XXVIII. Gynekologická onkologie

13. EVOLUCE PATOLOGICKÉ DIAGNOSTIKY KARCINOMU DĚLOŽNÍHO ČÍPKU: OD MORFOLOGIE K MODERNÍM BIOMARKERŮM

HAUSNEROVÁ J.

Ústav patologie, LF MU a FN Brno

Východiska: Patologická diagnostika karcinomů děložního čípku se v posledních desetiletích významně proměnila, přesto nadále primárně vychází z morfologického hodnocení. Poznání role HPV v cervikální karcinogenezi zásadně ovlivnilo naše chápání biologického vzniku těchto nádorů, jejich klasifikaci i diagnostické přístupy. Současná diagnostika karcinomů děložního čípku vedle tradičního morfologického hodnocení využívá také pomocné imunohistochemické markery a nově i prediktivní biomarkery s klinickým dopadem. Cíl: Cílem přednášky je představit vývoj patologického hodnocení karcinomů děložního čípku od raných klasifikačních systémů k současnému pojetí diagnostiky, klasifikace a stagingu, včetně jejich klinického významu. Diskutována bude úloha HPV v současném pojetí karcinomů děložního čípku a jeho vliv na klasifikaci těchto nádorů, stejně jako význam pomocných imunohistochemických markerů, zejména p16INK4a. Pozornost bude věnována vývoji stagingu karcinomu děložního čípku a klinicko-patologickým parametrům relevantním pro terapeutické rozhodování. V historickém kontextu bude stručně zmíněn také vývoj cervikálního screeningu od éry cytologického screeningu po současné přístupy založené na poznání role HPV. Závěr: Přednáška zdůrazní význam patologického hodnocení pro klinické rozhodování v péči o pacientky s karcinomem děložního čípku. U časných stadií onemocnění je patologická diagnostika zásadní pro přesné stanovení diagnózy, správnou klasifikaci a hodnocení patologických parametrů relevantních pro další léčebné rozhodování, zatímco u pokročilých stadií narůstá význam prediktivních biomarkerů využitelných v cíleném terapeutickém rozhodování. Patologické hodnocení tak představuje důležitou součást komplexního multidisciplinárního přístupu k pacientkám s karcinomem děložního čípku.

15. RADIOTERAPIE KARCINOMU DĚLOŽNÍHO HRDLA V ROCE 2026: STATE OF THE ART

VOJTÍŠEK R.

Onkologická a radioterapeutická klinika, FN Plzeň

Východiska: Karcinom děložního hrdla je celosvětově čtvrtým nejčastějším nádorovým onemocněním u žen a osmým nejčastějším nádorovým onemocněním celkově. V České republice se jedná o desáté nejčastější nádorové onemocnění u žen a za posledních 25 let zde došlo k významnému snížení incidence a k mírnému poklesu mortality. V kontextu komplexní léčby pacientek s karcinomem děložního hrdla je možné radioterapii (RT) indikovat za určitých okolností, v různých stadiích onemocnění, a to vždy s odpovídajícím léčebným záměrem. Nejčastěji se však využívá jako definitivní léčebná metoda s kurativním cílem u lokálně pokročilého onemocnění anebo u pacientek, které nemohou z nejrůznějších důvodů podstoupit chirurgický zákrok. Karcinomy děložního hrdla jsou často velmi dobře radiosenzitivní, a proto se velmi často můžeme setkat s doslova mizejícími, a to původně někdy značně velkými nádory v průběhu prvních několika týdnů RT. Ruku v ruce s tím jde také ústup od bolestí nebo krvácivých projevů. Nicméně riziko vzniku pozdních komplikací je stále značně vysoké, a proto je zcela zásadní snažit se nejrůznějšími způsoby optimalizovat léčbu za současné trvalé snahy o minimalizaci rizika pozdních (ale i časných) komplikací. Cíl: Představit aktuální pohled na praktické a technické provádění zevní radioterapie a rovněž obrazem řízené adaptivní uterovaginální brachyterapie založené na magnetické rezonanci, která umožňuje dosažení vyšší lokální kontroly onemocnění a snížení projevů pozdní morbidity. Závěr: Karcinom děložního hrdla je potenciálně kurabilní onemocnění i přes častou diagnostiku v lokálně pokročilém stadiu. Základním předpokladem úspěchu je však použití moderních zobrazovacích metod, sofistikovaných plánovacích a ozařovacích systémů, moderních brachyterapeutických technik a v neposlední řadě entuziasmus personálu.

