Stáčené lázeňské prameny jsou dle platné legislativy označované jako výtěžek z přírodního léčivého zdroje. Jedná se o balené vody nejvyšší kategorie s obsahem léčivých minerálů. Jejich zdroje jsou spravované Lázeňským inspektorátem Ministerstva zdravotnictví ČR, dohlížejícím na dodržování ochrany pramenišť a nejlepších podmínek pro kvalitu jímaných pramenů.
Hořkými vodami jsou nazývané výtěžky z přírodního léčivého zdroje s obsahem hořké soli – síranu hořečnatého (triviální název též epsomská sůl). Rozdělujeme je následujícím způsobem :
Vody bohaté na hořké soli vznikají v českém masivu v několika oblastech, například v severozápadních Čechách v křídových slínovcích, a jsou spojené se specifickými podnebnými podmínkami s nízkými srážkami a velkým výparem. Pouze příznivý poměr jednotlivých parametrů (geochemických, hydrogeologických) spolu s vhodným klimatem umožňuje tvorbu hořkých vod, a proto je jejich výskyt ojedinělý a cenný.
Z našich uhličitých pramenů je po staletí nejznámější Bílinská kyselka. Je to přirozeně perlivá voda z vysokým obsahem hydrogenuhličitanových a síranových aniontů, a zejména sodných, draselných, vápenatých, hořečnatých a železnatých kationtů. Bílinské prameny charakteristické vysokou mineralizací byly známé již v roce 1541, kdy Václav Hájek z Libočan ve své kronice popisuje jejich pravděpodobně vybájený příběh. První písemné zmínky o sycených hydrogenuhličitanových bílinských pramenech byly popsané ve spisu z počátku 17. století, kde je jim a jejich léčivým účinkům věnovaná celá kapitola.
Poblíž Londýna ve městě Epsom byly v roce 1618 objevené v místní studni vody velice hořké chuti, ze kterých se po odpaření srážely krystaly síranu hořečnatého, tzv. epsomské soli. Po koupeli v této vodě byly popisované příznivé účinky na bolestivé svaly a změkčení pokožky, a tak se epsomská sůl stala známou po celé Evropě a dodnes je používaná jako součást balneoterapie v lázeňském i domácím nastavení.
Hořké soli velice brzy nalezly své uplatnění také ve vnitřní balneoterapii pro své spolehlivé a příjemně působící projímavé účinky. Zaječická hořká, nalezená dr. Fridrichem Hoffmannem jako náhrada za vytěžený zdroj epsomské soli, byla po analýze v roce 1724 hojně užívána v evropském vodním lázeňství jako zdroj přírodního hořčíku. Je bohatá především na síranové a hydrogenuhličitanové anionty a řadu hořkých kationtů (hořčíku, sodíku, draslíku). Jedná se o vysoce mineralizovaný nesycený lázeňský pramen s převážným podílem síranu hořečnatého (20 000 mg/l).
Hydrogenuhličitanové léčivé prameny jsou tradičně užívané v lázeňských kúrách v řadě indikací, nejčastěji v léčbě onemocnění zažívacího traktu (překyselení, pálení žáhy, žlučníkové kameny), pohybového aparátu (zlepšení látkové výměny u dny), ale také inhalačně u respiračních onemocnění pro rozpuštění hlenu. Pití hořkosolných lázeňských pramenů je indikované při léčbě onemocnění zažívacího traktu, především při zácpě.
Pití hořkých vod se doporučuje u starších pacientů, kteří často trpí obstipací. V domově pro seniory v Hluboké nad Vltavou a plicní léčebně Nemocnice České Budějovice byla vyšetřená skupina seniorů (n = 26), u kterých byla ve 100 % případů diagnostikovaná zácpa dle diagnostického formuláře ROME III. U těchto pacientů proběhla intervence minerální vodou Zaječická hořká po dobu 6 dní a poté dle potřeby, a to v dávce 150 ml denně ráno nalačno. Po 6 týdnech došlo k dosažení rovnováhy a všech 26 sledovaných pacientů bylo bez zácpy.
(lexi)
Zdroje:
1. Muzeum Bílinská kyselka. Bohemia Healing Marienbad Waters, 2017. Dostupné na: www.muzeumbilinskekyselky.cz
2. Dvořák J. Hořké vody v Českém masívu. Enviweb, 2013. Dostupné na: www.enviweb.cz/96705
3. Bílinská kyselka. Bohemia Healing Marienbad Waters, 2020. Dostupné na: https://bilinska.cz
4. Zaječická hořká. Bohemia Healing Marienbad Waters, 2016. Dostupné na: https://zajecicka.cz
5. Zácpa u seniorů a Zaječická hořká. Bohemia Healing Marienbad Waters, 2016. Dostupné na: https://zajecicka.cz/zacpa-u-senioru-a-zajecicka-horka
