Post hoc hodnocení účinnosti terapeutické fixní antiemetické kombinace netupitantu s palonosetronem (NEPA) u žen s karcinomem prsu bylo recentně publikováno v časopisu Breast.

Studie zveřejněná v časopisu Neurology se zabývala účinkem alemtuzumabu a interferonu β-1a (IFN-β1a) na disabilitu u pacientů s relabující-remitentní roztroušenou sklerózou (RRMS) a nedostatečnou odpovědí na předchozí léčbu.

Teriflunomid je imunomodulátor schválený k léčbě relabující-remitentní roztroušené sklerózy (RS), který se podává 1× denně. Následující post hoc analýza hodnotila vliv teriflunomidu na 5 typů těžkých relapsů s následky.

Článek publikovaný v Journal of the Neurological Sciences popisuje faktory spojené s rozhodováním o včasné léčbě u nemocných s roztroušenu sklerózou (RS). Zahrnutá data byla získána od pacientů ze dvou různých kohort v Kanadě.

Chemoterapií indukovaná nevolnost a zvracení (CINV) jsou spojeny s významným zhoršením kvality života pacientů. Výskyt CINV je ovlivněn emetogenitou chemoterapie, opakováním cyklů chemoterapie a přítomností rizikových faktorů na straně pacienta (ženské pohlaví, věk < 50 let, anamnéza minimálního příjmu alkoholu, kinetóza při jízdě v autě, nevolnost a zvracení během předchozí chemoterapie, nevolnost a zvracení během těhotenství). Výrazná a nekontrolovaná CINV může vést až k nutnosti hospitalizace. Používání kombinace antagonistů receptorů pro 5-hydroxytryptamin 3 (serotonin, 5-HT3), dexamethasonu a antagonistů receptorů pro neurokinin 1 (NK1) zlepšilo kontrolu CINV akutního (do 24 hodin) i pozdního (více než 24 hodin po podání emetogenní léčby) u jednodenní chemoterapie.

Chemoterapií navozená nauzea a zvracení (CINV) patří mezi nejčastější a nejobávanější nežádoucí účinky chemoterapie, jež výrazně ovlivňují kvalitu života pacientů. Logickou snahou je takovýmto komplikacím předcházet, což představuje pro zdravotnický systém značnou finanční zátěž. V následujícím článku jsou prezentovány výsledky analýzy, která byla zaměřena nejen na porovnání účinnosti fixní kombinace netupitant/palonosetron v porovnání s palonosetronem v monoterapii, ale i na její finanční efektivitu.

Mezinárodní studie pod vedením českého neurologa Tomáše Kalinčíka, recentně publikovaná v prestižním časopisu Lancet, se zabývala účinností terapie alemtuzumabem v porovnání s léčbou natalizumabem, fingolimodem a interferonem beta u relabující-remitentní formy roztroušené sklerózy (RS).

Podpora adherence k léčbě roztroušené sklerózy (RS) vyžaduje proaktivní přístup i individuálně koncipované postupy ze strany lékařů. Důležité je zhodnocení pacientových potřeb, návyků i životního rytmu ještě před zahájením nejvhodnější terapie ovlivňující průběh onemocnění.

Metaanalýza 11 studií hodnotila efektivitu a bezpečnost panitumumabu v kombinací s chemoterapií založenou na irinotekanu v léčbě metastatického kolorektálního karcinomu. Z její výsledků vyplývá, že tato kombinace je účinná a dobře tolerována.

Metastatický karcinom tlustého střeva (mCRC) patří v České republice mezi nejčastější příčiny úmrtí z onkologických diagnóz. Mezníkem v jeho léčbě i prognóze nemocných se stalo rutinní zavedení cílené terapie do klinické praxe. Medián celkového přežití (OS) se nyní pohybuje okolo 2 a více let.

Podle současných doporučení je ve zvládání akutní gastroenteritidy u dětí klíčová rehydratace spolu s adjuvantní terapií probiotiky. Vybraná probiotika mohou snížit dobu trvání a závažnost akutního průjmového onemocnění. K významnému zlepšení stavu a redukci průjmových obtíží u pediatrických pacientů hospitalizovaných pro akutní gastroenteritidu přispívá kmen Lactobacillus reuteri DSM 17938. Jedná se o přirozeně se vyskytující grampozitivní bakterii izolovanou z lidského mateřského mléka a gastrointestinálního traktu.

V terapii revmatoidní artritidy se jako účinné ukázaly blokátory TNF-α, a to s odpovědí až k 70 %. Na druhou stranu asi 21–35 % pacientů, kteří tuto léčbu zahájí, ji během prvního roku přeruší. Důvodem bývá nedostatečný efekt nebo vedlejší nežádoucí účinky. Studie však prokázaly, že výměna za jiný TNF blokátor může být pro tuto skupinu pacientů výhodná.

Etanercept je úspěšně využíván k léčbě revmatologických onemocnění (středně těžké až těžké revmatoidní artritidy a polyartikulární juvenilní idiopatické artritidy, psoriatické artritidy a ankylozující spondylitidy). Mimo tyto klasické indikace byl ale etanercept podán s vynikajícími výsledky experimentálně u Alzheimerovy choroby.

Juvenilní idiopatická artritida je nejčastějším chronickým autoimunitním onemocněním u dětí. U některých pacientů s polyartikulárním postižením a se systémovým nástupem onemocnění se vyskytuje choroba s průběhem rezistentním na léčbu, která vyžaduje alternativní léčebné postupy. Od doby, kdy je k dispozici biologická léčba, se výrazně zlepšily terapeutické možnosti u dospělých i pediatrických pacientů.

Psoriáza je chronické zánětlivé kožní onemocnění, pro které jsou typické opakované remise a opětovný výskyt erytematózních a šupinkovitých lézí. Přístup k pacientům s psoriázou proto vyžaduje individualizovaný léčebný režim. Cílem studie francouzských lékařů pod vedením prof. Ortonna bylo zjistit, zda se odpověď na léčbu dostaví i u pacientů, kteří byli zpočátku léčeni etanerceptem a poté léčbu přerušili, aby se k ní posléze opět vrátili.