Karcinom plic patří mezi zhoubné nádory s vysokou incidencí a špatnou prognózou. V poslední době se ukazují nadějné výsledky léčby ovlivňující funkci imunitního systému i u pacientů s plicním karcinomem.

V průběhu dvou klinických hodnocení perorálních inhibitorů faktoru Xa pro antikoagulační léčbu pacientů s fibrilací síní (FIS) bylo pozorováno zvýšené riziko cévní mozkové příhody (CMP) u pacientů, kteří byli po ukončení studie převedeni na warfarin. Prezentovaná studie zkoumala data z reálné klinické praxe ve Spojeném království a toto pozorování potvrdila.

Autoři kanadské studie se soustředili na výskyt závažného krvácení u pacientů s fibrilací síní léčených warfarinem. První měsíc léčby se ukázal být z hlediska možného krvácení nejrizikovější.

Východiska: Sublingvální formy buprenorfinu (BUP) a BUP/naloxonu mají dobře zavedené farmakokinetické a farmakodynamické profily, a jsou vedeny jako bezpečné a účinné látky pro léčbu závislosti na opiátech. Od chvíle, kdy byly tyto lékové formy schváleny, došlo k navýšení jejich klinického využití v rámci léčebných intervencí. Přesto se nadále objevují otázky spojené s tím, jak dochází k navázání BUP na μ-receptory (μORs), což je neurobiologickým cílem pro tuto medikaci, a jak se týkají jejich klinického využití. BUP  vytváří na μOR změny vázané na dávku a čas. V návaznosti na to se opakovaně objevují obavy některých lékařů, zda-li je opravdu nutné pacientům podávat dávky, které by byly vyšší, než dávky nutné k potlačení abstinenčních příznaků závislosti na opiátech. A zákonodárci zvažují omezení úhrad pro určité režimy buprenorfinové léčby. Metody: Vytvořili jsme revizi vědeckých dat, která se zabývala BUP-vyvolanými změnami u μOR a jejich vztahem ke klinické účinnosti. Výsledky: Potlačování abstinenčních příznaků podle všech indicií vyžaduje, aby byla dostupnost μOR ≤50%, ve spojitosti s hladinou BUP pomocí plazmatických koncentrací ≥1 ng/ml; pro většinu pacientů to může znamenat a vyžadovat buď jednorázovou denní dávku BUP v rozsahu 4 mg, nebo několik menších dávek. Blokáda posílených a subjektivních účinků obvyklé dávky zneužívaného opiátu vyžaduje

Cílem této meta-analýzy je zajištění evidence-based informace, která se týká přesného dávkování buprenorfinu v udržovací léčbě za účelem vylepšení výsledku léčby. Aby došlo k vybrání a zařazení do meta-analýzy, musely být jednotlivé články randomizovány, kontrolovány nebo vycházet z dvojitě slepých klinických studií s buprenorfinem jako studovaným lékem; délka udržovací léčby buprenorfinem musela být 3 týdny nebo delší; dávka buprenorfinu musela být jasně stanovena; výsledky měření musely zahrnovat míru retence v léčbě buprenorfinem; výsledky měření musely zahrnovat nelegální užívání opioidů na základě analytického stanovení možného zneužívání návykových látek z moči jako výstupní proměnné; a výsledky měření musely zahrnovat nelegální užívání kokainu na základě analytického stanovení možného zneužívání návykových látek z moči jako výstupní proměnné. Dvacet devět článků bylo z výběru vyloučeno, protože nesplňovaly kritéria pro zařazení. Autoři článku prezentují výsledky 21 článků, které splnily veškerá vstupní kritéria. Vyšší dávka buprenorfinu (16 -⁠ 32 mg denně) zavdávala předpoklad lepšího setrvání v léčbě pro klienta v porovnání s nižší dávkou (méně než 16 mg denně) (P = 0,009, upravené R2 = 0,40) a pozitivní test moči na opiáty zase dokládal předpoklad vypadnutí z léčby (P = 0,019, upravené R2 = 0,40). Setrvání v léčbě předpovídalo méně případů nelegálního užívání opiátů (P = 0,033, upravené R2 = 0,36) a oproti tomu pozitivní testy moči na přítomnost kokainu předpovídaly vyšší procento nelegálního užívání opiátů (P = 0,021, upravené R2 = 0,36). Existují silné důkazy, které jsou podložené 21 randomizovanými klinickými studiemi, a poukazují na fakt, že vyšší dávky buprenorfinu podávané klientům mohou zlepšovat setrvání klientů v případě udržovací buprenorfinové léčby. Klíčová slova: buprenorfin, dávka, výsledek léčby

