Všudypřítomná a stále častější obezita je rizikovým faktorem mnoha nádorových onemocnění. Za posledních 20 let studie přinesly v souvislosti s obezitou informace o vyšší incidenci karcinomu prsu či tlustého střeva, ale také například hepatocelulárního karcinomu (HCC) souvisejícího s nealkoholovým tukovým onemocněním jater (NAFLD). Jaká je účinnost a bezpečnost sorafenibu u této populace pacientů a liší se nějak od pacientů s karcinomy jater vyvolanými virovou infekcí nebo abúzem alkoholu? To zajímalo tým výzkumníků z australského Melbourne.

Portugalští autoři ozřejmili vysokou prevalenci metabolického syndromu a nepříznivých metabolických parametrů u jedinců s první epizodou psychózy. Ta navíc významně narostla během 1 roku po této epizodě.

Pro pacienty s emfyzémem a poklesem plicních funkcí z důvodu deficitu alfa-1-antitrypsinu (AATD) existuje schválená specifická léčba, která spočívá v i.v. podávání alfa-1-antitrypsinu (AAT) odvozeného z lidské plazmy. Tato augmentační terapie vede ke zpomalení úbytku denzity plicní tkáně. Méně jasné jsou její účinky a vliv na frekvenci a délku trvání exacerbací, kvalitu života, plicní funkce a mortalitu pacientů.

Deficit alfa-1-antitrypsinu (AATD) je genetická porucha postihující ve svém důsledku především plíce a játra. Je považována za vzácné onemocnění, ovšem zároveň je značně poddiagnostikovaná. Vzhledem k dostupnosti specifické léčby, která spočívá v podávání purifikovaného alfa-1-antitrypsinu (AAT) vyrobeného z lidské plazmy u pacientů s CHOPN na podkladě AATD, je důležitý záchyt těchto nemocných. Shrnujeme nedávno vydaná italská doporučení pro diagnostiku AATD a zasazujeme je do kontextu českých standardů.

Rozsáhlá retrospektivní studie, jejíž výsledky byly recentně publikovány, zjišťovala, do jaké míry je u pacientů s nevalvulární fibrilací síní užívajících přímá perorální antikoagulancia (DOACs) současné podávání statinů spojeno s nižším rizikem velkého krvácení včetně intrakraniálního a gastrointestinálního.

Změna životního stylu může u jedinců s prediabetem zabránit rozvoji diabetu 2. typu, ale podle dosavadních zjištění toto opatření u nezanedbatelné části účastníků studií selhává. Ve studii Diabetes Prevention Program (DPP) došlo u každého pátého pacienta ze skupiny s intervencí ohledně životního stylu během 4 let k rozvoji diabetu 2. typu. Existují však jedinci s prediabetem, u nichž nedojde k rozvoji diabetu bez intervence stran životního stylu ani po 11 letech sledování. Z toho vyplývá potřeba vytvořit precizněji stratifikované intervenční strategie na základě identifikace vysoce rizikových (HR) a nízce rizikových (LR) jedinců s prediabetem. A právě na to se v nedávno publikované studii zaměřili němečtí autoři.

Přínos metforminu v prevenci rozvoje diabetu u osob s prediabetem byl prokázán v klinických studiích. Tyto studie však hodnotily metformin s okamžitým uvolněním, nikoliv jeho formu s prodlouženým uvolňováním (XR). Důležité jsou proto v této souvislosti například i níže prezentované výsledky observační studie, která proběhla na polských a maďarských pracovištích a ověřovala účinnost a bezpečnost metforminu XR u pacientů s prediabetem. Je však třeba současně dodat, že v naší zemi zatím žádný lék s touto účinnou látkou nemá schválenou indikaci pro terapii pacientů s prediabetem

Jaké jsou nejnovější poznatky o etiopatogenezi roztroušené sklerózy? Odrážejí se v užívané klasifikaci? A jaká bude terapie budoucnosti?

Probiotika obsahují bakteriální či kvasinkové kmeny podobné prospěšným druhům přirozeně se vyskytujícím v lidském gastrointestinálním traktu. Jejich role v terapii gastrointestinálních onemocnění byla podrobena rozsáhlému výzkumu, z něhož vyplynulo, že u řady nozologických jednotek vykazují signifikantní efekt. Jednu z modalit probiotické terapie představuje podávání bakterie L. reuteri, a to konkrétně laboratorně upraveného kmene DSM 17938.

Prognóza pacientů s karcinomatózou mozkových plen je nepříznivá. Následující kazuistika ukazuje, jak cílený mechanismus účinku a optimální prostup léčiva do centrálního nervového systému (CNS) dokáže pacientům nejen rychle ulevit od neurologických potíží spojených s infiltrací mening, ale i prodloužit jejich přežití.

Recentně publikovaná doporučení z Polska týkající se diagnostiky a léčby von Willebrandovy choroby (vWD) přehledně shrnují aktuální přístup k substituční léčbě pomocí koncentrátů obsahujících von Willebrandův faktor (vWF) a srážecí faktor VIII (FVIII), která se podává zejména při krvácení či zajištění operačních výkonů.

Začátkem listopadu se uskutečnil tradiční kongres Americké kardiologické asociace (AHA), na kterém bylo prezentováno 756 přednášek či abstrakt zahrnujících celé spektrum kardiovaskulární a cerebrovaskulární medicíny. V popředí zájmu na všech oborových akcích je nyní problematika akutního srdečního selhání –⁠ a ani toto odborné setkání nebylo výjimkou. Jako ze svého pohledu nejzajímavější sdělení s dopadem do každodenní klinické praxe si níže dovolím podrobněji zmínit studii hodnotící význam rychlé up-titrace trojkombinace léčby srdečního selhání, dále studii o vlivu gliflozinu na celkovou diurézu a efektivitu kličkového diuretika v léčbě dekompenzace srdečního selhání a v neposlední řadě výsledky ryze české studie zaměřené na podporu ECMO u šokových pacientů.

Primární hyperoxalurie (PH) je vzácná autosomálně recesivně dědičná porucha glyoxylátového metabolismu vedoucí k nadprodukci oxalátu a jeho ukládání jako šťavelanu vápenatého do tkání, predispozičně do ledvin (1, 2). Následující článek shrnuje poznatky k etiopatogenezi a klinickému obrazu choroby i k aktuálním diagnostickým a terapeutickým postupům a možnostem, jež se změnily zejména po nástupu lumasiranu –⁠ inovativního léčiva na bázi malé dvouvláknové interferující RNA (siRNA).

Deficit alfa-1-antitrypsinu (AATD) s genotypem MZ byl až do nedávné doby spojován se zanedbatelným nebo nízkým rizikem poškození plic a jaterní tkáně. Rostoucí počet důkazů nicméně nasvědčuje tomu, že nositelé alel MZ jsou při expozici tabákovému kouři, znečištěnému ovzduší nebo hepatotoxickým látkám ve zvýšeném riziku orgánového poškození. Podle celosvětové epidemiologické studie je navíc prevalence genotypu MZ velmi častá, a to zejména u bělochů v Evropě a na dalších kontinentech.

Kazuistika autorů z Neapole ukazuje, že s deficitem alfa-1-antitrypsinu (AATD) je třeba počítat při výskytu respiračních příznaků v jakémkoliv věku. Zároveň ilustruje diagnostický postup v takových případech a potvrzuje efektivitu následně nasazené terapie.