Rané infekce a zpomalené hojení ran v souvislosti s kontaminací rány patří k nepříjemným pooperačním komplikacím. Autoři následující studie zjišťovali, jaký vliv má preventivní podání antibiotik na hojení rány v případě chirurgie venózních varixů dolních končetin, kde se infekce v ráně objevuje až v 16 procentech případů.

Kardiovaskulární onemocnění jsou hlavní příčinou morbidity a mortality u pacientů s revmatoidní artritidou. Jednou z nadějných možností pro včasné zjišťování kardiovaskulárních rizik se zdá být použití asymetrického dimethylargininu jako biomarkeru.

Přestože dnes máme k dispozici obrovský arzenál analgetik, desítky procent pacientů po operačních výkonech stále prožívají silnou bolest. Pooperační bolest přitom zvyšuje morbiditu, prodlužuje dobu hospitalizace a může vyústit v chronický bolestivý syndrom. Při zvážení finanční nenáročnosti analgetické terapie je tato skutečnost alarmující.

Jedním z prvních odborníků, který diagnostikuje částečnou ztrátu zraku, bývá oftalmolog. Ten by současně měl být zprostředkovatelem zrakové rehabilitace, která může prokazatelně zlepšit pacientovy schopnosti a rovněž kvalitu života.

U pacientek špatně odpovídajících na ovariální hyperstimulaci by měl být vždy navrhován naturální cyklus. Iniciování drahých a invazivních protokolů ovariální stimulace má malou šanci na úspěch. Prohlásili to výzkumníci z Centra pro endokrinologii a reproduktivní medicínu v Římě

Plicní hypertenze se nevyhýbá obyvatelům rozvojových, ale ani bohatých zemí. Jejím specifikem napříč celým světem je výrazná poddiagnostikovanost. Mimo jiné i na tu se snaží cílit mezinárodní den plicní hypertenze.

Podle studie publikované v časopise Medical Hypotheses může hrát lymeská borrelióza významnou roli při vzniku autismu.

Chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH) je onemocnění charakterizované vzestupem středního tlaku v plicním řečišti ≥ 25 mm Hg na podkladě intraluminálně organizovaných trombů, stenóz a uzávěrů jednotlivých větví plicnice a periferní cévní remodelace. Jedná se o chronickou komplikaci akutní plicní embolie. Důsledkem obstrukce plicnice je vzestup plicní cévní rezistence (Pulmonary Vascular Resistance – PVR) vedoucí k zatížení pravé komory srdeční a k pravostrannému srdečnímu selhání. Metodou volby v léčbě pacientů s CTEPH je chirurgická endarterektomie plicnice (PEA), výkon prováděný v hluboké hypotermii, v cirkulační zástavě. Jediným centrem specializujícím se na chirurgickou léčbu pacientů s CTEPH v ČR je Kardiocentrum VFN a 1. LF UK v Praze, na němž bylo v letech 2004–2017 operováno 314 pacientů (včetně 50 pacientů ze Slovenské republiky, kde tato léčba dostupná není). Pacienti s periferním typem postižení, u nichž nález není operabilní, a zároveň pacienti po PEA s reziduální plicní hypertenzí, jsou indikováni ke specifické vazodilatační terapii. V indikovaných případech se v léčbě pacientů uplatňuje také balonková angioplastika a transplantace plic.

U pacientů s hematologickými malignitami je z důvodu imunosuprese pozorováno vyšší riziko infekčních chorob, a to zejména komunitní pneumonie. Recentní data přinášející informace o incidenci a rizikových faktorech komunitní pneumonie u této skupiny pacientů jsou však značně limitovaná. Cílem kohortové studie publikované nizozemskými autory proto bylo doplnit chybějící recentní informace o problematice komunitní pneumonie u hematoonkologických pacientů.

U řady pacientů s onemocněním COVID-19 je klíčové překonání akutní fáze, ale dnes již dobře víme, že tím nemoc zdaleka nemusí končit. Někteří pacienti dokonce akutní stadium zvládnou s velmi mírným průběhem a významné obtíže se u nich objeví až v podobě „postcovidového syndromu“. Podrobněji se nad tímto problémem v rámci lednového webináře zamýšleli přední odborníci z různých oborů.

Retrospektivní studie provedená ve Velké Británii hledala odpověď na otázku, jak ovlivňuje čas strávený venku vznik exfoliačního glaukomu. Bylo zjištěno, že klimatické faktory mohou hrát při vzniku roli, neboť více času stráveného venku v mládí bylo spojeno s vyšším rizikem vzniku exfoliačního glaukomu nebo podezření na něj. 

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější autoimunitní choroby, s celosvětovou prevalencí kolem 10 %. Níže prezentovaná studie recentně publikovaná v International Journal of Endocrinology and Metabolism zkoumala souvislost mezi infekcí parvovirem B19 (původcem erythema infectiosum u dětí) a těmito onemocněními.

