VIDEO: Čas je mozek –⁠ měníme život lidí s epilepsií

Úvod (0 : 12)

V úvodu profesorka Gdovinová zdůraznila naléhavost včasné intervence u pacientů s epilepsií. Každý další záchvat představuje kumulativní zátěž pro mozkovou tkáň a zvyšuje riziko kognitivního deficitu, poruch chování i fatálních komplikací včetně náhlého neočekávaného úmrtí pacienta s epilepsií (SUDEP).

Profesor Marusič doplnil, že paradigma „čas je mozek“ dnes prostupuje celou neurologií –⁠ včetně epileptologie. Data z registrů potvrzují, že včasná a správně zvolená protizáchvatová léčba znamená lepší prognózu a šanci na zachování vyšší kvality života. Akcentován je význam specializovaného epileptologického přístupu, v němž princip „čas je mozek“ představuje klíčové vodítko pro klinické rozhodování.

Význam bezzáchvatovosti (4 : 11)

Profesor Marusič dále zdůraznil, že úplná kontrola záchvatů je hlavním terapeutickým cílem, neboť přímo souvisí se snížením rizika SUDEP, psychiatrických komorbidit i kumulativní zátěže nežádoucími účinky.

Vliv kontroly záchvatů na kognitivní funkce (6 : 10)

Vedle samotné redukce záchvatů je zásadní i zachování kognitivního výkonu. Profesor Marusič v této souvislosti odkázal na studii (Helmstaedter et al., Seizure 2018), která porovnávala kognitivní vývoj operovaných a neoperovaných pacientů. Neoperovaní jedinci, kteří dosáhli bezzáchvatovosti, vykazovali významně lepší exekutivní i paměťové funkce.

Přibližně 30 % nemocných je farmakorezistentních, nicméně starší údaje o minimální šanci na kompenzaci po selhání 2–3 léků již neodpovídají současným možnostem. Včasné nasazení inovativních molekul zvyšuje pravděpodobnost bezzáchvatovosti a může zabránit nevratnému kognitivnímu poklesu.

Klinická data o účinnosti cenobamátu (10 : 40)

Docentka Feketeová prezentovala data potvrzující, že cenobamát (CNB) představuje významný posun v léčbě epilepsie. Krauss et al. (Lancet Neurol 2020) prokázali jasnou dávkovou závislost –⁠ při dávce 400 mg dosáhlo bezzáchvatovosti 21 % pacientů oproti 11 % s dávkou 200 mg.

Data z reálné praxe (Peña-Ceballos et al., Epilepsia 2023) ukázala nižší podíl bezzáchvatových nemocných (5 %), jednalo se však o ultrarefrakterní populaci s průměrem 60 záchvatů měsíčně, po selhání 9 linií léčby a v 90 % případů po neurochirurgickém výkonu. V tomto souboru tak představuje dosažení plné kompenzace u kteréhokoliv pacienta významný úspěch.

Polská studie (Bosak et al., Seizure 2025) potvrzuje, že při včasném nasazení CNB lze dosáhnout bezzáchvatovosti až u čtvrtiny pacientů, přičemž přibližně 8% úspěchu zde bylo dosaženo i v ultrarefrakterních případech.

Data z české a slovenské reálné klinické praxe (15 : 26)

Následně byla prezentována data z Neurologickej kliniky LF UPJŠ a UN L. Pasteura v Košiciach. V souboru 87 pacientů bylo při léčbě cenobamátem dosaženo více než 50% redukce záchvatů u téměř 90 % nemocných; při včasném nasazení dosáhla polovina pacientů terapeutického efektu již při dávce do 200 mg.

Profesor Marusič přidal zkušenosti z českého multicentrického souboru 500 pacientů s vysokým podílem ultrarefrakterních forem, kde byla zaznamenána až 80% retence na léčbě. Tato nová data mimo jiné ukazují, že ti pacienti, kteří vyzkoušeli méně předchozích léků, dosahovali bezzáchvatovosti ve vyšším procentu. Tedy s menším počtem léků byl efekt léčby příznivější.

