Astma je heterogenní onemocnění zahrnující různé fenotypy a endotypy, jež sdílejí klinické projevy jako dušnost, kašel, pískoty a tíže na hrudi. Identifikace zánětlivého endotypu je důležitou součástí péče o pacienty s těžkým astmatem a umožňuje přesnější volbu léčby.
V klinické praxi se často využívá rozlišení zánětlivých profilů T2-high a T2-low, a to podle počtu eozinofilů v periferní krvi, frakce oxidu dusnatého ve vydechovaném vzduchu (FeNO) nebo zastoupení eozinofilů v indukovaném sputu. Stabilita těchto fenotypů v čase však není zcela jasná. Jejich proměnlivost může ovlivnit indikaci biologické léčby i interpretaci jednorázového vyšetření.
Autoři hodnotili stabilitu zánětlivých biomarkerů u astmatiků zařazených do španělské kohorty MEGA. Ta zahrnula celkem 512 neselektovaných dospělých pacientů s astmatem různé tíže léčených v rámci 8 univerzitních nemocnic. Do prezentované analýzy bylo zahrnuto 211 účastníků s kompletními daty. Sledovány byly hodnoty eozinofilů v periferní krvi, FeNO, plicní funkce a u části nemocných také eozinofilie v indukovaném sputu.
Profil T2-high byl definován eozinofilií v periferní krvi > 150/µl nebo FeNO > 20 ppb. Profil T2-low byl stanoven při hodnotách eozinofilů < 150/µl a FeNO < 20 ppb. Eozinofilní sputum bylo definováno jako podíl eozinofilů > 3 %. Vyšetření probíhala na začátku sledování, po 12 a po 24 měsících.
Na začátku sledování mělo 186 (88 %) účastníků fenotyp T2-high. Po 12 měsících zůstal tento profil zachován u 73,6 % nemocných a po 24 měsících již pouze u 61,3 %. U pacientů s výchozím fenotypem T2-low (n = 25) byla stabilita po 1 roce 64 %, po 2 letech zůstal tento fenotyp zachován u všech sledovaných osob v dané skupině.
Výraznější proměnlivost byla zjištěna při hodnocení indukovaného sputa. Kompletní data byla dostupná u 45 pacientů. Na začátku sledování jich mělo eozinofilní sputum 24, po 12 měsících zůstalo eozinofilní u 16 z nich a po 24 měsících pouze u 6. U části původně neeozinofilních pacientů se naopak eozinofilie ve sputu nově objevila.
Autoři nezjistili významnou korelaci mezi profilem T2 a eozinofilií ve sputu v žádném ze sledovaných časových bodů. Hodnoty eozinofilů v periferní krvi byly během prvního roku relativně stabilní, významné rozdíly se však objevily až po 2 letech. Kratší sledování tak může nestabilitu zánětlivých fenotypů podhodnocovat.
Studie ukazuje, že zánětlivé fenotypy astmatu nejsou u části pacientů stabilní a jejich proměnlivost se více projeví při delším sledování. Zvláště eozinofilie v indukovaném sputu vykazovala výraznou variabilitu, zatímco periferní biomarkery se během 1. roku jevily stabilněji.
Výsledky podporují potřebu opakovaného a dlouhodobého hodnocení pacientů s těžkým astmatem. Jednorázové vyšetření nemusí zachytit období, kdy nemocný splňuje kritéria pro cílenou biologickou léčbu. Dlouhodobé sledování ve specializovaném centru tak může pomoci nepropásnout vhodné terapeutické okno.
(yar)
Zdroje:
1. Rial M. J., Betancor D., Cañas J. A. et al. Stability of asthma phenotypes in the Spanish cohort of the MEGA project. J Investig Allergol Clin Immunol 2025; 35 (1): 53–55, doi: 10.18176/jiaci.1026.
2. Rial M. J., Álvarez-Puebla M. J., Arismendi E. et al. Clinical and inflammatory characteristics of patients with asthma in the Spanish MEGA project cohort. Clin Transl Allergy 2021; 11 (1): e12001, doi: 10.1002/clt2.12001.
