V. Follow-up, sledování onkologických pacientů

183. LZE SKLOUBIT AKADEMICKÝ VÝZKUM S BĚŽNOU KLINICKOU PRAXÍ? ÚSKALÍ PROJEKTU SURV-QOL

LOJOVÁ M.¹, SELINGEROVÁ I.¹, PAVČÍKOVÁ L.², WENISCHOVÁ M.¹, PAVLÍČKOVÁ K.¹, HRUŠKOVÁ A.¹, PROCHÁZKOVÁ K.³, MINAŘÍK R.⁴, LORDICK OBERMANNOVÁ R.¹, SVOBODA M.⁵

¹ Oddělení klinických studií, MOÚ Brno, ² Oddělení preventivních onkologických prohlídek, MOÚ Brno, ³ Klinika radiační onkologie, MOÚ Brno, ⁴ Oddělení zdravotnických informací, MOÚ Brno, ⁵ Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ Brno

Počet onkologických přeživších v ČR dlouhodobě narůstá, avšak systematická péče o chronické následky léčby dosud chybí. Masarykův onkologický ústav proto v rámci Národního plánu obnovy vyvinul „Cancer Survivorship Program“, jehož efektivita byla testována v prospektivní akademické studii SURV-QoL (NCT07253987). Do studie bylo během prvních měsíců náboru zařazeno více než 200 pacientů po kurativní léčbě karcinomu prsu a prostaty. Cílem studie je zhodnotit přínos a možnosti aktivní monitorace potíží pomocí nového screeningového dotazníku a validovaného nástroje EORTC QLQ-SURV100 (intervenční rameno) v porovnání s běžnou klinickou praxí (kontrolní rameno). Sběr dat probíhá digitálně prostřednictvím eCRF s automatizovaným systémem upozornění. Úskalím realizace studie v reálné klinické praxi je především logistika náboru, která vedla k vytvoření in-house nástroje pro vyhledávání vhodných pacientů, a potřeba technologické integrace do běžné klinické praxe. Ta si vyžádala vytvoření robustní digitální infrastruktury pro automatizované zasílání materiálů a včasnou identifikaci klinicky významných potíží. Průběžná data ukazují, že 43 % pacientů v intervenčním rameni pociťuje fyzické potíže vyžadující další podporu. Strukturovaný screening vedl oproti běžné praxi k 7% nárůstu edukace pacientů o možnostech zvládání jejich potíží a 5% navýšení počtu odeslání pacientů do specializovaných ambulancí (např. psychologická ambulance, rehabilitace, poradna pro odvykání kouření). Téměř 80 % zapojených lékařů (HWREMs) podporuje zavedení tohoto konceptu do standardní péče. Dosavadní zkušenosti ze studie potvrzují, že integrace akademického výzkumu do klinické praxe je možná, vyžaduje však vysokou míru flexibility v designu studie, kvalitní studiovou a digitální podporu a úzkou spolupráci všech zapojených pracovišť. Poznatky a nástroje vznikající v rámci studie SURV-QoL budou využity při nastavování procesů péče v nově budovaném Centru onkologické prevence MOÚ. Poděkování patří všem zapojeným lékařům, sestrám a dalším kolegům za spolupráci při realizaci studie.

Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (MOÚ, 00209805).

210. CANCER PREVENTION IN THE WORK SETTING: THE ONCONNECT PROJECT

PREDEL L.

University Hospital Leipzig

Each year, over 500,000 people in Germany are diagnosed with cancer. While Comprehensive Cancer Centers (CCCs) provide state-of-the-art treatment and research, access to high-quality cancer care remains unevenly distributed. ONCOnnect is a nationally funded collaborative project of 14 CCCs across 26 university hospital sites, the National Cancer Prevention Center in Heidelberg, patient advocacy groups, and approximately 130 contributors. Its mission: better cancer care for all through networking across Germany. A mainstay of ONCOnnect is cancer prevention and early detection. The Central German Cancer Center Leipzig develops and implements prevention concepts –⁠ including workplace-based initiatives. On-site action days and information campaigns bring cancer prevention directly into occupational settings, raising awareness of modifiable risk factors and facilitating access to screening programs. ONCOnnect outlines how workplace-based cancer prevention can serve as an outreach model within a nationally coordinated CCC network, extending evidence-based prevention to populations who might not otherwise engage with cancer center services.