Srovnání účinnosti CNB a jiných ASMs (20 : 11)

Další část sympozia se zaměřila na otázku, kdy nahradit starší medikaci cenobamátem s cílem dosáhnout bezzáchvatovosti. Metaanalýza, kterou provedli Lattanzi et al. (Drugs 2022), ukázala, že u indikovaných pacientů má CNB vysoký potenciál k eliminaci záchvatů. Villanueva et al. (Epilepsy Behav 2023) uvádějí při dávce 400 mg hodnotu parametru NNT (number needed to treat) 5 –⁠ je tedy nutno léčit 5 pacientů k dosažení bezzáchvatového stavu u 1 z nich.

Profesor Marusič v tomto kontextu upozornil na výraznou individuální variabilitu odpovědi. Přestože u nižších dávek bývají hodnoty NNT statisticky vyšší, část pacientů dosahuje bezzáchvatovosti i při nižším dávkování. Při hodnocení efektu je nutné zohlednit předchozí léčbu, její pořadí a tolerované dávky. Specifikem cenobamátu může být obtížnější přechod v některém dávkovém rozmezí, například z 50 na 100 mg, kdy je vhodné titraci zpomalit.

Kazuistika 1: Nasazení CNB a úprava komedikace (30 : 45)

Na případu 49letého muže s každodenními záchvaty byla demonstrována strategie nasazení cenobamátu při léčbě karbamazepinem (CBZ) a perampanelem (PER). Postupné navyšování CNB se současnou redukcí PER vedlo ke zlepšení klinického stavu. Zmíněny byly rovněž výsledky španělské studie FreedOn (2025), které naznačují možnost redukce až vysazení komedikace u pacientů s dobrou odpovědí na CNB.

Kazuistika 2: Úprava polyterapie při nasazení CNB (38 : 10)

Léčba 39leté pacientky na trojkombinaci (valproát /VPA/, zonisamid /ZNS/, klonazepam /CZP/) přinesla 50% redukci záchvatů po nasazení cenobamátu, současně se však objevily hepatopatie a úbytek hmotnosti. Komplikace nebyly přičteny novému léku, ale vedly k doporučení redukce ZNS. Zásadní v managementu léčby bývá individuální úprava polyterapie.

Kazuistika 3: Zvládnutí typických interakcí s CNB (49 : 51)

Na případu 41leté pacientky s farmakorezistentní epilepsií na čtyřkombinaci (fenytoin /PHT/, primidon /PRM/, zonisamid /ZNS/, brivaracetam /BRV/) bylo demonstrováno riziko lékových interakcí po přidání cenobamátu. Vzhledem k jeho inhibici CYP2C19 bývá nutná včasná a výrazná redukce stávající terapie, zejména PHT. Opatrnost je namístě také při kombinaci s klobazamem či fenobarbitalem. Výsledky ale stojí za to.

Kazuistika 4: Další interakce CNB a jejich řešení (54 : 39)

U 33leté pacientky na trojkombinaci (brivaracetam /BRV/, lakosamid /LCM/, topiramát /TPM/) vedlo nasazení CNB k výrazné únavě, která ovšem ustoupila po snížení dávky LCM. Klíčové je sledovat interakce s blokátory sodíkových kanálů, upravovat jejich dávku již při zahájení léčby a zohlednit dlouhý eliminační poločas CNB.

Závěr (1 : 00 : 10)

Podle dostupných dat cenobamát svou účinností překonává dříve dostupné konvenční terapeutické modality. To v kombinaci s dobrou snášenlivostí umožňuje pacientům dlouhodobě setrvat na léčbě. Podmínkou pro maximální efekt CNB je dosažení dostatečně vysoké dávky za současné redukce či vysazení léků, které nedostatečně kontrolovaly záchvaty a mohly by být potenciálním zdrojem interakcí. Individualizace a revize stávající terapie bývá pracnější, přináší však výrazný klinický benefit pro pacienta a vyplatí se i z hlediska nákladové efektivity.

   

(asa)