Diabetes mellitus, lidově cukrovka, patří k takzvaným multifaktoriálním onemocněním. To znamená, že se na jeho vzniku podílí více příčin. Skutečnost, že vy onemocníte, ale váš soused ne, je výsledkem kombinace vlivů jak genetických, tak vlivu životního stylu. Rodiče si nevybíráme, takže dědičnou zátěž neovlivníme. O změnu své životosprávy se však pokusit můžeme.
Méně častý je diabetes 1. typu, kdy imunitní systém napadne buňky slinivky břišní, které produkují inzulín. Vědci doposud neobjasnili, co všechno stojí za jeho vznikem. Nicméně hlavní podezření padá na:
Na vzniku častější cukrovky 2. typu mají „zásluhy“ zejména následující faktory:
Je pravda, že abych onemocněl(a) diabetem, musím trpět nadváhou? Hubeným lidem cukrovka nehrozí?
Není pochyb o tom, že obezita patří k hlavním rizikovým faktorům vzniku diabetu 2. typu. Genetika ovšem také hraje svou roli. Nicméně množství cukru se v krvi může zvyšovat s věkem i u štíhlých jedinců. Odborníci doporučují, aby si lidé ve věku nad 45 let jednou za tři roky nechali zkontrolovat hladinu cukru v krvi.
Dostanu cukrovku, jestliže jím příliš mnoho cukru?
Neustálý příjem sladkostí funguje jako spouštěč vzniku diabetu u někoho s prediabetem nebo jinou dispozicí. Rozhodně se však nejedná o jedinou příčinu tohoto onemocnění. Lidé s cukrovkou 2. typu si svým životním stylem postupně posilují rezistenci vůči inzulínu, což je hormon zodpovědný za přeměnu krevního cukru na energii. Diabetes se rozvíjí, když slinivka již neudrží krok s rostoucí poptávkou po inzulínu. U diabetu 1. typu hraje roli autoimunitní reakce organismu.
Je pravda, že až bude hladina mého cukru v krvi nebezpečně vysoká, poznám to? Objeví se jasné příznaky?
Nemusí to tak být vždycky. Mírně zvýšená hladina cukru v krvi obvykle nevyvolává žádné potíže. Nebo jsou projevy na první pohled tak mírné, že je snadno přehlédnete. Vysoká hladina se pak běžně projevuje jako únava, zvýšený hlad nebo žízeň, hubnutí, nehojící se vředy a častější močení, obzvláště v noci.
(hah)