Imunitní mechanismus bakterií využívá proteiny Cas, tedy enzymy asociované se shluky pravidelně rozmístěných krátkých palindromních repetic (CRISPR), pro zavedení zlomů do DNA virových a dalších patogenů a její následné odbourání. Upravené systémy CRISPR-Cas se v genovém inženýrství používají již více než 10 let pro editaci genomu. Biochemici z Utažské státní univerzity v Loganu při zkoumání proteinu Cas12a2 zjistili, že po rozpoznání své cílové sekvence začne odbourávat nejen nukleovou kyselinu patogenu, ale veškerou dostupnou DNA, což zastaví růst infikované buňky. V přírodě to může zabránit šíření infekce v bakteriální populaci.
Vědci tento mechanismus využili a „molekulární skartovačku“ zacílili na odbourání různých typů savčích buněk. Jako model zvolili buněčnou populaci po neúspěšné editaci genomu, buňky infikované lidským papilomavirem (HPV) nebo s přítomností často se vyskytující onkogenní mutace v genu KRAS. Skupina z Kalifornské univerzity v Berkeley, která nezávisle zkoumala stejný protein, jej využila pro destrukci buněk s mutací v genu TP53, který je pozměněn až u poloviny nádorů. V myším modelu bylo pozorováno významné zmenšení tumorů s těmito mutacemi po léčbě využívající Cas12a2. Ke klinickým studiím s lidskými pacienty však vede ještě dlouhá cesta. Jednou z obtíží, které je nutné překonat, je doručení poměrně velkého proteinu Cas12a2 na místo určení.1–3
Kdyby spolu lidé nespolupracovali, společnost by nemohla existovat. Co však podmiňuje kooperativní chování na individuální úrovni? Jak se tyto faktory liší v různých kulturách? A jak častá vůbec spolupráce je? Na tyto otázky se rozhodli odpovědět němečtí ekonomové, kteří do svého jednoduchého experimentu zahrnuli více než 100 tisíc lidí ze 125 zemí světa. Účastníky ze stejné země náhodně spárovali a dali jim možnost získat peníze pro charitativní fond pro boj s globálním oteplováním. Podmínky byly jednoduché – každý účastník měl možnost buď odmítnout spolupráci se svým neznámým partnerem a dostat 100 dolarů, nebo tuto spolupráci přijmout a dostat 70 dolarů. Účastníci věděli, že pokud se oba spárovaní respondenti rozhodnou spolupracovat, fond dostane příspěvek 400 dolarů. Ukázalo se, že většina lidí preferuje spolupráci, pro niž se rozhodlo 69 % účastníků.
Zároveň však účastníci systematicky podceňovali své bližní. Průměrně odhadovali, že ke spolupráci bude ochotno jen 47 % účastníků experimentu. Tento pesimistický falešný dojem, který byl přítomen ve 124 zemích, přitom může kooperaci oslabovat. Lidé jsou ke spolupráci ochotnější, pokud se domnívají, že i ostatní chtějí spolupracovat. Vědci prokázali, že zvýšení informovanosti může falešný dojem opravit a míru kooperace zvýšit. Ochota ke spolupráci nebyla závislá na věku ani pohlaví, ale výše příjmů a dosažené vzdělání měly konzistentně pozitivní efekt. Vyšší míra kooperace také souvisela s trpělivostí, altruismem a ochotou podstoupit riziko. Velikost efektu se v jednotlivých kulturách lišila. Závěr studie je povzbudivý: Člověk je lépe spolupracující živočišný druh, než jsme si dosud mysleli.4, 5
Nedávno byla publikována kazuistika muže a ženy s těžkým onemocněním ze širšího spektra neuromyelitis optica (NMOSD) − vzácnou poruchou centrální nervové soustavy, při níž imunitní systém napadá astrocyty. Choroba se projevuje záchvaty s příznaky jako bolest očí, zhoršení či ztráta zraku, zvracení a slabost nebo ochrnutí končetin. Oba pacienti byli refrakterní k dostupné léčbě, proto u nich byla provedena alogenní transplantace hematopoetických kmenových buněk (alo-HSCT) s cílem „restartovat“ imunitní systém. Před transplantací byla provedena deplece vlastních B buněk pomocí chemoterapie.
