Profesor Krejčí spatřuje v sestrách „jednu z nejdůležitějších komponent“ každého medicínského týmu. V kardiologii mohou podle jeho slov díky své specializaci převzít řadu povinností, které jinak musí vykonávat lékař. Například jsou často schopné všimnout si alarmujících příznaků třeba při nastupující dekompenzaci srdečního selhání a buď samy, nebo ve spolupráci s lékařem upravit medikaci. Na jednotkách intenzivní péče zase kardiologické sestry dokážou modifikovat dávkování vasopresorické podpory, čímž lékařům usnadňují práci.
Prof. Krejčí je nakloněn tomu, aby se díky vytvoření vhodných legislativních rámců otevřel prostor pro ještě větší zapojení sester do péče o kardiologické pacienty. Navrhuje také vytvoření kódu sesterské intervence, který by zohlednil jejich přínos také ve finanční rovině.
Na limity kompetencí kardiologických sester, které jim neumožňují využít plně jejich potenciál, upozorňuje z druhé strany také Mgr. Černá. V praxi to podle ní často přináší zdržení a komplikace v kontinuitě péče. Jako příklad uvádí nutnost opakovaných konzultací s lékařem i v případě, kdy by sestra mohla rozhodnout samostatně na základě jasně daných protokolů.
Je přesvědčena, že legislativa by měla lépe reflektovat současnou praxi a umožnit větší míru samostatnosti sester v rozhodovacích procesech, které již dnes v praxi reálně zvládají. Sama považuje za jednu z největších výhod své specializace právě možnost aktivně se podílet na rozhodovacím procesu v týmu.
Jako pozitivní krok vrchní sestra hodnotí rozšíření kompetencí v oblasti péče o pacienty se srdečním selháním díky certifikovanému kurzu. Sestry, které ho absolvují, podle ní mohou kontrolovat a titrovat farmakoterapii, edukovat pacienty, identifikovat a třídit dekompenzace či koordinovat péči při přechodu mezi lůžkovou a ambulantní sférou.
Sestry hrají stále výraznější roli také v telemonitoringu pacientů. Jeho implementace do praxe byla mimo jiné tématem první sesterské sekce na říjnovém kongresu České asociace srdečního selhání. „Tato oblast přináší nové možnosti pro sledování pacientů na dálku, zvyšuje dostupnost péče a umožňuje včasnou reakci na změny zdravotního stavu. Zároveň klade důraz na edukaci pacientů a mezioborovou spolupráci, což považuji za klíčové pro další rozvoj moderní kardiologické ošetřovatelské péče,“ říká Mgr. Černá.
Podle ní jsou to právě sestry, které denně vyhodnocují přenesená data (například krevní tlak, tepovou frekvenci, hmotnost, přítomnost otoků, dušnosti) a identifikují varovné trendy. „Jsou prvním článkem, který komunikuje s pacientem v případě odchylek a podle potřeby koordinují další kroky s lékařem. Zároveň hrají nezastupitelnou roli při edukaci pacientů, jak systém používat správně a co sledovat,“ dodává.
Telemonitoring lze realizovat různým způsobem podle dostupnosti pacientům – od prostého telefonátu s nemocným přes vkládání údajů do aplikace, z níž si může lékař stahovat data, až po automatické načítání dat z chytrých nebo implantovaných zařízení.
Sofistikovanější systémy, například systém cardioMems, vykazují u srdečního selhání cca 30% redukci nákladných hospitalizací. Využívají k tomu senzor tlaku v plicnici (reagují na změnu tlaku či na plochy dolní duté žíly odrážející retenci tekutin). Daří se jim tak zachytit klíčový moment, který předchází klinické manifestaci onemocnění.
„Ale i běžné a jednoduché metody jako sledování hmotnosti či tepové frekvence mohou pomoci rozpoznat okamžik zhoršování, a pokud na něj patřičně zareagujeme úpravou medikace, můžeme hospitalizaci předejít,“ připomíná profesor Krejčí. Potenciál telemonitoringu spatřuje kromě již zmíněného srdečního selhání také u arytmií, u níž mohou na fibrilaci síní upozornit například chytré hodinky, které lze podobně využít i u hypertenze. Díky zasílání hodnot INR pacientem lze také na dálku upravovat dávku antikoagulační léčby.
Kombinace většího zapojení kardiologických sester s telemonitoringem by podle prof. Krejčího mohla být receptem na řešení neoptimální dostupnosti péče o pacienty s nemocemi srdce a cév. Ambulance pro léčbu srdečního selhání totiž nepokrývají celé Česko rovnoměrně. „Predikce nám říkají, že u většiny kardiovaskulárních diagnóz bude nemocných přibývat, zatímco lékařů pravděpodobně více nebude. Přesunutí části péče do oblasti telemedicíny může tento nepoměr pomoci vyřešit,“ konstatuje na závěr.
(pok)
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
Suplementace cholekalciferolu (vitaminu D₃) je dostupná v řadě různých forem a dávkování. Pro české pacienty s nedostatkem vitaminu D je nyní k dispozici také rychle rozpustný orodispergovatelný film s obsahem 25 000 IU D₃ a dobrou biologickou dostupností. Seznamte se s léčivým přípravkem Ditralia®.