Předkládaná práce retrospektivně hodnotila zatížení švédské populace onemocněním herpes zoster. Podle jejích výsledků se objevuje častěji u starších pacientů a u žen. Tyto skupiny obyvatel se tak stávají vhodnými kandidáty pro očkování proti němu.

Aktualizovaná verze guidelines pro terapii roztroušené sklerózy zahrnuje nejen doporučení pro léčbu časných příznaků, ale nově také doporučení evropských autorit ohledně použití nemoc modifikujících léčiv.

Léčba hypertenze je denním chlebem nejen praktických lékařů a kardiologů. Polští lékaři v placebem kontrolované studii AMCOR hodnotili vliv přidání bisoprololu na krevní tlak pacientů s nedostatečně kompenzovanou hypertenzí při monoterapii amlodipinem.

Specifické a zvláštní účinky aminfluoridů v prevenci zubního kazu (jako u elmex gelu) byly dobře zdokumentovány in vitro i in vivo v mnoha studiích provedených během posledních 40ti let. Za účelem zastavení rostoucího počtu zubních kazů u dětí a dospívajících v polovině 60. let 20. století byla ve městě a kantonu St. Gallen reorganizována školní stomatologická péče.

Očkování proti lidskému papilomaviru (HPV) má největší přínos, je-li aplikováno ještě před zahájením sexuálního života, tedy dříve, než dojde ke kontaktu s HPV typů 6, 11, 16 a 18. Přínos má nicméně i pro starší ženy a dívky, jak dokládá i následující studie. Ta si dala za cíl zjistit, jestli má smysl očkovat kvadrivalentní vakcínou proti HPV i ženy po konizaci děložního hrdla pro high-grade cervikální intraepiteliální neoplazii (CIN2-3) a jestli u nich toto očkování má schopnost zabránit rekurenci infekce HPV.

Cílem loni publikovaného systematického přehledu literatury bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost zahájení léčby subkutánně podávanými imunoglobuliny (SCIG) u pacientů s primární imunodeficiencí (PID), kteří doposud nebyli touto modalitou léčeni. U takto vymezené populace předtím nebyl k dispozici dostatek dat, protože SCIG byly ve studiích nasazovány obvykle až po intravenózně podávaných imunoglobulinech (IVIG).

Léčba benigní hyperplazie prostaty (BHP) je komplexní. Většina nemocných s BHP trpí symptomy dolních močových cest (LUTS). Použití inhibitoru 5α-reduktázy dutasteridu v této populaci pacientů se věnovala studie uveřejněná letos v časopisu Aging Man.

Neustále přibývá žen, jež otěhotní za pomoci metod asistované reprodukce. Těhotenství samotné je prokoagulační stav, který zvyšuje riziko trombembolických příhod. Již v průběhu IVF se významně mění hormonální hladiny, což připomíná právě stav v těhotenství. Nicméně je známo, že samotná IVF, která nevedla k těhotenství , riziko trombembolismu nezvyšuje. Pokud se ale připojí těhotenství, je situace úplně jiná.

Získaná hemofilie A je závažné hematologické onemocnění, které se může objevit prakticky kdykoliv v průběhu života, navíc jím na rozdíl od vrozené formy mohou onemocnět i ženy. Jak vlastně tato vzácná, ale život ohrožující choroba vzniká? Jak se projevuje, proč není vždy snadné ji odhalit a u kterých pacientů je třeba být zvýšeně na pozoru? A jaké možnosti léčby nabízí současná medicína? Nejen na tyto otázky jsme hledali odpovědi na lednovém webináři s názvem „Cílená diagnostika a léčba získané hemofilie A“, jehož záznam si nyní můžete poslechnout. Pokud nám zanecháte vzkaz se zpětnou vazbou, zda pro vás byl užitečný z hlediska klinické praxe, budeme rádi.

Klíšťová encefalitida (KE) je virové onemocnění způsobené virem klíšťové encefalitidy. K přenosu na člověka dochází skrz infikované přisáté klíště nebo konzumací nepasterizovaných mléčných výrobků z infikovaných krav, koz či ovcí. Onemocnění se vyskytuje hlavně v centrální a východní Evropě a v Rusku. Díky novým endemickým oblastem se pak KE stává v Evropě víc a víc diskutovaným tématem.

Časně manifestovaná zánětlivá střevní onemocnění, k rozvoji kterých dojde v průběhu prvního roku života, jsou s největší pravděpodobností odrazem vrozeného defektu klíčových mechanizmů regulace střevní homeostázy.

Navzdory intenzivnímu výzkumu a pokrokům ve screeningu, diagnostice a léčbě zůstává karcinom prsu jedním z nejčastějším onkologických onemocnění. Zatím však bylo identifikováno pouze několik rizikových faktorů pro jeho rozvoj. Vzhledem k jeho molekulární heterogenitě lze rovněž předpokládat, že rizikové faktory a jejich vliv na rozvoj onemocnění se u jednotlivých subtypů liší. Cílem dosud největší prospektivní studie svého druhu bylo přesněji zmapovat etiologickou různorodost karcinomu prsu.