211. SURVIVORSHIP V PRAXI: ZKUŠENOSTI S PILOTNÍM PROGRAMEM V MOÚ

PAVČÍKOVÁ L.

Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ Brno

Péče o pacienty po ukončení kurativní onkologické léčby se stává stále důležitější součástí onkologické praxe. V Masarykově onkologickém ústavu byl proto připraven pilotní program survivorship péče zaměřený na systematické mapování potřeb pacientů po léčbě. Nejde pouze o sledování fyzických následků protinádorové terapie, ale také o zachycení psychických a sociálních obtíží, otázek životního stylu a potřeby podpůrné péče. Elektronický screeningový dotazník umožňuje tyto oblasti přehledně zachytit a navázat na ně cílenou edukací, doporučením režimových opatření, podpůrnou péčí nebo specializovanou intervencí. Program je testován ve studii SURV-QoL u pacientů po léčbě karcinomu prsu a prostaty. Na pilotní fázi nyní navazuje další rozvoj programu směrem k běžné klinické praxi. V MOÚ vzniká mezioborová pracovní skupina pro péči o onkologické přeživší, připravuje se role koordinátorky survivorship péče a rozvíjí se příprava edukačních skupin a workshopů pro pacienty po ukončení onkologické léčby. Cílem sdělení je představit survivorship péči jako postupně budovaný model následné péče, který má být využitelný v reálném ambulantním provozu. Ten musí vedle onkologického sledování reagovat i na široké a často specifické spektrum pozdních následků léčby, psychosociálních potřeb a otázek souvisejících s návratem do běžného života. Strukturovaný program může pomoci tyto oblasti včas zachytit, lépe prioritizovat a propojit pacienta s odpovídající formou podpory.

247. VÝSKYT SEKUNDÁRNÍCH NÁDORŮ PO ONKOLOGICKÉ LÉČBĚ V DĚTSTVÍ –⁠ STUDIE LCP

KRUSEOVÁ J., BARTŮŇKOVÁ T., BLAGODARNA S., ECKSCHLAGER T.

Klinika dětské hematologie a onkologie, FNMH Praha

Úvod: Pacienti po léčbě onkologického onemocnění v dětství mají zvýšené riziko vzniku následných maligních i benigních novotvarů. Cílem práce bylo analyzovat výskyt sekundárních maligních a benigních nádorů u pacientů sledovaných v Long-Term Follow-Up Clinic Prague (LCP) a identifikovat různé rizikové faktory jejich vzniku. Soubor pacientů a metodika: Retrospektivně byla hodnocena kohorta 4 348 pacientů léčených na KDHO FN Motol v Praze v letech 1965–2020. Hodnotili jsme celkový výskyt sekundárních maligních nádorů (SMN) a sekundárních benigních nádorů (SBN) a souvislost mezi výskytem SBN a následným vznikem SMN. Zaměřili jsme se také na rizikové faktory vzniku sekundárních nádorů štítné žlázy. Dále byl hodnocen vliv mateřství na riziko vzniku SMN. Výsledky: V kohortě bylo zaznamenáno 249 pacientů se SMN a 162 pacientů se SBN. U pacientů se SBN byl vyšší následný výskyt SMN (23 %) ve srovnání s celou kohortou přeživších (5,7 %). V tomto souboru jsme diagnostikovali 67 nádorů štítné žlázy, z toho 44 karcinomů a 23 adenomů. Hlavními rizikovými faktory byly radioterapie oblasti krku, ženské pohlaví a anamnéza Hodgkinova lymfomu. Karcinomy štítné žlázy vznikaly v nižším věku než adenomy štítné žlázy. Významnými rizikovými faktory pro ostatní SMN byly předchozí radioterapie, vyšší věk a delší odstup od ukončení léčby. U 942 žen po prodělaném onkologickém onemocnění v dětství nebyla prokázána souvislost mezi mateřstvím a zvýšeným rizikem vzniku SMN. Závěr: Dlouhodobě vyléčení pacienti po onkologické léčbě v dětství mají zvýšené riziko vzniku SMN i SBN. Radioterapie a odstup od ukončení léčby představují hlavní rizikové faktory jejich vzniku. SBN mohou představovat důležitý marker zvýšeného rizika následného vzniku SMN. Naopak mateřství nezvyšuje riziko vzniku SMN, což je významné pro kvalitu života vyléčených žen. Výsledky potvrzují význam celoživotního multidisciplinárního dispenzárního sledování pacientů po léčbě onkologického onemocnění v dětství.