19. RECIDIVUJÍCÍ KARCINOM DĚLOŽNÍHO HRDLA –⁠ MÍSTO PRO EXTENZIVNÍ OPERACE NEBO SYSTÉMOVOU LÉČBU

ZIKÁN M.

Gynekologicko-porodnická klinika, 1. LF UK a FN Bulovka Praha

Recidivující karcinom děložního hrdla představuje klinicky heterogenní situaci, ve které nelze volbu léčby redukovat na jednoduché dilema mezi „radikální operací“ a „systémovou léčbou“. Klíčové je rozlišení izolované centrální pánevní recidivy po předchozí radioterapii, potenciálně kurativně řešitelné extenzivním chirurgickým výkonem včetně pánevní exenterace, od recidivy laterální, multifokální, extrapelvické či metastatické, u nichž dominuje systémová léčba. Extenzivní operace mají své místo pouze u pečlivě selektovaných pacientek bez vzdálené diseminace, s možností dosažení R0 resekce, akceptovatelnou morbiditou a po multidisciplinárním posouzení v centrech s vysokou zkušeností. Naproti tomu u většiny pacientek s perzistujícím, recidivujícím nebo metastatickým onemocněním se léčebné paradigma v posledních letech zásadně změnilo díky kombinaci platinového dubletu s bevacizumabem a imunoterapií, zejména pembrolizumabem u PD-L1 pozitivních nádorů, a díky možnostem následné léčby včetně cemiplimabu nebo tisotumab vedotinu. Moderní přístup proto nespočívá v konkurenci chirurgie a systémové léčby, ale v přesné individualizaci: radikální chirurgie může u malé skupiny nemocných nabídnout šanci na dlouhodobé přežití či vyléčení, zatímco systémová léčba je standardem pro diseminované nebo neresekabilní onemocnění a stále častěji vytváří prostor pro sekvenční, multimodální strategii. Zásadní otázkou tak není, zda zvolit extenzivní operaci, nebo systémovou léčbu, ale u které pacientky, v jakém pořadí a s jakým realistickým cílem léčby —⁠ kurativním, dlouhodobě kontrolním, nebo paliativním.

20. ZA HORIZONT LOKÁLNÍ LÉČBY: SYSTÉMOVÁ TERAPIE KARCINOMU DĚLOŽNÍHO HRDLA V ROCE 2026

BEDNAŘÍKOVÁ M.

FN Brno

Karcinom děložního hrdla představuje i přes možnosti prevence a screeningu významný celosvětový zdravotní problém. Přestože základem časných stadií nadále zůstávají lokální léčebné metody, v posledních letech dochází k významnému rozvoji systémové léčby pokročilého a recidivujícího onemocnění. Přednáška shrne aktuální standardy systémové terapie karcinomu děložního hrdla v roce 2026 se zaměřením na integraci molekulárně cílené léčby a imunoterapie do jednotlivých linií léčby. Diskutovány budou otázky sekvence léčby, prediktivních biomarkerů a individualizace terapeutického postupu podle charakteristik pacientky a rozsahu onemocnění. Pozornost bude rovněž věnována trendům směřujícím k časnějšímu zařazení systémové léčby do multimodálních strategií a očekávanému vývoji léčebných algoritmů v nejbližších letech. Cílem přednášky je nabídnout praktický přehled současných možností systémové léčby a upozornit na změny ovlivňující každodenní klinickou praxi v gynekologické onkologii.

159. PŘELIDNĚNÍ A ANTIKONCEPCE: RAKOVINA A LÉK

GREGUŠ J.

