Výsledky léčby R/R CLL selektivním inhibitorem antiapoptotického proteinu Bcl-2 venetoklaxem u pacientů s předchozí terapií inhibitory signální dráhy B-buněčného receptoru (BCRi) či bez nich zkoumala řada retrospektivních kohortových studií. Prospektivních sledování terapeutických sekvencí u R/R CLL však zatím není mnoho. Jedním z nich je observační studie VeRVe, která probíhala v rámci Rakouska, Německa a Švýcarska a sledovala pacienty léčené kombinací venetoklaxu s anti-CD20 monoklonální protilátkou rituximabem (VenR).
Do analýzy bezpečnosti bylo zahrnuto 94 pacientů, kteří byli do dubna 2021 léčeni alespoň 1 dávkou režimu VenR v souladu s lokální registrací přípravků. Hodnocení účinnosti využilo data 72 probandů, u nichž byl alespoň jednou proveden záznam o terapeutické odpovědi. Terapie byla vedena a kontrolní návštěvy rozvrhovány ošetřujícím lékařem dle místních zvyklostí.
Záznamy byly prováděny při vstupu do studie, 1× týdně v období eskalace dávky, 1× měsíčně v průběhu prvních 6 měsíců léčby a následně v intervalu 3 měsíců až do dosažení maximální doby sledování (3 roky).
Hodnocení odpovědi dle kritérií Mezinárodního workshopu pro CLL (iwCLL) bylo zaznamenáno na konci období titrace dávky a po 3, 12 a 24 měsících. Analýza byla provedena jak v podskupině pacientů dosud neléčených BCRi, tak v kohortě předléčené BCRi.
Medián věku při vstupu do studie činil 72 let u pacientů bez předchozí léčby BCRi a 71 let u předléčených nemocných. Medián počtu předchozích linií léčby byl 1 (rozpětí 1–10), u 61 % nemocných se jednalo o chemoimunoterapii (tito pacienti nebyli léčeni BCRi), 34 % užívalo nejméně 1 předchozí režim s BCRi a 7 % bylo léčeno jinými modalitami.
Nemocní bez předchozí léčby BCRi prodělali průměrně 1 linii léčby (rozpětí 1–4). Pacienti předléčení BCRi absolvovali v průměru 3 předchozí terapie (rozpětí 1–10), přičemž léčba BCRi s mediánem doby trvání 18 měsíců (rozpětí 1–61) představovala poslední režim před nasazením VenR u 91 % z nich. Nejčastějším důvodem pro ukončení terapie BCRi byly nežádoucí příhody (n = 11) a progrese onemocnění (n = 12).
Rizikové faktory i komorbidity se častěji vyskytovaly u skupiny pacientů po léčbě BCRi (dle podskupin: přítomnost del(17p) u 38 %, mutace TP53 u 34 %, nemutovaný IGHV u 41%, ≥ 1 komorbidita u 84 %) oproti nepředléčené populaci (del(17p) u 14 %, mutace TP53 u 16 %, nemutovaný IGHV u 40 %, ≥ 1 komorbidita u 65 %).
Odpovědi na léčbu v období 12 měsíců od zahájení terapie VenR dosáhlo 83 % pacientů bez předchozího podávání BCRi. U celkem 55 % byla nejlepší zaznamenanou odpovědí kompletní remise (CR) nebo kompletní remise bez normalizace krevního obrazu (CRi), 28 % léčených dosáhlo parciální remise (PR). Ve skupině nemocných předléčených BCRi dosáhlo terapeutické odpovědi 85 % (30 % CR + CRi, 55 % PR).
Odhad 12měsíčního celkového přežití (OS) činil po přibližně 315 dnech sledování 94,8 % ve skupině bez předchozí léčby BCRi, zatímco v předléčené skupině to bylo 79,1 %. Odhad 12měsíčního přežití bez progrese onemocnění (PFS) dosáhl ve skupině bez předchozí léčby BCRi 94,8 %, zatímco v předléčené skupině 75,7 %, s mediánem doby sledování 371 dní.
Nežádoucí příhody se vyskytly u 79 % pacientů bez předchozí léčby BCRi a 90 % předléčených, závažné nežádoucí příhody byly hlášeny u 25 %, respektive 44 % účastníků. Nebyly pozorovány žádné nové bezpečnostní signály.
Data z běžné klinické praxe ukázala, že obě skupiny pacientů s R/R CLL, tedy čítající jedince dosud neléčené i léčené BCRi, vykazovaly na kombinované terapii VenR srovnatelnou míru dosažení celkové odpovědi. Nicméně míra dosažení kompletní remise i míry odhadovaného 12měsíčního PFS a OS byly vyšší u pacientů nepředléčených BCRi.
Léčba VenR byla v obou skupinách dobře snášena a kombinace venetoklaxu s rituximabem tak představuje vhodný terapeutický režim jak u pacientů s R/R CLL, kteří dosud neprodělali léčbu BCRi, tak u nemocných, jimž byla terapie BCRi v minulosti nasazena.
(este)
Zdroj: Rossi D., Hebart H., Losem C. et al. Safety and effectiveness of venetoclax/rituximab in BCRi-naïve and BCRi-exposed patients with relapsed/refractory CLL under real-life conditions. Data from the observational VeRVe study. Blood 2021; 138 (suppl. 1): 3735, doi: 10.1182/blood-2021-145555.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
