„Bez ordinování bych nebyl pro studenty ani kolegy dostatečně přesvědčivý“

Souhrn

• praktický lékař

• přednosta Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK

• vědecký sekretář a místopředseda pro zahraniční aktivity SVL ČLS JEP

• autor knihy Všeobecné praktické lékařství a dalších publikací

▪ Mnoho současných lékařů ve středoškolských letech uvažovalo o zcela jiné budoucnosti, než je působení v medicíně. Jak to bylo u vás? Co vás přimělo věnovat se medicíně a všeobecnému lékařství zejména?

K medicíně mě motivovala maminka, která pracovala ve zdravotnictví. Já jsem si tak jistý nebyl. Ale protože mi studium nedělalo problém, chtěl jsem studovat co nejtěžší školu. Na medicínu jsem se nakonec dostal přes nultý ročník a vystudoval jsem fakultu dětského lékařství. Lékařskou kariéru jsem zahájil jako pediatr. Ke všeobecné medicíně jsem se dostal na vojně a taky při zastupování na dětském obvodě na Nymbursku. Bylo běžné, že na vesnici dětský praktik ošetřil akutně i dospělé, když bylo potřeba. Mně se líbil ten široký záběr dospělé medicíny. Prakticky ale rozhodlo to, že mě dojíždění omezovalo ve vztahu k rodině a k mým ostatním aktivitám. Pediatra v Praze nikdo nepotřeboval, a tak jsem byl rád, že mě nakonec přijal OÚNZ Praha 8 ke specializační přípravě ve všeobecném lékařství. Na obvod jsem z Nemocnice Na Bulovce odcházel s pochybami, protože práce obvodního lékaře tehdy nebyla zdaleka tak atraktivní jako dnes. Ale já jsem se v ní záhy našel a také jsem pochopil, jak jsem pro lidi důležitý.

▪ Absolvoval jste několik zahraničních kurzů, byl jste na mnoha stážích ve světě, navštívil různá zahraniční pracoviště. Můžete tedy posoudit, jak je na tom česká medicína ve srovnání s Evropou a ostatním světem.

Dnešní studenti běžně stážují v zahraničí během studia, mají mezinárodní rozhled a nemají jazykové problémy. Já jsem poznal zahraniční medicínu až v devadesátých letech, po letech praxe. Nějakou dobu mi taky trvalo, než jsem jazykově stačil a zorientoval se. Naše generace tou izolací strašně utrpěla. Na druhou stranu to byla doba, kdy nám všichni v západní Evropě chtěli pomáhat. Měl jsem štěstí na osobnosti, které jsem potkal a které mne ovlivnily.

A co se toho srovnání se světem týče: Primární péče v rozvojových zemích řeší úkoly, které souvisí s životní úrovní. Řeší se nedostatek vody, problémy s hygienou, chudoba, infekční onemocnění, např. malárie nebo AIDS. Cílem je především univerzální pokrytí kvalifikovanými službami a dostupnost péče pro všechny.

Ve vyspělých zemích jsou v popředí zájmu civilizační choroby, zejména kardiovaskulární, onkologické a degenerativní onemocnění pohybového aparátu a jejich prevence, chronické nemoci a problematika stárnutí. V Evropě patří mezi klíčová témata všeobecného praktického a rodinného lékařství otázky kvality poskytované péče, bezpečí pacientů a udržitelnost nákladné, technologicky náročné medicíny. Přes rozdíly v organizaci, funkci a financování primární péče v okolní Evropě jsou charakteristiky oboru a naší práce podobné. Myslím, že u nás děláme stejně dobrou praktickou medicínu pro lidi.

▪ Co vás přivedlo k vašemu pedagogickému působení? A jak zvládáte skloubit praxi, vzdělávání a výzkum?

Ze zahraniční zkušenosti jsem brzy pochopil, že obor získá uznání a bude atraktivní pro lékaře jen tehdy, nabídne-li pokud možno všechny atributy moderní lékařské disciplíny. Tedy zastoupení na všech úrovních vzdělávání, možnost dobré klinické praxe, zvyšování kvality, možnost uplatnit se jako školitel nebo učitel a provádět vědecko-výzkumnou činnost. Protože obor byl u nás ve srovnání s Evropou nejslabší ve sféře akademické, rozhodl jsem svoje úsilí soustředit právě tam. Podařilo se mi v Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty dát dohromady nadšený tým praktických lékařů učitelů a síť pražských lékařů školitelů. Výukou jsme získali na fakultě uznání studentů a respekt kolegů, v oblasti výzkumu a publikační činnosti držíme krok s jinými pracovišti 1. LF UK. Využil jsem domácí i zahraniční kontakty, abych získal pro pracoviště zajímavé projekty mezioborové i mezinárodní spolupráce na vědecko-výzkumných projektech. Měl jsem vyšší ambice, především v oblasti rozvoje doktorandského studia na témata z primární péče, ale to vyžaduje více času. Praxi jsem neopustil. Mám strach, že bych bez ordinování nebyl pro studenty ani kolegy dostatečně přesvědčivý.

▪ Ještě poměrně nedávno byla nouze o studenty se zájmem o dráhu praktického lékaře. Daří se ten zájem zvyšovat? A jak lékařská fakulta podporuje budoucí praktické lékaře?