Centrum ambulantní gynekologie a primární péče Brno

Populační růst a přelidnění představují jednu z nejzásadnějších současných a budoucích globálních výzev s dalekosáhlými problémy a důsledky v oblasti politiky, ekonomiky, bezpečnosti, veřejného zdraví i životního prostředí. Mezi nejzávažnější environmentální dopady patří klimatické změny, znečištění životního prostředí, úbytek biodiverzity, deforestace, desertifikace, vyčerpávání přírodních zdrojů a nárůst produkce odpadu. Přednáška proto metaforicky nahlíží přelidnění jako „rakovinu na tváři Země“ a diskutuje možné přístupy k jeho řešení v analogii k preventivním a terapeutickým postupům v onkologii. Zvláštní pozornost je věnována plánovanému rodičovství a antikoncepci jako etickému a efektivnímu nástroji prevence neplánovaných těhotenství a stabilizace populačního růstu. Antikoncepce představuje ukázkový příklad preventivní medicíny s významnými zdravotními a socioekonomickými přínosy. Vedle redukce počtu neplánovaných gravidit a interrupcí přispívá ke zlepšení reprodukčního a sexuálního zdraví žen, včetně snížení výskytu mimoděložních těhotenství, ovariálních cyst, endometriózy, myomatózy, dysmenorey a menoragie, ale i k ochraně před pohlavně přenosnými chorobami. V závěrečné části přednáška shrnuje současné poznatky o vztahu hormonální antikoncepce a onkologických onemocnění. Diskutován bude protektivní efekt hormonální antikoncepce vůči některým malignitám, stejně jako možné mírné zvýšení rizika vybraných nádorů u některých skupin uživatelek. Cílem přednášky je nabídnout filozoficky transcendující a interdisciplinární pohled na přelidnění, propojující preventivní medicínu, reprodukční zdraví, populační problematiku a onkologii.

314. ERAS A MULTIMODÁLNÍ PREHABILITACE U PACIENTEK S GYNEKOLOGICKÝMI MALIGNITAMI: PRVNÍ ZKUŠENOSTI Z PILOTNÍHO PROGRAMU

EHRLICHOVÁ L.¹, FELSINGER M.², KOBLÍŽKOVÁ M.², SEIDLOVÁ D.³, ŘEHÁČKOVÁ E.³, BAJEROVÁ M.⁴, BUČKOVÁ P.⁵, BAJEROVÁ P.², MENŠÍKOVÁ A.⁶, WEINBERGER V.²

¹ Interní hematologická a onkologická klinika, LF MU a FN Brno, ² Klinika gynekologie, porodnictví a neonatologie, LF MU a FN Brno, ³ Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, LF MU a FN Brno, ⁴ Rehabilitační klinika, LF MU a FN Brno, ⁵ Oddělení klinické psychologie, LF MU a FN Brno, ⁶ Klinika gynekologie, porodnictví a neonatologie FN Brno a LF MU, LF MU a FN Brno