Podpořeno z OP JAK, se spolufinancováním z EU a Státního rozpočtu, projekt SALVAGE, registrační číslo: CZ.02.01.01/00/22_008/000464.

249. POHYBOVÉ CHOVÁNÍ JAKO PREVENCE POZDNÍCH NÁSLEDKŮ LÉČBY

VYHLÍDAL T.

UP Olomouc

Úvod: S narůstajícím počtem osob přežívajících onkologické onemocnění roste význam dlouhodobé následné péče zaměřené na prevenci, časnou identifikaci a zmírnění pozdních následků léčby. Ty mohou zahrnovat kardiometabolické komplikace, nepříznivé změny tělesného složení, snížení kardiorespirační zdatnosti a svalové síly, chronickou únavu, poruchy spánku, psychickou zátěž a zhoršenou kvalitu života. Vedle faktorů souvisejících s diagnózou, charakteristikami nádoru a typem léčby se na dlouhodobém zdravotním stavu pacientů významně podílejí také modifikovatelné faktory životního stylu. Jedním z klíčových je pohybové chování. Cíl: Cílem sdělení je představit pohybové chování jako klinicky využitelný faktor prevence pozdních následků onkologické léčby a zdůraznit význam jeho hodnocení v kontextu komplexní, rizikově stratifikované následné péče. Přehled: Pohybové chování nelze redukovat pouze na plánované cvičení nebo sport. Současný přístup vychází z konceptu 24hodinového pohybového chování, který zahrnuje vzájemně propojené složky denního režimu: spánek, sedavé chování a pohybovou aktivitu. Tyto komponenty tvoří časově uzavřený celek, v němž změna jedné složky ovlivňuje prostor pro ostatní. Jejich rozložení může významně ovlivňovat metabolické zdraví, tělesné složení, zdatnost, únavu, kvalitu spánku, psychickou pohodu i kvalitu života. Současná evidence podporuje bezpečnost a přínos individualizované pohybové aktivity u onkologických pacientů i osob po ukončené léčbě. Pohybové intervence mohou zlepšovat kardiorespirační zdatnost, svalovou sílu, tělesné složení, funkční kapacitu, únavu a kvalitu života. Zároveň se ukazuje, že vysoký objem sedavého chování může být samostatným rizikovým faktorem, který nemusí být plně kompenzován krátkými epizodami intenzivnější aktivity. Cílem následné péče by proto nemělo být pouze obecné doporučení, ale systematická podpora denní aktivity, přerušování dlouhého sezení, postupné zvyšování fyzické zdatnosti a optimalizace spánku a regenerace. Začlenění hodnocení pohybového chování do následné onkologické péče může přispět k identifikaci rizikových profilů, individualizaci preventivních doporučení a cílenějším intervencím. V praxi lze využít screeningové otázky, standardizované dotazníky i objektivní monitorování pomocí nositelných zařízení, ideálně v kombinaci s hodnocením tělesného složení, svalové síly, funkční kapacity a kvality života. Závěr: Pohybové chování představuje klinicky uchopitelný, modifikovatelný a preventivně významný faktor, který by měl být součástí komplexní následné péče o onkologické pacienty.