Osoby, u nichž dochází k problémovému hráčství, běžně vykazují více příznaků deprese než bezproblémoví hráči. Odborníci dlouhodobě zkoumají, zda chronická deprese vede ke gamblingu, nebo zda potíže související s problémovým hráčstvím včetně osobních a finančních potíží vedou k rozvoji depresivní poruchy.
Se současným výskytem deprese a patologického hráčství se pojí vyšší míra sebevražednosti, významné narušení kognitivních funkcí a vyšší hladina stresu. U problémových hráčů s komorbidní depresí navíc trvá dosažení stabilní abstinence déle než u hráčů bez deprese.
Cílem autorů australské studie bylo ověřit, zda hazard jako únik a vzrušení může posílit, nebo zmírnit vztah mezi depresí a problémovým hráčstvím. Výzkumu se zúčastnilo 282 dospělých, kteří se věnují hazardnímu hraní v různé formě alespoň 1× měsíčně. Průměrný věk účastníků dotazníkového šetření byl 54 let. Celkem 35,4 % zúčastněných pracovalo na plný úvazek, 15,1 % na částečný úvazek, 34,5 % bylo v důchodu, 7,7 % v domácnosti, po 2,1 % tvořili studenti a uchazeči o práci.
Na základě skóre PGSI (Problem Gambling Severity Index) bylo 8,8 % osob označeno za problémové hráče, 15,8 % spadalo do kategorie středního rizika, 20,4 % do nízkého rizika a 55,1 % účastníků bylo hodnoceno jako bez rizika. Deprese byla posuzována pomocí škály DASS-21 (Depression Anxiety Stress Scale).
Pocit úniku a vzrušení byl hodnocen na základě 18bodové škály GOES (Gambling Outcome Expectancies Scale), která se zaměřuje jak na emoční a kognitivní aspekty gamblingu, tak na nadšení z něj. Závažnost problémového hráčství byla hodnocena indexem PGSI, který posuzuje gambling v uplynulých 12 měsících.
Známky deprese vykázalo 33 % účastníků, z toho u 4,6 % se jednalo o mírnou formu deprese, 16,3 % mělo středně těžkou depresi, 8,2 % těžkou depresi a 3,9 % nejtěžší formu deprese. Souvislosti mezi pohlavím a depresí či závažností problémového hráčství nebyly zjištěny.
Autoři studie zjistili, že lidé s těžšími formami deprese a ti, kteří od hazardu očekávají vzrušení nebo únik, mají více potíží s problémovým hráčstvím. Vliv deprese na gambling byl hodnocen jako nevýznamný, pokud byla úniková tendence hráčů nízká (hazard pro ně nebyl únikem z deprese). Naopak při výraznějších sklonech k úniku byl vztah mezi depresí a hazardem zřetelný.
Studie přináší výsledky, jež jsou konzistentní s dřívějšími zjištěními na téma deprese a pocitů vzrušení či úniku při gamblingu. Poukazuje na pozitivní korelaci mezi závažností deprese, vyhledávaným pocitem úniku a závažností gamblingu.
Slabší očekávání pocitu úniku při gamblingu se pojí s nižší závažností problémového hráčství, a to bez ohledu na závažnost deprese. Naopak vztah mezi depresí a problémovým hraním je silnější v případech, kdy je hazard spojen s výraznějším očekáváním pocitu úniku.
Studie tedy naznačuje, že vztah mezi depresí a problémovým hraním je podmíněn pohledem hráče na gambling coby způsob zvládání negativních emocí. Autoři ovšem upozorňují, že v jejich práci nebyly zohledněny různé formy gamblingu a že účastníci studie byli vybráni z běžné populace. Pro přesnější rozbor sledovaných souvislostí doporučují další longitudinální studie.
(pak)
Zdroj: Vaughan E., Flack M. Depression symptoms, problem gambling and the role of escape and excitement gambling outcome expectancies. J Gambl Stud 2022; 38 (1): 265–278, doi: 10.1007/s10899-021-10032-3.