Východiska: Enhanced recovery after surgery (ERAS) v kombinaci s prehabilitací představuje moderní přístup k perioperační péči s cílem optimalizace funkční zdatnosti, snížení rizika komplikací a urychlení pooperační rekonvalescence. Multimodální prehabilitace je zaměřena na fyzickou zdatnost, nutriční a psychickou podporu. Přestože byl pozitivní efekt tohoto přístupu opakovaně prokázán, v péči o pacientky s gynekologickými malignitami zatím není rutinně využíván. Cílem pilotního projektu bylo zhodnotit realizovatelnost programu v podmínkách běžné klinické praxe. Metodika: Od listopadu 2024 probíhá na Klinice gynekologie, porodnictví a neonatologie FN Brno implementace programu ERAS s navazující prehabilitací. Prospektivně byly zařazovány pacientky s gynekologickými malignitami indikované k radikálním operačním výkonům nebo k intervalové cytoredukční operaci. Hodnocení probíhalo při vstupu do programu, před operací a 3 týdny po operaci. Součástí vyšetření byly laboratorní odběry včetně screeningu nutričních deficitů, nutriční hodnocení pomocí dotazníku NRS 2002, 6minutový test chůze, hand grip test, vyšetření inspirační svalové výkonnosti přístrojem PrO2 Health a dotazníky hodnotící křehkost, anxietu, depresi a kvalitu života. Prehabilitace zahrnovala nutriční podporu, aerobní a odporový trénink, respirační fyzioterapii, posilování pánevního dna, edukaci časné mobilizace a psychologickou podporu včetně techniky ASSYST. Perioperační a pooperační péče probíhala dle standardizovaného ERAS protokolu. Výsledky: Do analýzy bylo zařazeno 30 pacientek s potvrzenou gynekologickou malignitou, které podstoupily radikální operační výkon. Medián věku činil 66,5 roku (39–79 let). Nejčastější diagnózou byl karcinom tuboovariálního origa (n = 24), dále karcinom endometria, cervixu a vulvy (n = 6). Medián délky prehabilitace činil 22 dní u primárně operovaných pacientek a 127 dní u pacientek léčených neoadjuvantní chemoterapií s intervalovým cytoredukčním výkonem. Program umožnil standardizaci perioperační péče. Podrobná analýza efektu jednotlivých intervencí bude prezentována na konferenci. Závěr: Zavedení multidisciplinárního programu ERAS s prehabilitací je v podmínkách běžné klinické praxe realizovatelné. Klíčovou roli představuje ERAS sestra jako koordinátorka péče a nezbytná je rovněž úzká mezioborová spolupráce.

324. KAZUISTIKA: KARCINOM VULVY ASOCIOVANÝ S HPV INFEKCÍ U 78LETÉ ŽENY

MOUKOVÁ L.¹, KALÁBOVÁ R.¹, FERANEC R.¹, BABÁNKOVÁ I.²

¹ Klinika operační onkologie, Oddělení gynekologické onkologie, MOÚ Brno, ² Oddělení onkologické patologie, MOÚ Brno

Žena narozená v roce 1947. V osobní anamnéze se pacientka dlouhodobě léčí s hypertenzní nemocí, revmatoidní artritidou, sledována pro splenomegalii, hypoakuzi, stav po operaci menisku, stav po hysterektomii s oboustrannou adnexektomií. Dle anamnézy u pacientky 4 roky sexuální abstinence, vdaná. V březnu 2026 byl při gynekologickém vyšetření detekován abnormální nález v oblasti vulvy s následným provedením biopsie vulvy. Histologicky popsán HPV asociovaný spinocelulární karcinom v terénu HPV asociované u-VIN. Provedena stagingová vyšetření –⁠ CT bez lymfadenopatie, bez známek vzdálených metastáz, RTG s+p bpn., nádorové markery CYFRA a SCC v normě. Dle onkogynekologického vyšetření v dolní třetině vulvy plošný nádorový infiltrát cca 5 × 3 cm. V dubnu 2026 provedena radikální vulvektomie s bilaterální inguinofemorální lymfadenektomií. V histologickém nálezu detektován spinocelulární karcinom vulvy G2, HPV dependentní, v terénu u-VIN, s hloubkou invaze max. 4 mm, s plošným rozměrem 22 mm, bez záchytu angioinvaze, bez uzlinových metastáz, resekční okraj na perineu min. 4 mm, resekční okraj do poševního vchodu nešlo bezpečně posoudit. Klasifikace pT1b pN0 (0/18) pM0, L0, V0, Rx. V červnu 2026 provedeno doresekování pochvy a perinea. Závěr: Lidský papilomavirus (human papillomavirus, HPV) představuje významný etiologický faktor karcinomu vulvy. Radikální chirurgická léčba bývá pro pacientky značně mutilující a často je spojena s komplikacemi hojení i negativním dopadem na kvalitu života. Je proto důležité zdůraznit význam prevence HPV asociovaných onemocnění, a to i u žen vyššího věku, které se mohou nově nakazit HPV infekcí. Vakcinace Gardasilem9 představuje účinnou možnost prevence a její aplikace není věkově omezená.