a následně 4 a 12 týdnů po operaci. Statisticky významné zlepšení bylo zaznamenáno u MKF klasifikace, Hand Grip Testu a skóre PSS-10. Závěr: Budoucnost moderní rehabilitace založené na důkazech spočívá v úzké interprofesní spolupráci, přičemž ergoterapie hraje zásadní roli v převodu dosaženého zlepšení funkčního stavu do praktického každodenního fungování pacientek s onkologickým onemocněním. Včasná ergoterapeutická intervence může přispět k rychlejšímu návratu pacientek k běžným denním, pracovním a sociálním aktivitám a současně podpořit kvalitu života během onkologické léčby i po jejím ukončení.

236. VÝZNAM MENOPAUZY V LÉČBĚ KARCINOMU PRSU

TESAŘOVÁ P., KREJČÍ D., MAZÁNKOVÁ D., REIFOVÁ L.

Ústav radiační onkologie, FN Bulovka Praha

Menopauza hraje zásadní roli v léčbě hormonálně dependentního karcinomu prsu, protože ovariální estrogeny jsou klíčovým stimulem růstu nádorů exprimujících estrogenové receptory. U premenopauzálních žen je terapeuticky navozená ovariální suprese či ablace základním principem účinné hormonální léčby. Umožňuje nejen snížení hladin cirkulujících estrogenů, ale také rozšiřuje možnosti hormonální terapie. Klinické studie prokázaly, že zejména u pacientek s vyšším rizikem relapsu vede kombinace ovariální suprese s hormonoterapií ke zlepšení prognózy. Význam menopauzy proto spočívá v cíleném ovlivnění biologického mechanizmu růstu nádoru. Chemoterapií navozená amenorea je nezávislým pozitivním prognostickým faktorem. Optimalizace léčby vyžaduje multidisciplinární a individualizovaný přístup. Navozená menopauza je spojena s náhlým poklesem estrogenů, což často vede k výrazným menopauzálním symptomům, jako jsou vazomotorické obtíže, poruchy spánku, únava, změny nálady, snížení libida a vaginální suchost. Tyto symptomy mohou výrazně negativně ovlivnit kvalitu života a adherenci k dlouhodobé hormonoterapii, zejména u mladších pacientek. Má zásadní dopad na fertilitu. U části pacientek je ovariální suprese reverzibilní, avšak délka léčby a věk pacientky významně snižují šanci na obnovení ovariální funkce. Farmakologická ovariální suprese během chemoterapie může snížit riziko předčasného ovariálního selhání, avšak nenahrazuje standardní metody zachování fertility. Estrogeny mají protektivní účinek na kardiovaskulární systém, jejich ztráta může přispívat ke zvýšení kardiovaskulárního rizika prostřednictvím nepříznivých změn lipidového profilu, inzulinové rezistence a cévní funkce. Pokles estrogenu vede k akcelerované kostní resorpci a poklesu kostní minerální denzity a významně zvyšuje riziko osteopenie a osteoporózy. Navozená menopauza představuje účinný terapeutický nástroj, který však nese významné klinické důsledky zasahující kvalitu života, reprodukční zdraví i dlouhodobou morbiditu. Využití iatrogenní menopauzy v léčbě je nutné individualizovat na základě biologie nádoru a rizika recidivy s přihlédnutím k věku, fertilitě, komorbiditám a preferenci pacientky. Amenorea není dostatečnou informací o dosažení menopauzy. Klíčový marker je estradiol, ideálně měřený ultrasenzitivní metodou. Monitoring je zásadní zejména při léčbě ovariální suprese + AI. Selhání suprese je klinicky relevantní a potenciálně řešitelné. Rizikovými faktory jsou nízký věk (< 35 let), vyšší BMI, nedostatečná adherence k léčbě. To potvrzují i výsledky našeho souboru premenopauzálních pacientek.

365. GLYKOPROTEOMICKÁ ANALÝZA KREVNÍHO SÉRA PACIENTEK S KARCINOMEM PRSU: METODICKÝ PŘÍSTUP, LIMITACE A POTENCIÁL PRO BIOMARKEROVÝ VÝZKUM

VAŇÁČEK P.¹, VAVRO Š.², URMINSKY A.¹, HENEK T.¹, HRŮZOVÁ K.¹, MIHAL JURÍKOVÁ Z.¹, HERNYCHOVÁ L.¹

¹ Výzkumné centrum aplikované molekulární onkologie, MOÚ Brno, ² LF MU Brno

Glykosylace patří mezi klíčové posttranslační modifikace proteinů, které zásadně ovlivňují jejich strukturu, stabilitu i biologickou funkci. Změny glykosylace jsou úzce spojeny s nádorovou transformací a mohou ovlivňovat buněčnou signalizaci, imunitní odpověď i metastatický potenciál nádorových buněk. Krevní sérum proto představuje komplexní zdroj informací o systémových změnách spojených s nádorovým onemocněním, přičemž glykoproteomika nabízí nástroje pro jejich detailní charakterizaci [1]. Glykoproteomická analýza sér pacientek s karcinomem prsu je zaměřena na detailní charakterizaci glykoforem na úrovni jednotlivých glykosylačních míst. Pomocí LC–MS/MS analýzy jsme v pilotní discovery kohortě identifikovali 55 glykoproteinů a více než 1 000 unikátních glykoforem, což odráží vysokou komplexitu sérového glykoproteomu. Analytický postup zahrnuje jednotlivé kroky od proteolytického štěpení a obohacení glykopeptidů, hmotnostně-spektrometrickou analýzu a následné statistické zpracování dat [2]. Zvláštní důraz je kladen na metodologické limity glykoproteomiky, včetně variability měření, rizika falešně pozitivních a falešně negativních nálezů a nutnosti obezřetné interpretace výsledků. Na konkrétním příkladu glykoproteinu haptoglobin s detailně charakterizovanými glykanovými strukturami demonstrujeme rozdíly mezi experimentálně získanými daty a dostupnými databázovými informacemi v kontextu karcinomu prsu. Představený přístup vytváří základ pro budoucí aplikace glykoproteomiky v oblasti biomarkerového výzkumu. Jedním z potenciálních směrů dalšího výzkumu je studium vztahu mezi glykosylačními změnami a odpovědí na léčbu, včetně možnosti predikce nežádoucích účinků, jako je chemoterapií indukovaná neurotoxicita.

Podpořeno projekty SALVAGE (OP JAK; reg. č. CZ.02.01.01/00/22_008/0004644) –⁠ financováno Evropskou unií a státním rozpočtem České republiky; institucionální podporou MOÚ –⁠ MZ ČR –⁠ RVO (MOÚ, 00209805) a projektem BBMRInv (OP JAK; reg. č. CZ.02.01.01/00/23_015/0008196) –⁠ spolufinancováno Evropskou unií.

Literatura: [1] Bagdonaite I, Malaker SA, Polasky DA et al. Glycoproteomics. Nat Rev Methods Primers 2022; 48 (2). doi: 10.1038/s43586-022-00128-4. [2] Yang Y, Zhao D, Luo J et al. Quantitative Site-Specific Glycoproteomics Reveals Glyco-Signatures for Breast Cancer Diagnosis. Analytical Chemistry 2024; 97 (1). doi: 10.1021/acs.analchem.4c03069.