Právě publikovaná metaanalýza 21 randomizovaných kontrolovaných studií ukázala, že telmisartan má u pacientů s poruchou metabolismu glukózy příznivější vliv na inzulinovou rezistenci než ostatní sartany.

Primární imunodeficience tvoří skupinu nemocí charakterizovaných vrozenou poruchou funkce imunitního systému na genetickém podkladě. Primární imunodeficience jsou způsobeny mutacemi genů, které kódují složky imunitního systému. První imunodeficience, Brutonova agamaglobulinémie, byla popsána v 50. letech 20. století. Od té doby dochází neustále k novým, v poslední době až převratným objevům a korigování našeho zažitého pohledu na imunodeficitní onemocnění.

Primární imunodeficience (PID) jsou heterogenní skupinou onemocnění podmíněných vrozenými genetickými poruchami imunitního systému. V současnosti je předpokládaná prevalence PID 1 : 1200 pacientů.

Recentní výzkum naznačuje roli hořčíku v patofyziologii některých neurologických onemocnění. Intenzivní zájem se v poslední době soustředil na jeho možnou roli v rozvoji deprese, která by mohla být podmíněná například vlivem hořečnatých kationtů na N-methyl-D-aspartátové ionotropní receptory (NDMA). Výsledky klinické studie naznačují, že denní suplementace hořčíku po dobu 8 týdnů vedla u pacientů s depresí a deficitem hořčíku k redukci příznaků deprese.

Zajímavý článek vyšel nedávno v časopisu Clinical Colorectal Cancer. Jedná se o výsledky prospektivní multicentrické studie fáze II, která se týká efektivity a bezpečnosti krátké, 15minutové infuze panitumumabu v kombinaci s irinotekanem u pacientů s nemutovaným KRAS a metastatickým kolorektálním karcinomem (mCRC) rezistentním na oxaliplatinu a irinotekan.

Když má pacient souběžnou infekci dvou lokalit, kterou způsobuje jeden patogen, pídíme se po tom, co bylo dřív: vejce, nebo slepice? Málokdy jsme si ale jisti odpovědí.

Může obinutuzumab podaný jako konsolidace u pacientů s chronickou lymfocytovou leukémií (CLL), kteří dosáhli dobré odpovědi na předchozí terapii, prodloužit dobu přežití bez progrese? Na tuto otázku se zaměřila mimo jiné studie GALACTIC.

Polatuzumab-vedotin je konjugátem protilátky a cytostatika. Klinické studie fáze I a II prokázaly účinnost tohoto léčiva u pacientů s nehodgkinským lymfomem (NHL) v monoterapii nebo v kombinaci s rituximabem. Poměrně častým nežádoucím účinkem této léčby je ovšem periferní neuropatie (PN). Cílem prezentované práce bylo navrhnout model, který by kvantifikoval riziko PN v korelaci s expozicí konjugátu a délkou léčby.

Již v minulosti bylo provedeno mnoho studií, které naznačily významnou souvislost mezi faktory prostředí a rizikem rozvoje nespecifických střevních zánětů (IBD –⁠ inflammatory bowel diseases). Autoři se ve své práci zaměřili na spojení mezi užíváním antibiotik a rozvojem IBD.

Rozšíření možností léčby Crohnovy choroby (CD) o inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-α) představovalo milník v terapii střední až těžce aktivní CD. Nicméně stále existují nemocní, kteří na tuto léčbu nereagují (30–40 % pacientů), odpověď na léčbu ztratí (20–30 % pacientů) nebo léčbu netolerují z důvodu výrazných nežádoucích účinků (NÚ). Pro ně je nutné mít k dispozici další alternativní varianty léčby.