Jsem přesvědčen, že naše práce se studenty na 1. lékařské fakultě je jednou z příčin toho, že je všeobecné praktické lékařství v České republice atraktivním oborem a jednou z nejčastějších kariérních voleb absolventů fakulty. Studenti v praxích potkávají sebevědomé praktické lékaře, v dobře vybavených praxích, kteří jsou si vědomi své důležitosti pro systém zdravotní péče. Pravidelně jsou mezi studenty 6. ročníku ti, kteří se chystají usilovat o rezidenční místo. Mezi další motivátory patří krátká a efektivní specializační příprava, podpořená rezidenčním programem. Specializační příprava v oboru je složitá a náročná, ale ve srovnání s přípravou v jiných odbornostech přímočará a efektivní. Kvalifikovaní lékaři mají jistotu dobrého uplatnění.

▪ Jste členem pracovní skupiny a komise programu screeningu kolorektálního karcinomu od jeho počátku. Je něco nového v jeho vývoji? A jak se na jeho běhu odrazila pandemie COVID-19?

Pandemie COVID-19 vstoupila do programu screeningu kolorektálního karcinomu právě rok od zavedení změn s ohledem na roli všeobecných praktických lékařů. Tyto změny přinesly povinnost provádět screening pouze kvantitativním imunochemickým testem s cut- -off 15 μg hemoglobinu/1 g stolice a zásadně se také změnilo vykazování screeningu. Pokračovalo adresné zvaní osob, které se nezúčastňují screeningu v doporučených intervalech, pokrytí populace se pohybovalo okolo 30 %. Vynucený přechod na distanční péči se projevil jak na počtu vykázaných preventivních prohlídek, tak na počtu screeningových vyšetření. Dramatický pokles nastal od března 2020, pak v létě ordinace ztráty doháněly, aby zase na podzim počty klesaly. Celkem bylo provedeno v roce 2020 o 17 % méně TOKS (test okultního krvácení do stolice) (zhruba o 110 000 testů) než v roce 2019. Při průměrné míře pozitivity TOKS 7 % by bylo navíc ke kolonoskopii indikováno zhruba 7700 pacientů. Mohlo být odhaleno až 300 karcinomů a 2000 pacientů s pokročilými polypy. V první polovině roku 2021 činil pokles oproti první polovině roku 2019 7,2 %, v létě naopak byly počty vyšší než v roce 2019. Všeobecní praktičtí lékaři mají potenciál počty pacientů ve screeningu po skončení pandemie navýšit.

▪ Od počátku tohoto roku běží plošně program screeningu karcinomu plic. Jak dlouho se připravoval projekt? A dá se už po krátké době jeho fungování hovořit o nějakých zkušenostech?

Program včasného záchytu karcinomu plic se připravoval několik let. Ovšem ve srovnání se zrodem screeningu kolorektálního karcinomu, který jsem léta prožíval, to byl téměř raketový proces. Ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví, ÚZIS, zdravotních pojišťoven, několika odborných společností v čele s Pneumologickou společnosti ČLS JEP a dalšími institucemi se podařilo program zdůvodnit, navrhnout, prodiskutovat a k 1. lednu 2022 připravit k realizaci. Organizace praktických lékařů nový program s klíčovou rolí praktických lékařů přijaly, svým členům poskytly informační a edukační servis a sjednaly úhradové mechanismy. Z naší ordinace jsme již několik pacientů pro program získali, ale na hodnocení procesů a výstupů je v tuto chvíli ještě brzy.

▪ Vaše ordinace se zapojila do pilotního projektu POCUS iGP (Point-of- -care Ultrasound Implementation in General Practice), který uvádí ultrazvuk do ordinací praktických lékařů. V jakém je stadiu a jaké jsou s ním doposud zkušenosti?

Když jsem před lety navštívil ordinaci v bavorské vesnici, kde působil můj syn a učil se tam využívat diagnostický ultrazvuk, nenapadlo by mě, že tuto techniku ještě zažiji ve svojí ordinaci. A už vůbec, že by výkony proplácela pojišťovna. A pak tu byl nápad, nadšení a ochota jít za hranice možného a objevil se propracovaný a velmi přesvědčivý projekt, který uvedl ultrazvuk do našich ordinací. Za projektem stojí zejména David Halata, Dušan Zhoř a jako odborný garant doc. Roman Škulec a také osvícenost výboru SVL, který projekt podpořil. V současné době jsou do projektu zapojeny dvě desítky kolegů a školí se další. Možnost ultrazvukové diagnostiky podle „fast protokolů“ se uplatnila v pandemii, např. při diagnostice covidové plíce a flebotrombóz. Aktuálně se zpracovává projektová dokumentace pro publikační výstupy. Česká republika je zapojena do přípravy celoevropského kurikula ultrazvukové diagnostiky v primární péči. Teď, když si využití diagnostického ultrazvuku v každodenní praxi dokážu představit, věřím v jeho uplatnění v prostředí primární péče, nejméně tak, jak se uplatňuje v péči urgentní.

▪ Předpokládám, že není jednoduché skloubit praxi, pedagogickou a vědeckou činnost. Jak odpočíváte a jak nakládáte se svým volným časem, máte-li při své vytíženosti nějaký?

Snažím se aktivně odpočívat a udržet si fyzickou i duševní kondici. Sportuji, i když se stále více orientuji na méně rizikové sporty. Nejraději ze všeho chodím do kopce. Kromě odborných textů čtu beletrii, ale potřebuji hodně zajímavé knihy, abych při nich neusínal. Rád hraji společenské hry, momentálně asi nejvíce scrabble. A teď nevím – dá se čas strávený hlídáním vnoučat označit jako volný…?