Práce prezentovaná v rámci letošního kongresu Evropské asociace pro studium diabetu (EASD) využívající data ze 2 velkých databází USA ukázala, že pacienti s diabetem mellitem 1. typu (DM1) mají téměř dvojnásobné riziko rozvoje demyelinizačních onemocnění včetně roztroušené sklerózy (RS) oproti jedincům bez DM1 (81,55 vs. 56,29 na 100 000 pacientoroků; poměr incidencí [IRR] 1,76 dle databáze MarketScan a 77,54 vs. 42,61 na 100 000 pacientoroků; IRR 1,86 dle databáze TriNetX). Specificky pro roztroušenou sklerózu dosahovaly IRR v těchto databázích 1,71, resp. 1,74. Riziko demyelinizačních onemocnění je navíc vyšší u žen s DM1 než u mužů se stejným onemocněním (110,37 vs. 56,28 na 100 000 pacientoroků dle MarketScan a 98,23 vs. 56,24 na 100 000 pacientoroků dle TriNetX).
Autoři této retrospektivní observační studie zahrnující 84 704 nemocných s DM1 a stejný počet kontrol průměrného věku 36 let sledovaných v letech 2016–2023 v databázi MarketScan a 176 100 případů/kontrol z databáze TriNetX (2017–2024) nabádají ke zvýšené bdělosti týkající se demyelinizačních onemocnění u pacientů s DM1. Pozornost je třeba věnovat zejména únavě a brnění.
Zdroj: Tucker M. E. Demyelinating disease risk doubles in type 1 diabetes. Medscape, 2026 Oct 9. Dostupné na: www.medscape.com/viewarticle/demyelinating-disease-risk-doubles-type-1-diabetes-2026a10011xw
Křehkost definovaná podle indexu křehkosti (FI – Frailty Index) jako skóre ≥ 0,25 byla u starších osob (průměrného věku 79,6 roku) asociována s dřívějším rozvojem demence, konkrétně o 2–3 roky (poměr časů do nástupu demence 0,96; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,95–0,98). U jedinců s nízkou neuropatologickou zátěží (dle analýzy podskupiny jedinců, u nichž byla provedena pitva, na základě indexu markerů Alzheimerovy choroby a smíšené patologie mozku) byla křehkost spojena s urychlením rozvoje demence dokonce o 5–6 let. Souvislost křehkosti s dřívějším vznikem demence byla silnější u mužů než u žen, ale byla zjištěna u obou pohlaví, nezávisle na úrovni vzdělání a nositelství alely ε4 genu APOE .
Jde o výsledky sekundární analýzy dat z probíhající longitudinální studie Rush Memory and Aging Project (MAP) zaměřené na stárnutí a demenci. Zahrnuje 1614 účastníků s mediánem sledování 7 let, u nichž bylo zachyceno 531 případů demence s průměrným věkem jejího nástupu 88,9 roku. Podle autorů této práce může být křehkost u seniorů modifikovatelným cílem intervence umožňujícím oddálit nástup demence.
Zdroj: Strating T. R., Haapanen M. J., Ma D. et al. Frailty and accelerated dementia onset in genetic, sociodemographic and neuropathologic subgroups. J Neurol Neurosurg Psychiatry 2026 Sep 14; 97 (10): 883–889, doi: 10.1136/jnnp-2026-338460.
Práce publikovaná v The Lancet Obstetrics, Gynaecology, & Women’s Health ukázala, že tzv. V-dysbióza semene u mužů (definovaná jako mikrobiální složení odpovídající vaginální dysbióze u žen) a mikrobiální střevní dysbióza u žen jsou spojené s vyšším rizikem těhotenské ztráty u párů podstupujících in vitro fertilizaci (IVF) a u párů s opakovanými těhotenskými ztrátami (OTZ).
Do studie byly zařazeny ženy ve věku 18–41 let a jejich partneři starší 18 let, konkrétně 249 žen a 95 mužů nebo párů podstupujících IVF, respektive 104 žen a 96 mužů nebo párů s OTZ. K narození živého dítěte po IVF došlo u 57 % párů s V-dysbiózou semene oproti 85 % párů bez této dysbiózy (poměr rizik [HR] 0,37; 95% CI 0,19–0,71; p = 0,0031). Těhotenské ztráty byly v kohortě s IVF i s OTZ častější, pokud byla u partnera zjištěna V-dysbióza semene (p = 0,023, resp. p = 0,031). Také střevní dysbióza u žen byla spojená s delší dobou do narození živého dítěte jak v kohortě IVF (p = 0,027), tak OTZ (p = 0,019).
Tyto nové poznatky ukazují, že mikrobiom je potenciálně modifikovatelným rizikovým faktorem nepříznivých reprodukčních výsledků, a potvrzují potenciální význam jeho vyšetřování u párů, jež řeší problémy s fertilitou.
Zdroj: Behrendt-Møller I., Krog M. C., Myers P. N. et al. Gut, vaginal, and seminal microbiomes in couples with infertility or recurrent pregnancy loss: a two-cohort prospective study of reproductive outcomes. Lancet Obstet Gynaecol Womens Health 2026; 2: e796–e810, doi: 10.1016/S3050-5038(26)00213-X.
U dospělých s migrénou byl ve studii HeAD-US provedené v roce 2023 zjištěn vyšší počet dní s bolestí hlavy za měsíc (MHD) a horší skóre disability MIDAS (Migraine Disability Assessment), pokud spali méně než 6 hodin nebo více než 10 hodin za den v porovnání s normální délkou spánku 7–9 hodin. Větší nepříznivý dopad byl pozorován u příliš dlouhého spánku.
Do této průřezové analýzy bylo zařazeno 6267 osob průměrného věku 41,5 roku (91,7 % žen). Délka spánku a MHD byly hodnoceny podle jejich záznamů. V porovnání s normální délkou spánku zvýšil příliš krátký spánek MHD o 10,9 % (IRR 1,11; 95% CI 1,05–1,17) a skóre MIDAS o 13,6 % (IRR 1,14, 95% CI 1,08–1,20). Příliš dlouhý spánek zvýšil MHD o 27,1 % (IRR 1,27; 95% CI 1,07–1,51) a skóre MIDAS o 66,0 % (IRR 1,66, 95% CI 1,41–1,96). Jedinci s příliš krátkým i s příliš dlouhým spánkem měli také vyšší skóre stresu dle škály PSS-4 (Perceived Stress Scale 4). Pociťovaný stres se přitom podílel na souvislosti s MHD u příliš krátkého spánku ze 48 % a u příliš dlouhého spánku ze 30 %, respektive na zvýšení skóre MIDAS u příliš krátkého spánku ze 70 % a u příliš dlouhého spánku z 23 %.
Správná délka spánku, zejména prevence příliš dlouhého spánku, a intervence namířené proti stresu by tedy mohly být přínosem při péči o pacienty s migrénou.
Zdroj: Vgontzas A., Fanning K. M., Bostic R. C. et al. The association between sleep duration and migraine frequency, disability, and perceived stress in the Headache Assessment via a Digital Platform in United States (HeAD-US) study. Headache 2026 Sep 28, doi: 10.1111/head.70215 [Epub ahead of print].
(zza)
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
