Venetoklax v kombinaci s hypomethylační látkou je považován za standard péče u pacientů s AML, u nichž není vhodná intenzivní chemoterapie. Ve studii fáze III VIALE-A bylo přidání venetoklaxu k azacitidinu spojeno s významným prodloužením přežití a zvýšením podílu remisí a nezávislosti na transfuzích v porovnání s léčbou samotným azacitidinem. Dlouhodobé sledování pacientů ve studii VIALE-A ukázalo medián celkového přežití (OS) s venetoklaxem + azacitidinem 14,7 měsíce v porovnání s 9,6 měsíce v rameni s monoterapií azacitidinem (poměr rizik [HR] 0,58; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,47−0,72; p < 0,001).1
Do prospektivní observační studie REVIVE bylo v rámci 12 center v Izraeli zařazeno 207 dospělých pacientů s nově diagnostikovanou AML, kteří byli léčeni venetoklaxem. Rozhodnutí o léčbě bylo na ošetřujícím lékaři a terapie byla podávána podle tamní rutinní praxe a v souladu s SPC přípravku.
Zařazená populace z velké části odráží populaci s AML léčenou v běžné praxi. Medián věku zařazených činil 75 let, většina (53,7 %) měla sekundární AML, poměrně velký byl podíl pacientů s onemocněním s nepříznivým rizikem dle European LeukemiaNET (ELN) (35,3 %) a s komplexním karyotypem (15,5 %). Téměř polovina účastníků měla při vstupu do studie v anamnéze nejméně 1 syndrom nádorového rozpadu (TLS). Antibakteriální profylaxi dostávalo 27 % pacientů, růstový faktor bílé řady 26,6 %.
V období, jehož medián činil 22,5 měsíce (rozmezí 0,1–43 měsíce), dosáhl medián OS u celé kohorty 11,7 měsíce. Odpovědi na léčbu bylo dosaženo u 75,4 % pacientů, CR/CRi u 65,2 % (CR u 44,4 % a CRi u 20,8 %). Medián doby do první odpovědi na léčbu (CR/CRi / morfologický stav bez leukémie/parciální remise) byl 35 dní, medián délky odpovědi na léčbu 12,8 měsíce. Medián EFS dosáhl 3,9 měsíce. Z pacientů s odpovědí na léčbu podstoupilo 21,1 % transplantaci hematopoetických kmenových buněk (HSCT).
Multivariační Coxova regresní analýza potvrdila nezávislou asociaci OS s ontogenezí AML (p = 0,024), Charlsonovým indexem komorbidit (CCI; p = 0,0017) a rizikem dle ELN (p = 0,01). Když byli pacienti stratifikováni podle splnění vstupních kritérií registrační studie VIALE-A, činil medián OS 17,8 měsíce ve skupině, která tato kritéria splňovala, a 10,7 měsíce ve skupině, která je nesplňovala (p = 0,027).
Alespoň 1 nežádoucí příhoda (AE) se objevila u 85,5 % pacientů, závažná nežádoucí příhoda u 60,4 %. Nejčastěji hlášenými hematologickými AEs stupně ≥ 3 byly neutropenie (25,1 %), febrilní neutropenie (28,5 %) a trombocytopenie (7,3 %). Časté byly gastrointestinální AEs jakéhokoliv stupně, které zahrnovaly průjem (14,5 %) a zácpu (14 %). K TLS došlo u 4,8 % pacientů včetně 2,4 % příhod stupně ≥ 3. Ze závažných AEs zvláštního významu byly hlášeny především neutropenie (15,9 %), febrilní neutropenie (20,8 %), pneumonie (7,2 %), sepse (5,8 %) a pyrexie (9,7 %).
Tato velká prospektivní observační studie potvrdila účinnost a bezpečnostní profil terapie AML zahrnující venetoklax v reálné praxi.
(zza)
Zdroje:
1. Pratz K. W., Jonas B. A., Pullarkat V. et al. Long-term follow-up of VIALE-A: venetoclax and azacitidine in chemotherapy-ineligible untreated acute myeloid leukemia. Am J Hematol 2024; 99 (4): 615–624, doi: 10.1002/ajh.27246.
2. Wolach O., Levi I., Nachmias B. et al. Trial eligibility, treatment patterns, and outcome for venetoclax-based therapy in AML: a prospective cohort study. Blood Adv 2025 Apr 8; 9 (7): 1544−1554, doi: 10.1182/bloodadvances.2024014014.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