Muž dostal kmenové buňky v roce 2009 od své sestry, žena o rok později od nepříbuzného dárce. Ani u jednoho z nich se po transplantaci znovu neobjevily protilátky proti akvaporinu 4, způsobující NMOSD. U muže se zlepšil neurologický stav, navrátil se k normálnímu životu a s partnerkou má 2 děti. Žena je schopná lépe používat své paže a nemusí užívat žádné léky pro úlevu od příznaků. Terapie však přinesla i negativa – otoky mízních uzlin, protilátkový deficit vyžadující léčbu a u jednoho z pacientů i nádor močového měchýře.
Podle autorů práce má alo-HSCT potenciál zejména u mladých pacientů, jejichž příznaky se nelepší při standardní terapii nebo kteří mají další přidružená autoimunitní onemocnění. Výběr vhodných jedinců, bezpečnost a dlouhodobý přínos léčby by měly ověřit klinické studie.6, 7
Biologové z Harvardovy univerzity náhodou objevili, že ribosomová RNA (rRNA) chobotnice dvouskvrnné (Octopus bimaculoides) obsahuje mutaci vedoucí k rozpadu jedné z podjednotek rRNA na 2 fragmenty. Změna se nachází v klíčové oblasti hluboko uvnitř ribosomu v místě, kde páruje správnou aminokyselinu nesenou molekulou transferové RNA (tRNA) s templátem messengerové RNA (mRNA), v němž je zapsaná instrukce pro výrobu proteinů. Sekvence ribosomové RNA je přitom velmi konzervovaná a modifikovaný úsek se v různých organismech − od bakterií až po člověka − prakticky neliší. Překvapení vědci proto chobotničí mutaci zanesli do ribosomů bakterie E. coli. Ukázalo se, že takto modifikované ribosomy pracovaly výrazně přesněji a při skládání aminokyselin podle templátu dělaly přibližně o polovinu méně chyb. Cenou za větší přesnost bylo významné zpomalení translace.
Genomová analýza ukázala stejnou mutaci u 15 druhů chobotnic žijících v mělkých vodách. Ani u jednoho z 12 hlubokomořských druhů však mutace nalezena nebyla. To naznačuje, že se tato varianta poprvé objevila přibližně před 100 miliony let, když se u chobotnic z mělkých vod začala rapidně vyvíjet centrální nervová soustava a objevily se nové druhy chování vyžadující velký mozek. Vědci se domnívají, že vyšší přesnost ribosomů vedoucí k menšímu množství nesprávně poskládaných proteinů tvořících toxické agregáty mohla neuronům pomoci k lepší funkci a delšímu přežití. Kauzální souvislost však analýza, uveřejněná zatím jako preprint na serveru BioRxiv, samozřejmě neprokazuje.8, 9
(este)
Zdroje:
1. Scholz P., Thompson J., Crosby K. T. et al. RNA-triggered cell killing with CRISPR-Cas12a2. Nature 2026 May 6; 655 (8121): 230–239, doi: 10.1038/s41586-026-10466-y.
2. Zeng J., Cheng Z., Chen H. et al. Targeting cancer-specific mutations with RNA-triggered chromatin shredding. Nature 2026 Aug; 656 (8126): 199–206, doi: 10.1038/s41586-026-10738-7.
3. Ledford H. Bizarre CRISPR enzyme kills cancer cells by shredding their DNA. Nature 2026 Jul 24; doi: 10.1038/d41586-026-02268-z [Epub ahead of print].
4. Andre P., Boneva T., Chopra F., Falk A. Homo cooperans: Understanding the nature of human cooperation. Science 2026 Jun 4; 392 (6802): eaec9483, doi: 10.1126/science.aec9483.
5. Wilcox C., Greshko M. ScienceAdviser: Can’t we all just get along? Science 2026 Jun 5. Dostupné na: www.science.org/content/article/scienceadviser-can-t-we-all-just-get-along#cant-we
6. Orofino G., Genchi A., Lupo Stanghellini M. T. et al. Long-term remission of neuromyelitis optica with allogeneic hematopoietic stem cell transplant. Med 2026 Jun 15; 7 (7): 101179, doi: 10.1016/j.medj.2026.101179.
7. Fieldhouse R. Stem cells banish severe autoimmune disease for 15 years. Nature 2026 Jul; 655 (8121): 20, doi: 10.1038/d41586-026-01925-7.
8. Reardon S. A molecular quirk unique to octopuses makes them better at building proteins. Science, 2026 Jul 8. Dostupné na: www.science.org/content/article/molecular-quirk-unique-octopuses-makes-them-better-building-proteins
9. Mitra R., Han R., Scott T. J. et al. Evolution of a core ribosomal innovation in octopus. bioRxiv 2026 Jun 26; 2026.06.25.734654, doi: 10.64898/2026.06.25.734654.
